|
| ||||
| ||||
|
— 10 5 —
Dovolte, abych předmět vysvětlil ještě jedním podobenstvím, které jsem sám ne-vymyslil, nýbrž vyňal ze zlaté knížečky zesnulého, o církevní hudbu velezasloužilého dvorního rady a profesora T h i b a u t - a. Ri'Uová a světle 21titá barva jsou o sobě krásnými barvami, a malé, vnadné dítky těmi barvami oděné, budou každému milým zjevem. Kdyby však malíř božského Spasitele jakožto člověka jeho maloval v sukni světle žluté a s růžovým pláštěm, zdaž by se Vám líbil obraz ten? — Stavme tedy každý předmět na místo přiměřené: světskou krásu clo světa,, do kostela vlak jen krásu pokory, která nikoli leskem oslepovati, nýbrž vyšsím toliko záměrům sloužiti chce. Vás pak, pánové, prosím, aby jste veškeré skladby kostelního umění hudebního přísně a nepředpojatě posuzovali měřítkem, které se zahrnuje větou: „Hudbě chrámové dlužno býti poslušnou a pokornou služebnicí Církve.” Tehdáž v úsudku nikdy nepobloudíte." Kterak sluší přednášeti staročeské zpěvy. Napsal F. Lebner. Před nemnohými lety žil v Praze znamenitý mnčlec hudební, který putovával, kdykoli advent se přiblížil, před pátou liodinou ranní den co den ze starého města přes Karlův most Malou stranou ku Hradčanům. Noční klid v pustých ulicích probouzel se kročejemi jeho. Toliko stráž bezpečnosti vídala podivného muže a dívala se za nim. Chumelívalo se, mrazivý vítr zaháněl dcšt i sníh do očí a do tváře, mlha nezdrává vnikala do cliorobuého těla, poutník náš nepozoroval však nepohodu a nikdy neobmeskal včas dostaviti se do starobylé kaple svato-Václavské ve velechrámu svito-Vítském se nacházeifci, aby pookřál a rozveselil se posloucháním a zpíváním -- rorátů staroslavných, které touže dobou od kanovníka Pesiny, blahé paměti, po dlouhé, smutné přestávce znovu zavedeny byly. Starobylá kaple rozjásala se starobylými zpěvy. Stařír,námi objfmai se. Vždyt oba, kaple i roráty, touže dobou zrodily se — před pěti sty lety, za panlování otce vlasti. Sem putovával den co den umělec nás; tak hluboko zaryly se do slechetného srdce staročeské zpěvy. Čtenář již uhodnul, že mluvím o J. Zvonařovi. Hluboký a důmyshiý znatel českého chorálu napsal později v předmluvě ke mši, kterou ze starých kancionálů vyňal a pro čtvero hlasů upravil následující slova na uváženou: „Kdo jen poněkud do starých kancionálů českých nahlédne a zpěvy tam obsažené s nynějšími porovná, shledá hnedle, jalo veliký mezi nimi panuje rozdíl. Prostost ducha., pravou zbožnost i důvěru pevnou, které ze starýcli zpěvů těchto vanou, pohřešujeme v nových docela. Však nejen co do kostelního ducha, nýbrž i co do umění stojí nové kostelní zpěvy daleko za starými. Má-li to lépe býti, musíme na to mysliti, jak-bychom alespoň ty nejvýtečnější staré zpěvy zase do kostela uvedli, aby duch nás posily v nich naleznuv k vyvádéut podobných se uspůsobil, a srdce i mysl naše z nich kořistiti mohly.” Až potud Zvonař. Muž ten mi z duše mluvil. Škoda, že ho není vice mezi námi! Ano, krásný jest a velebný ten nás český chorál; ale zapomenutý, bohužel! A kde se ještě udržel z dob starých, anebo kde jej znova k životu povolávají, nelítostně jej namnoze kazí, jak ze zkušenosti vím a znám. Hodlám v nás ledujícím krátce poukázati na některé křiklavé vady, jichžto při přednásenf starých zpěvů českých dopoustivá se, vady, které způsobují nechut lidu ku starým zpěvům. První vadou jest p ř í 1 i s n é p r o t ah o v á n í jednotlivých not, když se na každou slabiku ccntnfře věsí. Příliš zdlouhavý zpěv člověka omrzl a není divu, že se lidu ne-líbí a že těžkým k naučení býti se zdá. Jest-li že staré zpěvy české důkladněji sl~oumáme, seznáváme, že vyžadují nazvíce přednášení živého, energického a radostného, takového, jako jest čilá, česká povaha, ze které vypučel, vzrostl a rozkvetl — živá, rázná, citupiná. Ze tvrzeni toto není nepravdivé, tomu nasvědčuje j e d n a k stará tradice, objevujíc) se n. p. při přeclnásení roratů, které všudy, kdekolivék se udržely, velmi živě zpívají se; jednak neobyčejné množství zpěvů na jednotlivé dny připadajících. Jelikož staročeští katolíci před 500 lety, jakolivěk zbožnějsími byli pokolení přítomného, nyní | ||||
|