|
| ||||
| ||||
|
Láska awatá, sprostnost s pokorou bratry wázala
tenkrát František, an aLaVL KráL Chrám se no- WIL poDrVhé. Dwau po letech dal Filip Can- tor s bratry obraz i tento pa- mátný Anno DONI Znowiti Prawnuci! 6 znowte i 1604. lásku předů. V levo od nápisu na menší desce monogram zarámován. Nad ním uapis: 3o4anne6 RuCiffei fieli Simbolum Christus immensa boni- tas. Pod ním pak, jakoby rovnoprávnost latiny s češtinou hájiti se měla, druhý nápis: Sliejmiruá SriftuO bouro= ta, etubnice mét)o jimata. Na levo jest malovaný znak na desce téže velikosti. Poblíž hlavního oltáře v pravo a v levo ze zdí bočních lodí vystupují dvě malé kruchty pouze pro varhany vystavené, na nichž pro muzikanty ani místa není. Na epištolní straně jest malý positiv.Lábradlf kruchtičky, na které pět ženských se nachází, skládá se ze samých obrázků. Kruchtu na stravě evangelní vyplňují zcela větší varhany, tak že kromě varhaníka pro jiného zde není ani místa. Jest to skutečná empora pro varhany. Prospekt jejich jest velmi úhledný a důmyslně na způsob k~ídlového oltáře upravený. Když právě na varhany se nehraje, jsou křídla archy zavřena, na spodní částce malovanými znaky, na vrchních velkých křídlech obrazy svatých opatřena. Celek podobá se velké arše na zdi zavěšené. Když pak na varhany se hraje, archa se otevře dole i svrchu a otevřená křídla s krásnými obrazy tvoří stranice varhan. Dnes je svátek. Křídla svátečních varhan jsou otevřena a varhaník po straně sedící vážnou hrou na královském nástroji provází píseii, kterou kantor s bratřími dole pod ním před hlavním oltářem „v svaté lásce, prostotě a pokoře, která tenkrát bratry vázala”, prozpěvují na počest Nebes Královny. Jak zbožně tenkrát znali zpívati, tak krásně dovedli okrášlovati — i varhany. Varhany byly oltářem křídlovým, jako zpěv literátů byl modlitbou. Že pak varhany hned nad sborem bratři se vznášely, mezi zpěvem a průvodem nebylo rušících mezer a přestávek. I v tom byla jednota. Člověk z toho obrazu je slyší zpívati a toužebně volá: „Kéž jest tak, jako bývalo!” A může zase tak býti. — Cyrillskými jednotami lze zase vzbuditi „lásku svatou, prostotu a, pokoru, která druhdy bratry literátské vázala.” V Prachaticích vzkřísili starý kůr zřízením Jednoty Cyrillské v den svatých Tří Králů. R.1601 volal: „Prawnuci, ó znowte i lásku předů!” R. 1881 ji znovil. Rok 1604 podal ruku roku 1881. Pravnuci po vlasti! 0, znovte lásku předá! Literátské spolky obnovůjte zřizováním Jednot Cyrillských. Lehner. FEUILLETON. Ostudy na kruchtách Vážný člověk se již skutečně stydí za onu chamrad, kterou velmi mnozí až dosud „hudbou cfrkevui” nazývají, a za ten způsob, jakým tyto a mnohdy i lepší skladby v katolických kostelích se provozuji. Difticile est, satyram non scribere. 0 věci dávno a od všech moudrých již odsouzené psáti vážně, jest skoro škoda času a práce. Musica nou sacra propadla všeobecnému posměchu. Listy humoristické zmocnily se již thematu a spravedlivě podle zaslouženi bičuji, co nezasluhuje, aby vážně o tom mluveno bylo. Co komu patři, budiž mu dáno. Kostelní muzikantství jak skoro všeobecně se pěstuje, zasluhuje postaveno býti na pranýř. Na ukázku uvádí se tuto obrázek věrně dle přírody malovaný z ,Palečka" loňského č. 38. Cástka jedna znít doslovně taktu : ,,Jako pro hudbu světskou (valčíky, polky, čtverylky) jest pan učitel stejně nadšen pro kostelní hudbu, a mše, jež provozuje, jsou samé klasická skladby hiiszlerovy, Biihlerovy, Kadlečkovy, Francovy, Taškovy, Schiedermeyerovy a p. Trubky musejí dělat svým tarara rata, kapitální rámus, až se kostelík v základech otřásá, a v Benediktus ueb v Agnus nevyhnutelnou okrasou je solo, byt by třebas bubny provésti je měly. Mnozí z vás, laskaví přátelé, znáte tyto vzorné, nábožným duchem proniknuté skladby kostelní; ale kdož neměli posud příležitosti, aby poznali klasických těch komposic slámu, mohu je ubezpečit, že z každé podobné mše bez velikého zkrucován1 původních (?) motivů může se nadělati několik polek, kvapíků, pochodů nebo valčíků. Nic nerozechvěje srdce zbožností, nic ducha ne-povznese k nebesům tak, jako takováto „solennf” mše. Vylíčím vám, laskavé obecenstvo, jaký dojem na mne učinila slavnost před několika léty. Velké služby Boží byly v jedenáct hodin. Já seděl v lavici u prostřed kostela. Ministrant u sakristie zacinkal. Na kruchtě zasipéli dušné varhany něco, co mělo vypadat jako kadence. Ministrant cinknul podruhé a bubny a trouby spustily trojí hromoráznou intrádu. Leknutim potrhnul jsem sebou a mimovolně ohlédna se na zad povzdechl jsem: „Bože chraniž ty, co stojí pod kůrem .” | ||||
|