|
| ||||
| ||||
|
8 -
Po té začalo preludium : oktávy a kvinty skákaly jedna za druhou, jakoby si chtěly nohy zpřerážet a hudby znalému uchu bubínek roztřískat; pády a přechody stíhaly se tak lehko a povlovně jako katarakt Niagary, že člověka slyšícího to padáni s Čimborassa do jámy Macochy, závraE pojímala; v to mísil se vřesk trubek, drnkot a skřípění houslí, pištěni klarinettu, a vše to dohromady byla taková chumelice a taková neladná vřava, že po člověku mráz W. Kdo se octl o výročním trhu mezi krámy, kde hluk kupujících a prodavačů, cinkot srpů, kos a radlic, melodie dvonkrejcarových píšEal, brnčenf harmonik, a křapot hrnců v jedno se slučuji, ten nemusí zondati obraznost svou, aby si představil dojem tohoto slavnostního preludia. Já se chvěl v očekáváni těch věci, které přijíti mají. Napřed zmlkly varhany, po nich lomoz ostatních nástrojův a te(^ započala „velká” mše Kadlečkova do F. Kyrie oběhlo bez velikého šramotu, bubny a trouby pracovaly málo. Vyjadřuje-li hudba jakousi myšlénku a zbuzuje-li jakýsi pocit, tož mohu říci, že jsem při celém Kyrie nepocítil hnutí srdce, jež by bylo pravilo : „Pane, smiluj se!' ale spíše napadla mi píseň: „Však nám tak nebude, až se oženime.” Co zanedbalo Kyrie, to napravilo Gloria; bylo to pravé Retraite vojenské cd začátku až do konce. Credo lišilo se od Gloria pouze fugou ; bas začal : „et vitam,” po něm ostatní, a teď nastala hotová vojna, každý křičel, foukal, smýkal, ten spěchal, onen zdržoval, jeden přeskočil takt, druhý vzal jednu řádka dvakrát, honili, chytali, pouštěli se; prvý houslista praštiv smyčcem na pulpit, počal dávat takt, běhal od hudebníka k hudebníkovi, nešetře při tom ani volův ani oslův, jež tou směsici až dolů k lidu doznívali. Varhaník vida bitva ztracenou, vojsko prchající, odvážil se ještě posledního rozhodného po-kusu, udeřil pěsti na varhany a dal znova takt; nyní ale dostoupil zmatek nejvyššího stupně; z koleje byli juž všickni vyšinuti a teď dvojí takt ještě k tomu — nu, bylo do-puštěni boží, Babylon: jedni drželi se takto houslistova, druzi varhaníkova, rozladěný rámus, hluk a křik rúzléhal se chrámem, lidé ohlíželi se na kůr, smáli se a hubovali, při-šeptávali si i nahlas kritiky své pronášeli, Varhaník vytáhl rejstříky, zkřikl „dost,” rozpřáhl roce a bylo po faze; jen tu a tam někdo ještě něco dokviknul. Nastalo ticho,z kruchty zahučel statný bas : „h .. . " a kněz na to zazpíval : „Dominns vobiseum 1” Odehráli ,Offertorium,” a když kněz říkal „Sanktus,” panoval na kruchtě hluk prudké hádky : „Tys to spletl !” — „Vy jste mne strhl z taktu.” — „Já hrál dobře í” — „Já se držel svého.” — „Já taky.” — „Já mám chybu v notách.” — „Tu schází čtvrt.” — „Mně scházejí dva takty.” — ,Jámám o takt víc.” — Jak „Sanktus« a ,Benediktus” se podařily, ani jsem nepozoroval, maje po celou mši svatou hlučenf toho slavného Creda v hlavě, jehož fuga neupomínala mne na pokorné „Věřím,” nýbrž na vzdorné: „Just ne !” Až pak Dona" probudilo mne a se mnou piný kostel pobožných z předešlého omráčeni. „Agnus” pohybovalo se v jakémsi mol-tonu, myslím že v d; najednou ale spustí si oni tam na kruchtě tempem pochodu : Do-na no-bis pa-cem, do-na no-bis pa-cem, do - na no - bis pa - - cem.*) Opravdu ulekl jsem se, nevěda jsem-li v hospodě či v kostele, spím-li či bdím-li a oči vylezly mi na vrch hlavy ustrnutím. Pohlednn na lid — všecky zraky obráceny ke kruchtě ; mladí, staří, všecko se to směje, holky se poštuchujf lokty, potřásají sebou podle taktu, div že jim nohy z botek nevyskočí, mrkají očima po hoších na druhou stranu chrámovou, zkrátka, veškeré posluchačstvo chrámové má ústa otevřena, jakoby chtělo vpadnout hlasným sborem: „Na tom Pražském mostě,” nebo „Šaselka nám píše 1” Hadci hrají stále spěšnějším ruchem, až se konečně octnou v polce. Vedle mne sedí babička, modliti e růženec. „Není možná, pomodlit se „Otčenáš”. Na konec přišel ještě marš. Ne, byla to pobožnost, zbuzená posvátnými zvuky hudby. Či že nebyla ? Aj, bylatě to veselost, že . . .” Na sterých kruchtách vlasti českomoravské tropí se tak hrůzné ostudy ustavičně. Kdy bude lépe? Zřízení Cyrillské Jednoty jest jediný lék. Red. *) V této Kadlečkově mši má skutečně „Dona” toto théma. NCyrill« vychází vždy 15. každého měSi Ce. ř-edplatné, jež činf poštovní zásylkou na celý rok 2 zl., na půl Teta i zl., přijímá pouze na jednu z těchto dvou dob adminiStraCe v Karlíně, číslo 234. Jen frankované listy se přijímají. Rukopisy redakci zaslané nevracejí se. Dopisy, týkající se redakce, budtež zasýlány F. J. Lehnerovi franco, v Karlíně, č, 234. Reklamace zasýlány budtež do exped, v raz e, v Karlíně, Vinohradská třída č. 144. ~ff- S hudební přílohou č. 1. 'IM Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Mikuláše a Bnappa v Praze, v Berlíně. | ||||
|