|
| ||||
| ||||
|
102
místo hudbě světské, smyslné, titěrné, která, porovná-li se s cudnou, starou, pravou hudbou církevní v takovém s onou jest poměru, jako krása Venuše s nadpřirozenou krásou, čistotou a, oslavou duše lidské v milosti Božf postavená. Od roku ]_837, co z Kolína váti počal krajinami vlasti naši čerstvý vzduch víry, probouzeje v kruzích stále se šířících vždy dále a dále ducha křestanského v životě, vědách a v umění, přerušila se též stará dřímota, ve které křesfanský svět vzhledem hudby kostelní dlel. Nyní opětné máme tušeni o nebeské kráse a jasnosti oněch starých zpěvů, které tak mnohou duši křesfanslcou rozněcovaly, které vždy od světcův tak vysoce ceněny a váženy bývaly. Vždyf to byli světci, sv Ambrož, sv. Ilehoř a později Palestrina, který, ač ne světcem, přede přítelem svatýcli slovo, kteří zpěv kostelní zvelebili a na nových základech jej zbudovali. S největší radostí pozdravuji tedy vahlé sln•omáždění jednoty ceciliáuské v své arcidiecesi, kde již od několika desítiletí též velké nadšení pro ryzou hudbu církevní opětně se probudilo. Na visitačnfch cestách nezřídka s radosti bylo mi pozorovati řečený směr, zejmena tam, kde návodem velezasloužilého pana učitele Tbplera *) hudebně vzdělaní učitelé a varltaníci působili. Ze prostých venkovanů a dítek školních dovedli utvořiti sbor kostelní a pro-vozovati zpěv církevní, kterým srdce mé se potěšilo a radostí plesalo. Nepochybuji, že ceciliauská jechuota tentýž úkol mající také u nás k tomu přispěje, aby vše-obecná snaha po zvelebení zpěvu kostelního mocně se šířila. Prosím Hospodina všemohoucího, aby shrom;ížděnf žehnati ráčil; má zajisté jednota, která dle právě přednesené zprávy velezasloužilélio vrchního pana starosty tiVitta ve velmi četných diecesich se rozšířila, nejen schválení biskupův, nýbrž také stvrzení a požehnáni sv. Otce, a proto jest dílo její dílem církevním k tomu čelícím, aby jednota církevní vždy pevněji se utužovala, aby pravda i krása před očima všech zjevnou se stávala. 0 hudbě církevní lze řiti totéž, co žalmista o zákonu Božím pravil: Jest čistá, přivádí duše ku pokání, napliiuje srdce radostí, osvěcuje oči duševní. Poslouchajíce zdařilý zpěv církevní zdá se nám býti ozvěnou zpěvů nebeských, předtuchou věčné blaženosti, kde účastníky budeme zpěvů nebeských, kde úkolem bude, abychom blaženou písní oslavovali nejsvětější Trojici Boží. Ano, dnešní to jest den 11. srpna, den jednoty naší sv. katolické Církve, v jiné však zemi bohužel! na tentýž den dokonává se dílo, které založilo se nikoliv ku sjednocení, nýbrž lm rozti°žení sv. katolické Církve, posvěcené to nevěsty Ježíše Krista. Požehnáni Boží PídU, jednáni i práce Jednoty, požehnána budiž jednota i veškeří členové její ve jménu Otee i Syna j, i Ducha svatélio -'j. Amen." Shromáždění vyslechlo řeč arcipastýře stojíc, na konec pak klečíc přijalo požehnání. Jadrné, nadšeně přednešené oslovení zplodilo u veškerých účastníků dojem ne-obyčejně slavný a hluboce dojemný. Následovaly pak četné řeči poučné a povzbuzující, které pro nedostatečnost místa pomijím. „Cecilie” jest malá a předmětů důležitých mnolio. Jedou však jasnosti, říznosti a srozumitelnosti i nehudebníku přístupnou mlčením pominouti nemohu. Za všechny ostatní bud zde tato jediná. Přednesl ii jeden z prvních buditelů a obnovovatelů zpěvu chrámového, který již na počátku minulého desítiletí uveřejnil důkladnou práci o žádoucí reformě, A. (1. S t e i n, dříve učitel zpěvu v arcibiskupském klerikáh)ím semináři kolínském, nyní farář v témž místě. Výtečný řečník mluvil takto : „Byl jednou čas, — a není ještě příliš daleko za námi, — kdy v záležitostech náboženských býti co možná nejvíce tolerantním, netoliko k osobám, nýbrž i k věci samé, k víře křesfanské i životu, považováno za důkaz vyšší vzdělanosti. Tehdáž dovedli pojem „katolictví” tou měrou roztahovati že člověk nejen sám osobně bez přílišného namáhání katolíkem se zdáti, nýbrž také velmi četných a různých přátel pod tímto širokým pláštěm ukrýti mohl. Tak jako lidé tehdáž vzhledem katolické víry i života velice tolerantními byli, byli též tolerantními oliledně katolické hudby kostelní. V životě uměleckém vůbec odráží se každou dobou zřetelně dech v životě národním panující, a rovněž v uměleckém životě církevním duch církevní v lidu právě vládnoucí. Hudbou církevní necliali tehdáž nazývati a platiti všelikou hudbu, která vzdáleně na církevní, aneb dokonce jen toliko na náboženskou půdu připomínala. Každá písnička, která se na cf r k e v n f m textu zakládala, ba vše, čemu náboženská slova se podložila, kde jen zmínilo se o Bohu, to všechno nechali platiti hudbou církevní, nehledíce na povahu hudbu samé, nehledíce na melodické vyjádření a harmonické zpracování, nehledíco na církevní slavnost a na litur,,ická nařízeni. *) Staí éký Tůpler jest učitelem hudby na ústavě pro vzdělání nčit(~lú v Briihlu blíž R. Kolína, | ||||
|