|
| ||||
| ||||
|
3
diecése zMhaii se žily. Pruty svázané nikdo nezlomí. Kruh zbíhá se ve středišti. Kde není střediska, není života. Bez Jednot diecésních nebude obrod hudby posvátné v diecési. Ku středisku všechno táhne ; — k jednotě diecésnf jednoty farní, — dcery k máteři. 2. Zřizování odvětvených Jednot farních jest druhým úkolem všech Cyrillistů. Po vlasti jest hojnost vzácných kněží, učitelů a řiditelů kůru, kteří od počátku hnuti jsou věrni práporu cyrillskému. Těch všech jest svat--u po-vinností, aby bezodkladně na osadách zřizovali Jednoty farní a podobné zřizovati po-máhali ve v-ůkolí. Příkladem jiní k následovánise pobádají a ústním vysvětlením odstraňujf se pochybnosti nazvíce bezpodstatné. Každý věrný Cyrillista má se svou Jednotou zříditi ve vúkolí aspoň tři jiné. Tres faciunt collegium. Čím vice spojenců, čím četnější vojsko, tím rychlejší vítězstvf. V každé diecézi žije dojista 50 hudebníků a milovníků hudby posvátné. Padesát hudebníků jest 50 jednot far-nich. Proč během roku 1881 nemohlo by usaditi se kolem diecésnf jednoty v každé diecési půl sta Cyrillských Jednot farních? Toti pozdrav a program Cyrillský „k novému roku.” F. J. Lehner. Poznámky a vysvětlivky k Rorátnim zpěvům. Píše arcibiskupský ceremonář Josef Paclata. — (Pokračování.) 0 Tropech. d) Tropanarius dicebatur liber, in qoo continebantur hujusmodi tropi." (Macri, Hiero lexicon s. v. tropus.) Takové knihy nazývaly se také troparium, neb tropharins. (Du Cange, Lexicon s. v. tropus.) Archiv , metrop. kapitoly chová — pokud mi známo — dva tropanarie. Jeden z nich in folio dal napsat na pergamónu Arnošt z Pardubic roku 1363 ; obsahuje tropy na Kyrie, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei a na Epištoly. In advCtu d—Iii accessus. Druhý menší rukopis in quarto pochází z roku 1235, jak na deštce poznamenáno. Nalezá se na něm z předu nápis : „versus super offertoria.') První část rukopisu obsahuje offertorni verše, druhá pak tropy. e) Zde položíme příklady tropů. V starých Gradualiich a rukopisných missálech nalezá se téměř všude před Introitem první ne-děle adventní chvalozpěv o sv. li,ehořf Velkém, jenž sluje i tropem, V Graduálu kapitolnfm z r. 13632) jest znění tohoto:. E—a—ň Gre go - ri- us presul meritis et no - mi - ne dignus un-de ge-nus ducit sum-mum -Hn - H—B- n ~°---H conscendit ho- norem re- no -vavit mo - ni - men - ta pa - trum pri - o rum qui -u-HH--~-CCCC compo-su - it hunt libellum mu - si- co ar- tis stole cantandum an- ni cir-cu-lum. Ad missam : „Ad te levavi etc.” ') Při Offertorium druhdy lid také své dary při-nášívá) a obětoval. Při tom zaznívaly zpěvy, dokud se obětování neskončilo. Offertorium bylo tehdy_ mnohem delší než nyní. V Antifonáři sv. Rehoře podobá se Offertorium Introitu, skládajíc se z antifony a dvou aspoň veršů; antifona se po verších částečně opakovala. Tyto verše s nápěvy chová jmenovaný kapitolní rukopis; antifona offertorní uvádí se tam jen jedním aneb dvěma začátečními slovy. Cavalieri (tom. III. cap. 10.) dokládá: „Ubi deaieruut oblationes, Offertoria abbreviata fuere et redacta ad simplicem Antiphonam, excepto dumtaxat Offertorao Missae defunetoruin, qu~,d cum suo versu ad nos uaque pertransiit.” Ve mších za zemřelé zachovalo Offertorium starší svou podobu. Také Communio za starodávna bylo mnohem delší než nyní ; zbytek staré po-doby zachován rovněž ve mších za zemřelé. Z) Graduál ten z nařízení Arnoštova psaný už nejednou jsme citovali. Také v něm nalezá se značný počet tropů, zvláště na Introity. | ||||
|