|
| ||||
| ||||
|
katolickou
cechách, na p o svátna u ve Slezsku, Jednoty C avateR a zeca fatoz 0B8AH - Obrázek s hor. — Obecná Jednota Cyrillská : Arci- Cislo liecése PraLSká. (Marni jednota Cyrillská u sv. titěpána v Praze.) 1881. Roe. "III. 5. Diecése Královéhracleclzá: I, Teleciho. - Lovčic u Chlumce. O Il Dopisy: L Přcštic. - L Ro mitála. — lIudební přiloha. Obrázek s hor. Piše 1% Y. Lehncr. TI sně na hranicích českomoravských rozkládá se v klikaté úžlabině na svazích nízkých pahorků víska pohorská. Jest rozstříknuta na hodinu cesty. Pod skupeninami košatých líp odpočívá v libém stínu stavení jedno, opodál druhé, pozdčji třetí a tak vždy dále. Kolem stavení rozkládají se u každého zahrady a pole. Malebnčjšího a klidnčjšího útulku z tčží lze si mysliti. Ideál venkovského klidu zcíe rozbil stánky své. Stačí-li ku spokojenosti klid s chudobou zasnoubený, zde se to vtčlilo. Celek připadá jako pří-jemný sad. Věkové lípy v různých skupeninách klenou se nad skromnými staveními, hájíce a příkrývajíce je střechou zelenou. Z té vísky vypravovateli tehdáž ještě neznámé došel do Karlína v srpnu 1879 list od milého kněze, který, kdykolivěk v listech se dočetl, že v Praze konána bude nějaká hudební slavnost církevní, ač příliš vzdálen, nikdy neopominul zavítati do zlaté Prahy metropole. Přicházíval s horlivostí zaníceného milovníka zpčvu chorálního a vracíval se rozehřát a potěšen., Přicházíval clo Prahy jako do školy a vracíval se domči jako ze školy. Kde pastoroval, tam osada zpívala a chrám Páně rouchem nevčsty se odíval. Rylo to jeho nemocí. Láska a kněžská horlivost podléhá takové nemoci. A když farní administrátor za nčkolik let osadu ve Velké Letové rozezvučil a kostel farní jako nevěstu vy-pravil, poslán jest za faráríčka do chudé vísky pohorské, s jejiž popisem vypravování počíná. Nemoc je nemoc. Sotva se tam objevil, víska se rozezvučila a chudobný chrámec počal se usmívati. Akademii křestanskou každé chvíle docházelo nějaké objednaní z Telecí. Mát ústav ten od počátku svých přátel, kterí ne-žehrají: „To jest drahé!” protože mají za to, že se nesluší dávati Pánu Bohu w nejhorší. Kdo odbývá Pána Boha prázdnou slupkou a lesklým pozlátkem, tomu ovšem stačí natčrač a štafír. A když faráříček náš — nazývám jej tak jednak pro mládí, jednak pro chudobu — již měl zpčv, paramenty, prádlo a náčiní kostelní v pořádku dle předpisu a vkusu církevního, počal jej soužiti neúhledný kostel 'a neúhledný oltář. Nemčl pokoje ve dne, ani v noci. Kudy chodil, tucty snil o nové úpravě kostela a o novém oltáři. Láska jest vynalezavá. Vymohl si jednu a potom druhé. A když to měl v rukou, dovedl toho, aby Akademii křestanské práce odkázana byla. Nákres nového oltáře a pro-vedení obstaral architekt J. Mocker, opravu kostela řídil si farár sám. Aby nechybil, zajel si zase do Prahy. Restaurace kostela sv. Petra na Poříčí a vnitřní polychromie za řízení téhož archikta právě tehdáž byla do-konána a naskytovala se tudy příležitost, poznati na dobrém příkladu, v jakém duchu dlužno obnovovati svatyně, Dal se zavříti na celé půldne od kostelníka do kostela a od | ||||
|