|
| ||||
| ||||
|
- 33 -
Účel jednoty naši je dvojí: 1. pěstování posvátného zpěvu v chrámu i v rodinách a 2. má se právě tím našemu lidu, zvláště mládeži dospělejší, podati pramen vzděláni a ušlechtilé zábavy. — Pro tento druhý účel zdá se mi, že mají Cyrillské jednoty pro venkov ještě větší důležitosti než-li v městech. Ptejme se jen, čím se baví naše mládež dospělejší na vesnicích? — Ach věru velmi smutně! Nejhlavnějším pramenem zábavy bývají zde muziky, tu a tam snad divadlo, které však, jak nyní se pěstuje, na vesnici nepoměrně více zlého způsobí než dobrého. Kdo chceš poznati, jak se mládež při muzikách baví, jen jdi někam za kulisy a pozoruj ji — a bude ti ouzlco. To však nemůže býti především nám kněžím a učitelům lhostejné. Jakmile mládež ze školy vystoupí, bývá stržena do víru světa a my již málo rozhodovati můžeme, jaký směr života nastoupí ; učitel nemá na ni vlivu skoro žádného, kněz s kazatelny ne-mnoho, a rodiče ? — že kněz i učitel bývá náhle všeho dozoru nad mládeží zbaven při vystoupení jejím ze školy, je nad míru škodlivé, a proto musíme často patřiti, jak naše upřímná práce se maří a ty nejpěknější naděje pochovávají — což bývá hlavně při zábavách ! — Jak to napraviti? — Co lidumilů již se napřemýšlelo, jak by se mládeži nahradily divoké muziky ! Tu a tam se sice něco stalo, ale neujalo se; muziky trvají dále se vší svou zlobou a zkázou! — Vím jediný prostředek, který, uchopime-li se ho do opravdy, nikdy neselže, — jsou to farní jednoty Cyrillské. Zavedte v každé farnosti takovýto spolek zpěvácký, tím podali jste mládeži příležitost k nejušlechtilejší zábavě a odstranili jste to největší zlo. Hudební zábavy a tance stanou se pak skutečnými zábavami a nikoliv zkázou mravů ! U nás v Telecím ku př. počal zpěv před 4 roky. Když se dařil katolíkům, chopili se ho i evangelíci; obě strany se nyní cvičí, jedna hledí na druhou a každá se činí, aby nezůstala pozadu. A účinek? — Yřestaly skoro na dobro noční povyky a necudné zpěvy rozpustilé chasy. Le i u muziky se mládež mirněji chová, dosvědčují sami hospodští. — Staré opakovací školy se zrušily, — ovšem že za mnoho nestály; ale měly předc mnoho dobrého. Zrušiti však něco užitečného a za to nic lepšího neposkytnouti, je velice škodlivé, ano nebezpečno. Tato škoda se již poznává a proto ozývají se opět hlasové po školách pokračovacích — opakovacích. Školy takové musi přijíti, nemá-li mládež ze školy vyšlá hynouti, — a já myslim, že nejlepší školou pokračovací bude — Cyrillskrí jednota. Ve škole pokračovací musí se mládež více baviti než vyučovati, a ]c tomu hodí se nejlépe zpěv. Při té pak příležitosti dá se mnoho mluviti — opakovati. Škola talcová bude tím krásnější, poněvadž rodiče sami jsouce zapsáni do jednoty co členové činní nebo přispívající přijdou s dětmi a budou nad nimi míti dozor. Zde právě, v jednotě Cyrillské, sejde se kněz, učitel, rodiče i děti, aby se všickni spolu bavili a vzdělávali zpěvem. kekni mi někdo, může-li býti něco krásnějšího, něco užitečnějšího?! Tak si představuji ty naše jednoty Cyrillské; ony se musí státi záležitost{ obecnou, musí zapustiti kořeny v rodinách, — a pak musí, — ještě jednou pravím -- musí nésti ovoce nejpožehnanější! Těším se nadějí, že i naše jednota tak založena jest a proto nevýslovnou mám radost, když v neděli odpoledne až do večera s přítelem učitelem cvičíme zpěvu a máme tu před sebou otce, syny, dcery — všecky stejnou radosti nadšené. Proto každý lidumil, zvláště každý poctivý kněz a učitel, musí být přítelem jednot Cyrillských, musí k jejich založení všemožně působiti. Proto, kdyby možně bylo, putoval bych ode vsi ke vsi, od fary k faře, od školy ke škole a prosil bych všecky přátele mládeže, aby podporovali a zakládali jednoty Cyrillské! — Překážek neznám nikterak takových, jak se na mnoze předstirají. Jen trochu dobré vůle a kus práce třeba. Práce nesmí se štítiti nikdo, kdo se chce vůbec něčeho kloudného dodělati. A výlohy? — Toť věru nejmenší obtví! — Co pak bychom nedovedli tolik pro věc tak svatou a vele-důležitou obětovati?! Když jsem se našich mužů na počátku ptal, souhlasí-li s odváděním ročního příspěvku, bylo mi dáno za odpověd: „to by bylo zle, aby těch nělcolilc krejcarů nemohl každý obětovati, vždyf se lcolilcrát lecjak utratí.” — V těchto prostých slovech leži velká pravda. Když pak poprvé ke zpěvu se sešli, měli prý již své příspěvky v kapse. — A to jsou lidé skoro vesměs chudí ! — Lid náš rád obětuje pro dobrou věc nějaký groš, ale musí nejprve viděti lásku a obětavost ze strany naší. — Konečně ještě přáni : Kéž bychom již brzy měli ve všech diecesích také Cyrillské jednoty diecésní ! Kéž by jen ve všech seminářích kněžských co nejvice pěstoval se zpěv posvátný, kéž by tam klerikára byla poskytnuta co největší příležitost zdokonaliti se anebo přiučiti též bud hře na housle, anebo břc na varhany. Stalo se ovšem v poslední době v tom ohledu velmi mnoho, ale nechť se stane ještě více, co nejvíce. Jak velice je toho knězi potřebí, snad nikdo tak nezkusil, jako já v Telecím. Jak by to zde bylo vypadalo v kostele, když jsme neměli ani učitele, ani Icoho jiného hudebníka a to při tak velice zanedbaném zpěvu kostelním! — Py1i bychom museli nevyhnutelně straně evangelické státi se holým posměchem ! Jak se raduji, že jsem co gymnasista alespoit poněkud zpěvu se přiučil a co kněz také hře na harmonium. S vděčností největší vzpomínám svého bývalého profesora Fr. Novotného, který v Litomyšli první zpěvácký spolek študentský založil, a od něhož první známosti zpěvu se mi dostalo. —Čím pak sc má kněz na venkově baviti? — a předc potřebuje zábavy jalco každý jiný člověk. Jak šťasten bude, je-li hudebníkem! V hudbě, jako vůbec v každém odvětvi uměni, najde zábava tu nejkrásnější, nejdůstojnější. Může tu snadno všecky síly hudební kolem sebe shromážditi, uení-1i jich, vycvičí si je — a co tu bude pak radostí! Nemá-li však takové zá- | ||||
|