|
| ||||
| ||||
|
2 9 —
ním, překládáním, para rasováním textu do-slovně určeného nastupuje se nebezpečná cesta přímé vzpoury a revoluce, s kterou podstoupiti boj na život a na smrt jest právě v době přítomné více než kdy jindy svatou povinností všech elementů konservativních : při tiché zndi svatě Církev nebrání věřícím jeviti pobožnost a obcování spůsobem, jaký odpovídá bud povaze národní, nebo potřebám časovým anebo jiným okolnostem, tak že volno jest bud zpívati písně oběti mešní přiměřené jazykem mateřským, anebo jinak se modliti společně neb soukromě, hlasitě nebo mlčky, ale vždy tak, aby účastník ne-přestával stále pamětliv býti toho, že u oltáře koná kněz oběf veřejnou, která jest a zůstati musí střediskem sozzkrozné pobožnosti. Vystupuje-li při zpívané či slavztě, řekl bych officielná liturgii v popředí jednota, ta zázračná vlastnost Církve katolické, která ji činí stále vítěznou a stále nepřemožitelnou v neustávajících nájezdech krvavého i ne-krvavého pronásledování, — jednota úkonu a jednota řeči, jednota víry a jednota zpěvu, — zázračná jednota letnic u nejrůznějších národů okrŠlku zemského, jevící se ve všem do podrobna, od nejtajemnějšího okamžiku pozdvihování až do poslední noty zpívaného „Deo gratias” po skončeném ,Ite, Missa estu : při tiché, at dím méně officielní, vše-národní oběti mešní objevuje se v popředí bohatá rozznazaitost, ze které Církev světová jednotu utkala, různost národů a nářečí, rozmanitost názorů a způsobu, tak že každému národu zvláštním spůsobem volno oslavovati velebné tajemství ve středu jeho konané. Různí národové světové církve různě užívají té volnosti a svobody. Vlach, Francouz, Angličan při tiché mši svaté z hloubí duše mlčky se modlí a na zemi kleče vykupiteli svému tiše se klaní. Slovanovi srdce ústy přetéká. I ce pouhá při tiché mši sv. jemu nestačí. Slovan modlitbu svou zpívá. Modlitba jednotlivce stává se modlitbou všech. Zpěv obeczzý u nás má tudy nejen oprávněnosti, nýbrž i veliké důležitosti. Cyrillské jednoty za tou příčinou vedle zpěvu liturgického pěstují s podobnou horlivostí zpěv obecný. Sborové literátští jsou veledůležitým činitelem cyrillských jednot farních. Proto též bohoslovci semináře, vedle zpčvu liturgickélio pečlivě pěstují píseň obecnou. Vzorně tak bylo v adventě. Vypravovatel má za to, že žádný druhý národ ani nemiloval ani nepěstoval zpěv obecný tou měrou, jako národ český. A tvrdím dály,že žádnému druhému národu nepodařilo se tou měrou přesaditi zpěv církevní, chorál gregoriánský, na půdu národní, jako se stalo ve staročeských zpěvech rorátních. V nich zjednodušený, sillabicky upravený chorál gregorianský s podloženým českým textem střídá se s písní českou, na základech onolio chorálu vzdělanou. Chorál římský jest otcem písně české. Ceské ,Rorate" jsou tvrzení toho dokladem a důkazem. Jsou knihou rodu písně české. Chorál římský v ,Rorate" zůstal bez proměny a přetvořil se v obecnou píseň takové vnady, takové hloubky, takové víry, jako bylo lze vytvořiti jen v zlaté době života národa. Jest zasnoubením IŽíma s Cechií; zpěvu římského se zpěvem českým; cliorálu světového s plodem ducha národního. Rorate české těsně přiléhají ku mši svaté, majíce svůj Introitus, Kyrie, Graduale a s Patrem končíce. Staročechové officium své české končili vyznáním víry, nám potomkům jasný zůstavivše příklad ku následování. Ký div, že zpěvy rorátní každého unáší! Máf ale ovšem chorál různiti a vyznačovati se od písně. Skladatel a pořadatel ,Rorate" důmyslně sestrojil překrásnou pobožnost adventní. Uspořádal Matutinum pro lid. Jitřní mělo zpívati se na úsvitě, jakožto příprava mše adventní, na úsvitě sloužené. Lid katolický ve chválách závodil se sbory duchovenstva, prozpěvujícího hodinky církevní. Psalznodťe církevní patrně byla vzorem, vedle kterého geniální původce ,Rorate" skládal své jitr`ní hro lid český. Tak jako tam ant foata s žalntezzt, tak zde krátký chorál s víceslokovou písní stále se střídá. Rorátní chorál znázorňuje rzntiťonu.. Rorátní píseň jest zastupitelkyní žalintt. Sluší tudy chorál přednášeti pouze několika hlasy a to nejlépe bez průvodu varhan, píseti budiž zpívána ode všeho lidu, nejpřiměřeněji ovšem rozdělenému na dva sbory sobě odpovídající. Le pak ono „jitřní pro lid” bylo přípravou na velebnou oběf mešní, která na úsvitě sloužena jest, počínají české ,Rorate" Izztroitezn, jehož chorální nápěv vzat jest z římského Graduálu a rozšířen písní: také žalm Introitu a Sláva Otci dvěma písněmi rozšířeny jsou, načež zcela v duchu mešním chorál Introitu se opakuje. Následuje parafrasované Kyrie, skládající se z devíti chorálů, devatero písněmi obohacených na vyjádřenou devatero invokac Kyrie eleison, Kriste eleison, Kyrie eleison. Ku chorálnímu Grtzdualu s Alleluja přidáno jest po dvou písních. Následující Prosa na několik chorálů a písní roztříděná zakončuje se Patrem. Příprava mešní, „jitřní lidu” slavným ,Credo" jest skončeno. ,Mešním obětováním" chvály | ||||
|