|
| ||||
| ||||
|
- 34 -
koukal si zásady polychromie, zpúsob zasklení oken sklem kathedrálním a j. 1 Jslušný a dobrosrdečný architekt zapůjčil potřebné detaily a určil barvy, vysvětlil, jak dlužno si počínati a p. Nakoupily se tedy potřebné barvy, štětce, skla a veselý byl návrat do hor. Práce bezodkladné započala. Starý otec u kněze-syna blažený večer života trávící, uvázal se s omládlou horlivostí v úrad palíra, syn pak konal povinnost mistra stavitelského, malířského, natěračského, tesařského, pokrývačského a p. Hřbitov kolem kostela se rozkládající jest zregulován, aby voda měla odpad a neškodila zdím; ku hlavnímu vchodu přistavěn sinec slohový, aby i při zavřeném kostele bylo ]ze tu učiniti náštěvu Pánu Ježíši, lodi a gotickému presbytáři dostalo se zase slohových oken kathedrálním sklem zasklených, vnitřku pak slušné podlahy a pl-iměrení: polychromie. A když vše bylo přichystánu, dostavil se nový oltář, krásný a bohatý. Skvost clo skřínky jest zasazen. Ku svatbě vše bylo hotovo Rozesláno jest tedy pozvání: „Přijdte na svatbu!” V listu vypravovateli doručeném praví se mezi jiným: „Radost mou z nového oltáře, nedovedu vylíčiti. Tisíceré díky Akademii kresfanské ! Přijdte dovršiti mou radost tím, aby jste u nového oltáře sloužil první mši svatou.” — Kdo by odolal takové primicí ! Byla ustanovena na den io. srpna. Nasadila se noc a za slunečního jitra povoz dorazil clo vísky. Později z jiné strany zavítal ku slavnosti vdp. vikař, kazatel, vdp. děkan z Poličky s patronátními zástupci a j. Slavnost mohla započíti. Na programu byl průvod s fary clo kostela. Jaký pak to může býti průvod na vesnici v horách, která čítá pouze 292 katolíků mezi 930 protestanty s pastorem a modlitebnicí? Vždyf celá osada katolická čítá pouze 408 duší. Nemalé bylo podivení, když přestoupivše prah fary, objevil se před očima průvod velkolepý, vzorně a malebně spořádaný. Sešlo se sem celé vůkolí. Za korouhvemi napred kráčeli školní dítky, za nimi dlouhá řada mužů po dvou, pak pěvecká družina dospělých pannen bíle oděných s věnci a posléze za kněžstvem zástup žen. Jako dlouhá pestrá stužka vinul se průvod pěšinou vzhůru ku kostelíku. Mocný zpěv údolím se rozléhal pojiv se v jedno s jásotem zvonů. Radost zářila každému s očí, když přestoupiv prah spatřil okrášlený vnitřek svatyně. ,Ah, to je krása!" tajné z úst vyklouzlo každému. V gotickém presbytáři pěkně polychromovaném, do něhož barevnými okny sklem kathedrálním lomenésvětlo padalo, nový oltář gotický se vznášel jako nevěsta okrášlená čekající na ženicha svého. Arcliitekt Mocker může pyšným býti na takový oltář originálností i nádherou jí-mající. Věčná lampa, svíený, náčiní oltářní, veškerá ozdoba byla v souhlasu s oltářem novým; známí to prátelé z Akademie křesfanské. Jaký soulad ve chrámu pohorské vesničky! Kdo by se byl nadál takové krásy pod šindelovuu střechou nepatrného a ne-úhledného z venčí kostela! Krása chorálu z vnitra zářící zde se zjevila i v ostatním umění. Družina dívek před oltářem zapěla dojemnou píseň z kancionálu Svato-Janského nevěstě na počesf a svatba počala. Vdp. vikář oltář vysvětil, kazatel Koruuliverký nadšenými slovy v snubníreči hýbal srdcem zástupu, načei vypravovatel hlížil se k oltáři, aby u něho obětoval první obět mešní. Sbor dívek řízením svého faráře počal bez všelikého průvodu varhan zpívati mši gregoriánskou. První „Gloria in excelsis Deu” zavznělo od oltáře a běloskvoucí družina křesfanských pannen jásavě pokračovala u chválozpěvu : „Et in terra pas hominibus'' tak pěkně, tak zřetelně, tak zbožně, tak prostě, tak tklivě, jako zpívati dovede jen duše zbožná, srdce čisté, bytost nevinná. Ten prostý, jednohlasný zpěv družiny 20 dívek zněl věru jako zpěv nebešfanů na luzích Betlehemských. Slavně doznělo „Amen”. Na pozdravení kněze udpověděno chorálném Responsoriem a tak celá mše svatá, tu drama vznešené, jeden celek tvořila. Zpěv kněze se zpěvem sboru, výkony liturgické s architektůrou oltáře, roucha bohoslužebná s polychromií stěn a oken, — vše sloučilo se v jeden, liboznějící akkord. Lepší harmonie býti nemohlo. Radostí plesalo srdce všech účastníkův. Ký div, že vypravovateli prozpěvujícímu chválozpěv praeface chvěl se hlas v tak rozechvěné atmosféře! Byl to svátek, hodný horské osady — obrázek s hor. Odpoledne přišla děvčata na faru a redaktor podnikl s nimi malou zkoušku v gregoriánském chorálu. Dopadla nad očekávání. Nabyl přesvědčení, že z té vísky vzejcic Cyrillská Jednota. Kde rostou dívky, které po celý týden po polích a v hospodářství pracujíce v neděli dovedou zpívati správně chorál sv. *ehoře, tam jest půda úrodná pro farní jednotu. Dopis v tomto čísle ,Cyrilla” dále uvedený potvrzuje, že naděje ne-bila neodůvodněná. NéjmCltší osada diecése má již svou Cyrillskou Jednotu. K úpravnému chrámu nutně patří farní jednota. Počátek jest uči- | ||||
|