|
| ||||
| ||||
|
by schopen byl, aby snad jedenkráte samostatně zpěv říditi mohl. Nemá-lin nás při takových poměrech někdy zpěv chrámový úpině býti zničen, čimž by i katolické „kolonii” Telecké smrtelná se zasadila rána — je nevyhnutelně třeba, abychom záhy proti takovému nebezpečenství se opatřovali. Musíme vší mocí zpěv co nejvíce zvelebovati a jak dalece možno hude, i vlastního varhaníka si vypěstovati, abychom zase pak nezůstali na holičkách, jako před dvěma roky. To pak nemůže jinak se státi, než-li založením Yednoty Cyrillské, jejížto účelem bude, aby pěstovala posvátný zpěv nej ,~n v chrámu, ale i v rodinách, jako bývalo někdy za zlatých dob vlasti naši, a aby učinila takto z celé farnosti jeden veliký sbor pěvecký. V jednotě je síla i spása --- kde všickni zpívají, tam zpěv nezahyne. Založiti tedy jednotu Cyrillskou muselo býti nyní i naší největší starostí.
Ach, ano — zříditi jednotu Cyrillskou — to vysloví se sice snadno, ale jak to možné ve farností sotva oo duší katolických čítající, v osadě tak rozptýlené m chudě, jako Telecí?! — Než dobrou vůli Pán L'ůh podporuje, co se mi zprvu, jalo mnoho jíným, zdálo nemožným býti, stalo se již. Má-li budova pevně státi, musí míti clobrý základ, a má-li jednota Cyrillská potrvati, musí rovněž dobře založena býti. Proto první krok učiněn v jednotě křesfanských matek. Matkám, které jsou nejdůležitějšími faktory v rodinách i v obci, vyložen v cvičení spolkovém účel farní jednoty Cyrillské, její důležitost pro kostel, pro rodinu i pro celou obec, vysvětleno jim, jaký užitek plyne z jednoty pro jejich maže, zvláště pal: pro děti dospělejší, které často tak velikých starostí a zármutku působívají rodičům. Na konec jsem je požádal, až jednota zakládati počnu a o ní v kázání jednati budu, aby pobízely do ní muže své i děti. Na neděli poslední po sv. Duchu w. r. vysvětlil jsem s kazatelny v delší řeči stanovy spoikú literáckých, synodou Yražslcou schválených (pojmenování tuto je lidu srozumitelnější) — ovšem s patřičným zřetelem k stanovám nových jednot Cyrillských, lzonečně vybízel jsem osadníky, af v domácnostech svých se sousedy a přútely o tom po-hovoří, příští pak neděli odpoledne neclrt všickni, komu na zachování zpěvu našeho záleží, sejdou se, kdež podrobněji ještě o místních stanovách promluviti, jakož i na všecky možné námitky a obavy odpovědíti jsem přislíbil. Ke schůzi na i. neděli adv. sešlo se 22 mužských. Vše ještě jednou důkladně objasněno, zvláště s důrazem připomenuto, že i vinní členové musí nějaký roční příspěvek odváděti, ne tak proto že jednota bude též hmotných prostředlzit potřebovati, nýbrž z té příčiny, aby jednotu více milovali. Posléze propustil jsem je s upřímným přáním, aby, kdo pevnou vůli má k jednotě přistoupiti, af příští čtvrtek večer dostaví se na faru lz prvnímu cvičení, lcdo všalz vytrvati neminí, af ani nezačíná. — Při-hlásilo se první den 17 a pak ještě j, celkem tedy 24 mužských, 10 svobodných a 14 ženatých; do íenského oddělení přistoupilo mitro í S clčvčat, které již dříve zpívala, ještě 8 žaček a 4 žáci 3ti třídy — celkem tedy Si zpěváků. Uvážím-li, 400 duší, z nichž jistě to°1„ rozptýleno je po světě — a -1 zpěváků, vyznati se musím, že se skoro všickni přihlásili, kdo vůbec k jednotě co činní členové přihlásiti se mohli. — Mužové scházeli se nyní ve čtvrtek a v sobotu večer na faru ke cvičení vždy po 2 hodinách, děvčata jako dřive každou neděli a svátek po od-poledních službách božích a zpívalo se tak dlouho, pokud stačila má prsa. Le jsem stanovy hned nezadal, stalo se jen proto, poněvadž jsem vyčkati chtěl, vytrvají-li všickni a pak, co se vůbec dá dělati. Až posud zříditi jsem mínil jen jakýsi spolek literácký pod jménem jednoty Cyrillské, nebo lekal jsem se ohromné práce, která by mi nestala, kdybych cvičiti měl 20 dospělých mužů ve zpěvu sborovém. Kdo podobnou práci již podnikl, ví co to je. Avšak během 2 měsíců nabyl jsem přesvě,lčeni, že Uych pěstováním pouhého zpěvu obecného nikam nepřišel, a že tedy musím pokročiti dále, zvláště když v celém sboru ukazovala se veliká horlivost. 7. mužských přestali na cvičení choditi jen 4 a to ještě toliko pro velikou vzdálenost, z děvčat neubyl nikdo. — Yřikročil jsem tedy i s mužským oddělením k notám. Do velikonoc byly největší obtíže překonány, tak že jsme na velký pátek poprvé zpívati mohli 3hlasné responsorium „ecce quomodo moritur justus”, a na Boží hod ^Masné „uange lingua” od Singenbergra. Zpívalo 48 zpěváků: 18 sopránů, 8 altu, y tenorů a 13 bassú. Co mohl tento začátečnický sbor vykonati, vykonal v piné míře. Byli jsme všickni spokojeni, potěšeni a posilněni. Proto hned sestaveny sta-novy úpiné farní jednoty Cyrillské a již zadány jsou k vysokému místodržitelství. lpěli bychom tedy pěknou jednotu Cyrillskou, záležející z 48 činných členů, počítám-li mezi ně i děti školní, kterých je i5. Práce naše půjde ovšem zvolna, poněvadž nám neni možno častěji se cvičiti a poněvadž nemáme hotových samostatných zpěváků, za to ale nikdo nám alespoti nedělá milosti. Přispívajícího člena máme posud jednoho, doufáme však, že i těch během času několik přibude. Výlohy krýti se budou zatim z příspěvku členů činných a co nepostačí, doplatí se z pokladny zádušní. Abychom ušetřili, opatřili jsme si hektograf, kterým možno způsobem snad nejlacinějším a nejsnaclnějším potřebný počet not si zjednati. Jen jedné věci těžce postrádáme, nějakého totiž harmonia pro školu ]z společnému cvičení se, poněvadž fara pro celou jednotu nestačí. Kéž by nám Pán Bůh seslal nějakého dobrodince. Stanovy zadal jsem na počátku máje. Mám ve zvyku, když něco velice důležitého mívám na srdci, že to v máji odpornčuji Matce Boží. Tak učinil jsem i nyní. Na úmysl, aby přímluvou milé Matky nebeské dostalo se jednotě naší hojného požehnání Božího, konáme letos májovou pobožnost. Poněvadž jsem ještě nikdy se nesklamal v podobných případech — ]ťetovský i Telecký kostel to dosvědčují — doufám, že i nyní zahanben nebudu. | ||||
|