|
| ||||
| ||||
|
- G
jednotě Cyrillskí" v Praze 3 zL, dále koupilo se razítko za 4 zl. 50 kr. a hudebnin kostelních ob-jednáno bylo za 15 zl. 24 kr. Konečně vydaly se 2 z1. na kolky a na rozepisování hudebnin. Vcelku vydalo se 24 zl. 74 kr.; zbývá tedy v pokladně 13 zl. 26 kr." — Při volbě předsedy, ředitele a pokladníka zvoleni jsou opět ti sami pánové, jako vloni. — Při odstavci programu volné návrhy" usne- j šeno bylo, aby se zpěvníčky v kostele vice do lavicnedávaly z těchto důvodů: V chrámu našem jest zpěv dí"ikladně již opraven a lid písně nové dobře zpívá; neví možno koupiti zpěvníků tolik, aby se všemu lidu v kostele vyhovělo ; získá tím i domácí pobožnost, když mládež i lid zpěvníky doma míti budou; proto vybídne se lid, aby si zpěvníky bud u knihaře neb u kostelníka, kdež jich větší zásoba vždy bude, kupoval. — Po „vybírání příspěvků” a „přihlašováni se nových členů” ukončena byla tato valná hromada. V. Vaněh-. Rozmanitosti. In Effigiem Amplissimi Chori Prachaticensis, Na počátku tohoto měsíce a nového roku, na den sv. Tří Králů, Prachatice zřídily Cyrillskou Jednotu. V Římě na ten den přátelé si dávají na vzájem dary. Krásný to, věru! dar sv. Tři Králové přinesli ,obecné Jednotě Cyrillské." Starý ,chorus Prachaticensis" zase oživil. Na Prachatické kruchtě jest zavěšen vzácný a pamětihodný obraz. Jsme uvnitř překrásného kostela v Prachaticích na obrazu věrně vypodobněného. Díváme se od hlavního oltáře po svatyni. Před hlavním oltářem stojí velký pult a čtvero menších s rozevřenými kancionály, z nichž sbor literátů právě zpívá. Jest ne-děle. Lavice kostelní jsou již napiněny. Služby Boží však ještě nepočaly. Kostelník klade právě na kazatelnu evangelium. Věřící se dosud scházejí. „Chorus Prachaticensis” jest však již pobromadě. Ani jediná hlava neschází. Jsou rozestaveni před hlavním oltářem u pěti pultů. U prostředního, který jest zároveň skříní na kancionály, vztýčená hůl udává, že zde vládne žezlem primicerins; poznáváš jej mezi ostatními, že rukou udává tempo. Sbor Prachatický tvoří věnec u hlavního oltáře v pěti skupeninách, pravý to chorus, tak jak v kostele při slavné bohoslužbě má býti. Pro zpěváky v starých basilikách zde vyhražené místo mřížkou bývalo obehnáno. Kéž by zase tak bylo! Pak by ostuda, která se nyní na kruchtách tropí, ani možná nebyla. Zde všechno od oltáře vychází, tak jako toho vyžaduje vznešený duch katolické bohoslužby. Bubny a trouby a fagotty a klarinetty a lesnice sem by jistě nesnesli. Pro ty se utvořila kruchta, aby ostudu, kterou posloucháš, nebylo viděti. Sama se stydí a přece ji nevyklizují. Literáti Prachatičtí zpívají tedy již před službami Božími, mezi tím, co lid vchází, připravujíce takto osadu k pobožnosti. Nyní zpívají česky. V otevřeném kancionálu čteš píseň Mariánskou. Národ český jest národem Marianským. Mají rozevřenou píseň v notách na pětiřádkové notové soustavě, s C klíčem a s předznamenaným b. Zpívají : „RráComno nebeftá, mefet fe, o 93anno měrná, aCCe• Cuja, .... nebo tteré4o fc 3affou3ita ....” Patrně jest doba velikonoční, že rozloženou mají přelo-ženou antifonu: „Regina coeli laetare, alleluja.” Všichni páni literáté — jest jich tu na obrazu celkem 34, sbor to dojista dosti četný — oděni jsou stejnokrojem. Nízké střevíce, punčochy, kalhoty od kolenou, krátké kabátce a krátký pláštík jen po kolena sahající, jest malebný stejnokroj jejich. Kolem krku bílé uměle skládané krajalíky, z nichž hlavy vykukují. Na tvářích vidíš, že jsou to fysiognomie předních měštanů a hodnostářů starožitného města Prachatic. Tehdáž ještě neděle se světily a kanceláře byly zavřeny, tak že všem pánům bylo lze dostaviti se. Jsou to dílem páni od pera, dílem zámožní měštané. Tehdáž ani bohatější nestyděli se za Pána Boha. Někteří jsou zarostlí, většina pak bezvousá. Zpívají všichni. S výrazu tváří zpívajících dobře poznáváš, kteří jsou tenoristé, baritoqiaté a basisté. Některý zpívaje se usmívá, jiný vážně se tváři. Všichni pak s velikou zálibou prozpěvují ; zdá se, že vícehlasně, nebo velká třetina všech jsou mládenečkové. Nejmenší z nich prokukuje skrze škulinu krajslíků. S potěšením pozorujeme, že otcové záhy navykají syny a přidržují je ku zpěvu církevnímu. Některý synek vedle otce svého stojí. Celkem jsou všichni dobrými pěvci. Illava má správné držení, ústa dobře se otvírají. Jen jeden mládeneček zpívá s hlavou příliš na stranu nakloněnou. V přílišné horlivosti se zapomněl. Však on se to odnaučí. Matky mládenců a manželky starších s potěšením naslouchají v lavicích modlíce se s nimi. Lid český modle se zpívá. Mají radost ze svých manželů a ze svých synů. Jest zde celá rodina Prachatická shromážděna. Sbor literátský nyní před službami Božími a při tichých mší sv. zpívá česky, při zpívané mši sv. pouze latinsky, jak církev velí. Aby nikdo o tom nebyl v pochybnosti, nápis na zadní straně pultu tak udává. Znít následovně : In Efíigiem AMPLISSIMI CHORI PRA- CHATICENSIS. Tu zřjš Kůr Prachatický, gak pěge Česky, latinsky ChráM též wnitřku gaký by1 za RuDolfa wěku | ||||
|