|
| ||||
| ||||
|
— 107
Bohužel ! že tato poslednější deklamace se takmU v,cobecně zanedbává. B u d i ž tedy zpfváno dle přízvuku deklamatorníli o bez ohledu na rozdělení taktové. Nejlépe by se posloužilo starému zpěvu českému, kdyby taktové rozděleni se vynechalo. Poněvadž ale nynější zpěváci přílišně naíi přivykli, sloužiž toliko k orientování modernfbo oka, nikoliv ucha. *) Správnou deklamací nabývá chorál český neobyčejné. l.rásy, půvabu a života, světlo se stínem mile se střídá, právě jako chorál tIregorianský toliko správi:ou akcentnací zajímavým a krásným se stává. Třetí vedou bývá nesinyshlé protahování posleduf slabiky každé ř, dky, což jest právě takovým nezpiisobem, jako kdyby kazatel poslední slabiku před čárkou neb tečkou protahoval. 'makovým kázáním poslouchající buď uspali by se anebo z kostela vypudili. Zpf vej me tedy starou písei'i českou ž i v ě, s n á l e ž i tým p ř f z v u k e m, bez pro-dlužování posledních slov a nebudeme slyšeti námitky, že by chorál staročeský smutným byl. Ba právě! n porovnáni s novomodními písničkaiui světáckými jest smutný, poněvadž vážný, chrámu a duše zbožné důstojný a právě proto budiž do chrámu katolických znovu nveclen. Ostatně vaneE ze všech těchto zpěvů radost a veselí ve smyslu nejušlechtilejším. Sluší totiž rozeznávati dvojí veselost, — je(lnu, která panuje v hospodách při džbánku piva, druhá, která jímá duši ki•estana. v chrámu Páně při nejsvětější oběti. Triviální nazvíce veselost ozývá se v novověkých písničkách, radost pak duševní a nebeské veseli míru a pokoje v starých chorálech českých. ]Pěstováni zpěvu c..~.rl evnilio. ** ) arcidliecés;c Y:"raZ Rakycan, dne 29. listopadu. Na den slavnosti Ceciliánské se u nás provedla mše Wittova in bon. s. Luciae s Introitcin z Grad. Rom., vložkami od Brosiga a responsoricmi hórstrovými s úspěchem dokonalým. Dnešní neděli přednášel zdejší chráanový sbor mši z Ord. Missae, Introit, Grad., Offert. a Communio z Grad. Rom. ponejprv; výborné provedení těchto krásnýcli liturgických zpěvů, učinilo i u nás účin-kujících dojem vznešený, velebný! Ord. Missac a Grad. Rom. po celý advent z rukou uepustdme, a Bůh dopřeje, že i ze zbývajícího hloučku Šavlů za nedloulio stanov se Pavlové. T. S. ~. k;. "$ zné vpr;,tvY. — Výtcčný náš P. P a v e l K ř f ž k o vský, první buditel a obnovovatel posvátného zpěvu na Moravě, který, jak znáno, nejprvé v Brně, nápotom v arcibiskupském stoličním clirámu Páně Olomouckéin nedůstojnou, moderní hudbu nástrojní odstranil a důstojnými pouze vokálními skladbami směru vážného a Listě církevního nahradil, kromě toho pak i na Velehradě a po l:rajinácli venkovských při rozmanitých slavnostech, kdekolivěk se jen příležitost naskytovala, se sbormn svým výte(•ně nacvičeným cit pro ušlechtilou, pravou krásu budil a šířil, povolán jsa za kapelníka stoličnílio chrámu Olomouckého úřad nabídnutý nymf definitivně přijal. Skutkem tím důležitým velice posloužilo se reformě zpěvu kostelního,jelikož jednak v prvním chrámu arcidiecése olomoucké, kde stolice arcibiskupská se nalezá, o f f i c i e l n č po odstranění laškující hmdbv nástrojní vážný a důstojný zpěv církevní výhraduě se zavedl a tím již veškerým chrámům arcidiecése dáno pokynutí, kterého směru hudby posvátné jim jest přidržeti se; — jednal: svěřeno iízení prvního kůru arcidiecése knězi hudebníku vělilasnému a energickému, který, jsa clo nejtajnějších mysterií ryzélio zpěvu církevního hluboce zasvěcen a myšlcukou vznešené opravy nadšen, dovede dílu reformačnímu po celé Moravě zjednati platnosti, jakož i valného a rychlélio rozšíření. Cti-hodná Musa posvátného zpěvu nalezla v osobě nejdůstojnějšího, vrchního pastýře, knížete arci- K docílení správné deklamace tisknou se vokály přízvukových slabik v „mešním Kancionálkull tucnej í literou. (* * Pro nedostatek místa uveřejněny budou veškeré došlé dopisy v čísle příštími. | ||||
|