|
| ||||
| ||||
|
katolickou
Čechách, na D po svátno u ve Slezsku, t OBSAH: Pražský seminář. — Slovo o mesntch antifonách. — ~SIU 3. Obecná Jeclnota Gyrillská. (Arcidiccése Prtžská Ze Svojšic.) 1881, Roe. VIII, Rozmanitosti. — Oznámení. Pražský seminář.') Pišc /% Y. I,ehncr. II. Advent. Když před sedmi roky „Cecilie”, která později ,Cyrillu" ustoupila, započala pouť po vlasti česko-moravské, prvním a tedy nejvroucnějším přáním bylo, aby á regorianskéntu chorálu, té mateřské řeči, které Církev svatá zpívajíc užívá, dostalo se titulku bezpečného a milého v sezuíncíÝích, a to tím velebným zpúsobem, jak si tuho Církev přeje a jak toho p'cdpisuje. S tím prvním vydala se „Cecilie` do světa. hned V 2. čísle prvního ručníku poznamenal redaktor k dopisu ze semináře Králové-Hradeckého, jak následuje: Utěšenou zprávu radostně vítajice, doufáme, že důležité dílo reformy zpěvu církevního provede se v době krátké ve všech klerikálnicli seminářich, jako se stalo v semináři Kralo-Hradeckém usilovnou snahou pp. bohoslovců a vydatnou podporou důst. pánů představených. Zavedeni chorálu gregorianskélto nikde není snaiši, nikde užitečnější a potřebnější, než v seminářích. Nelze si však vymysliti bohoslužby vznešenějši nad onu ve chrámech seminářských, když by se zavedl zpěv gregorianský, jenž jest — zák o-* e m 1 i t u r g i ck ý m. Seminář jest rodina křesfanská v nejšlechetnějším smyslu slova. Představeni jsou otcové, bohoslovci synové. Při slavných službách Božich, když otec rodiny duchovni k oltáři se béře k nejsvětější oběti, synové očekávají jej v presbyterium. Uprostřed presbyteria stojí u pultu cvičení *) Cyrill r. VII. str. ti9.zpěváci bohosloveéti, majíce před sebou rozevřené „Graduale Romanem”. Po obou pak stranách presbyteria nalezají se ostatní klerikové, majíce v rukou „O r d i n a r i u m M i s s a e”, mešní to knížky zpěvu gregorianskélio. Jakmile celebrant sestoupi ke stupňům oltáře, cvičení zpěváci u pultu počínají zpívati Introit na ten den připadající bez průvodu varhan, po jehož ukončeni veškeří bohoslovci jednohlasně zpivají dojemné „Kyrie eleison, Kriste eleison, Kyrie eleison,” úpěnlivě žádajíce Hospodina za smilováni slovy devětkrát opakovanými. Pán Bůh se již smiloval, na luzích Betlehemských rozléhal se hlas andělů plesajících již před devatenácti veky, a kněz obětujíci v blahé npomince zpěv jejich opakuje: „Gloria in excelsis Deo”, veškerý pak kůr béře od úst slova a pokračuje v radostném rozechvěni dále „et in terra pas hominibus bonae voluntatis. Laudamus te a t. cL” Klerikové na dva sbory rozdělení zpivaji altiernatim, jak předepsáno jest, celý slavný chvalozpěv. Jedva že doznělo slavné Amen, obětujici od oltáře se obrací, přitomné pozdravuje apoštolským pozdravenim: „Do-minus vobiscum!”, načež všickni týmž tónem jednohlasně odpovídají: „Et cum spiritu tuo!” Následuje collecta a commemorationes s jednosvorným „Amen”. Když podjáhen přečetl epištolu, zpěváci u pultu zapěji Gradual téhož dne, po kterém jáhen zpívá evangelium, — veselé poselství o Ježíši Kristu. Věřime pevně a neodvratně, čemu Ježíš Kristus učil, co Cirkev k věřeni předkládá, a proto celebrant slavnostně intonuje: „Credo in unum Deum”, celý pak kůr v presbyteriu shromážděný ihned pokračuje timž tónem: „Patrem omnipotentem a t. d.” opětné alternatim až do konce. Jest obětováni.Lpěváci u | ||||
|