|
| ||||
| ||||
|
- 20 -
neuma, protrahens syllabam a. Duo cantores intonat VEYSum, et chorus respondet. Finito VeYsu iidem duo repetunt Allehtja, et chorus addit solum neuma. (Po skončené Eptstole či Lekci dva zpěváci poccínají GYadtLale až ku znamení a všichni pokračují s pa- třičnou pozorností. — Dva zpěváci zpívají L'erstts Graduálu. Přichází-li Alleluja, allelatja s Versenz, první Alleluja zpívá se od dvou zpěváků až k neumě či znaménku sbor pak opakuje Alleluja, a přidává neuma na syllabě a.. Dva zpěváci intonují Versus, a sbor odpovídá. — Po skončení I ersu titéž dva opakují Alleluja a chorus přidává pouze neuma. Toto neustálé střícíání se hlasů při živé a uhlazené přednášce, kterou si osvojil pěvecký sbor seminářský, stále osvěžuje mysl. Skončilo se Evana elitttn a celebrant intonoval CrEdo in u~tuz?t Deuin. Kdo náležitě chce pocítiti význam „vyznání víry” při mši sv., zajdi si do seminářského kostela. Zde živě to pocítíš. Před oltářem stojí 130 bohoslovců na dva sbory rozdělených a střídavě vyznávajících článek za článkem. Jasní hlasové, zvuční a pevní, zvěstují tu víru, kterou pyšně vyznáváš. Sbor sboru to hlásá. Usta ústům to zvěstují. Ideální budova křestanské věrouky ideálním spůsobem před očima se staví. Jedni druhým uchvacují myšlenky a slova. yLivě zní to vyznání víry. Ale když se přichází k nejhlubšímu tajemství lásky Božské, — ,Et incarnatus est de SýiritZL sancto ex Maria Virgine: et homo factus est" — tut hlasy obou sborů v jedno se pojí, všechna kolena se sklání a v hluboké pokoře lilasem přitlumeným vážně prozpěvujíce koří se tajemství od andělů druhdy nebeským zpěvem oslaveného. Okamžik ten jest úchvatný a slza bezděčně zaleskne se v oku. Pak ale 'klečící zase vstávají a opětně na dva sbory se dělíce dále vyznávají články víry střídavě zakončujíce je společným, monumentálním závěrkem „Amen”. Následuje OftčrtoritLni, o němž rubrika praví: ,Offertorium ab uno, duobus aut quatuor cantoribus intonatur, uti ad Introitum diximus et finitur a choro". (Offertorium intonuje se od jednoho, dvou neb c`tvero zpěváků, jako k Introitu praveno bylo, a končí se od sboru. Po odzpívané Antifoně jest ticho a účastníkům možno s obětujícím při-nášeti duchovní obét s pozorností nyní obrácenou pouze na oltář. To ticho, ničím, ani hrou na varhany nepřerušované, bezděčněpoutá nyní zraky tam, kam jedině obraceti se mají. Porovnávajíce takové „obětování” s ,Offertoriem" na kruchtě, kde koketní primadona s přisládlrni sentimentálností kokrhá divadelní Arii co Solo za lascivního průvodu clarinettu nebo oboé, jaká to propast dělí ty dva světy od sebe — kostel od di-vadla, Církev od světa, nebe od země, hudbu posvátnou od hudby světské! Znesvěcovati nadále vznešenou bohoslužbu takovou profanací, která násilím od oltáře zrak i sluch vábí na kruchtu, jest prostě — hříchem. Jak zcela opáčně poutalo ,OffertoriumI, v seminářském kostele? Chorál antifony ku ,Offertorium" umlknul a odvedl duše všech k oltáři, až obětování se zakončilo jásotem Praeface, kterou celý sbor zakončil trojnásobným „Sanctus”. Solista v kostele jedině oprávněný — celebrant — skončil chvalozpěv a celý sbor kolem oltáře prozpěvuje refrain: „Sanctus, Sanctus, Sanctus Uominus Deus Sabaoth” ; — pokračuje zpívati píseň chvály vroucným: ,Pleni sunt coeli et terra gloria Tua" ; a za nejvyššího nadšení jásavě končí: „Hosanna in excelsis”. A pak umlká. Blíží se okamžik, který lidským způsobem vyjádřiti nelze ani zpěvem, ani slovem. Tu křesfan na kolena klesá a mlčky se klaní. „Finito Sanctus et non prius elevatur Sacramentum. 'Punc silet chorus et cum aliis adorat. Glevato Sacramentu chorus prosequitur cantum BCttediclus”. „Po odpovědi na Pax Dotyaitti celý sbor počal hned zpívati Agnís Dei, jak předepsáno a nečekal, jak zhusta proti všemu smyslu se stává, že varhaníci až cto Domine, tton sum dťgnus praeludují a pak po přijímání teprv Agnus Dei provozují. Po svatém přijímání menší sbor zpíval: Cottttnuttio. ,Sumpto sanctissimo Sacramento cantatur a choro Antiphona, quae dicitur ComtrttLltio, intonator ab uno, duobus aut quatuor cantoribus, uti ad Introitum dictum est.” Melodii Kyrie zpíval jáhen: 13enedica-,mits Domino a tímtéž nápěvem přes sto hrdel odpovědělo: Deo Gratias. Počátek a konec podali si ruce. Mše skončila se nápěvem, jímž počala. Viditelný to obraz nedílné a nerozlučné jednoty, jakou taková mešní obět jest. Vše vycházelo od oltáře, zpěv kněze a zpěv sboru. Zraky přítomných jen k oltáři a ku oběti upoutány byly. Obětující a spoluobětující byli jednim tělem. Celé svatosvaté dějství bylo nedílným celkem. Velebné dráma, které božský Orpheus ponejprv ode-hrál na hoře Golgotě, konalo se zase a to za průvodu oné hudby, kterou komponovala nejslavnější umělkyně a skladatelka světa — | ||||
|