|
| ||||
| ||||
|
48 --
V Táboře, na den sv. Pavla z hPíie 1881. (Cyrillská Jednota.) Máme opět za sebou pololeti druhého roku činnosti tfarní Gyrillské jecliaoty", Členů čítá jednota nyní 27 zakládajících a ke stu přispivajících. Několik účinkujících ubylo, asi rovněž tolik nových přibylo. hniličky opadávají, zdravé ovoce ve zralosti se utvrzuje. Podám nejprve přehled činnosti obou smíšených sborů: I. sbor zpíval celkem jedenáctekrát při službách Božích; při velkých službách Božich v adventě, postě i mimo tento čas : dvakráte Wittovu mši 4 hl. „in honor. sc. Franc.,” cenou poctěnou; jednou Hallerovu „missa Ia.”, jednou téhož autora „missa IIa.”, (obě trojhl. pro S. A. B., druhé „Agnus” Ii. mše pro 2 S. A. B.); třikráte Hallerovu 4h1, „missa Vil. in honor. s. Cunig.” (druhé „Agnus” bohatou prati thematickou velebně utkané pro pět hl. S. A. T. Bar. a B.). Introity a graduály zpívaly se dle možnosti ponejvíce chorálně, offertoria čtyrhlasně z Wittových příloh (od Witta, jedno od Gherardeschi) nebo chorálně. — O Sylvestru zpíval s II. sborem Jos. Foerstrovo „Te Deum”. — Na velký pátek připravil jsem k vůli sboru Wittovo známé „Stabat mater”. Divně to cíojimající skladba, jež nikdy nechce stárnouti! Ano čim častěji se zpívá, tím více po ni toužíme. Proto jakmile jsem ji dříve neoznámenou předložil, pohnuli se zpěváci, ještě více zpěvačky radostí. — Též na bilou sobotu opatřila jednota všecky liturgické zpěvy předepsané (Gloria z Wittovy mše s. Franc.) a na večer o slavnosti vzkříšení zpívali jsme Wittovo 4h1. „Te Deum” a Foerstrovo „Regina Coeli”, věčně krásné též nikdy nestárnouci. Jest vzorem pravého nebeského plesu a něžné zbožnosti k nebes Královně. A tak vskutku citupině jsouc předneseno, na věřící též mocný dojem způsobilo. II. Sbor (studujících) zpival: jednou mši „in hon. s. Ludgeri” od Schmidta (pro A. T. a 2 B.), třikrát Wittovu mši „in honor. s. August.” od Witta a třikráte Hallerovu mši VIII. „O salutaris hostin” (obě pro S. A. T. B. v Hallerově II. „Agnus” pětihl. pro S. A. T. a `L B.), obě jednou s chorálným „credo”. Introity, graduály a offertoria zpívala se chorálně, jednou čtyřhlasně Smolíkovo ,Confiteor". Přáli bychom si, abychom se jmenem toho domácího skladatele našeho častěji setkali se v přílohách „Cyrillských”. Nesou se jeho známá motetta jasným, plynným, přirozeným a zpěvným tokem melodie i harmonie. — „Pange lingua” zpíval I. sbor čtyřhlasně (Palestrin. (?) skladbu), II. sbor chorálně s pritvodem varlian. . Jal: z tohoto programu lze znamenati, jevily se letos v našem novém repertoiru ponejvíce skladby Hallerovy (bez varhan), nikoliv bez úmyslu. Jako Witt, jest i Haller ve skladbách „svůj”, vyznačuje se v řečených skladbách slohem téměř veskrz jasným a průzračným, co nejplynnějším vedením melodií a hlasů a vine se co nejúžeji k slohu Palestrinovu tou měrou, jako snad žádný jiný z nynějších cecilských skladatelů, tak že Witt o jeho VIII. mši až zřejmě dí : „Die Messe ist eine gute Copie der Altcn”. (Ver. katal. S. 2io.).Lajisté skytl tedy nejlepší propravu k — Palestrinovi; budemef nyni studovati Palestrinovu památnou „missa papae Marcelli”, čtyřhlasně upravenou od J. Fr. Aneria. — Wittova mše „in lion. s. Francisci Y.”, zůstane stále v našem repertoiru. Dobře o ní pravi referent prof. Oberlioffer (Ver. katil. N. 496.): „Witt's Messe „in hon. s. Franc.” ist unstreitig dic popul irste seiner Messen und wohl auch diejenige Composition, dic seiuen Kiinstlernamen mit begriinden half.” A Heinze : „Es ist eine wahre JuUelmesse, geeignet fiir die hiichsten Festtage.” Nechtěl jsem zpočátku věřiti těmto úsudkům. Však čím častěji jsme ji zpívali, tím více krása její pronikala, tim radostněji jsem jim přisvědčoval. Vynikáf fakturou i zbožnou ušlechtilosti nad Wittovu známou a též populární mši „in hon. s Luciae”. — Hallerova „missa VHIa.” byla nám zcela nová, nedávno byvši vydána. Ačkoliv di' o ní Witt (Ver. katal. N. 501.): „Die Messe ist cntschieden schwácher, als ilire Vorgingerin, dic 11lissa VIL”, mohu přec o ní dosvědčiti, že celkem vzletnější a svěžejši jest nad Missa VIL, jež ale nad onu jest rázu ušlechtilejšiho. Zvláště Sanctus a Benedictus mše VIII. vyniká svěžim jasem, jenž ducha mocně povznáší, jak toho doznali na sobě členové I. sboru v lodi kostela poslouchajíci, ještě mocněji povznáší, než věta „cum sancto Spiritu” od Witta vytknutá. Vzhledem k technické straně zpěvu znamenati lze rozhodný polcrok obou sborů, jak svědčí již ta okolnost, že nebylo letos vice třeba vraceti se k jednoduchým skladbám loňského roku. Intonace a vokalisace jsou již čistější a správnčjši, přednes jemnější, hlasy celkem uhlazenější. Jeden sbor poslouchá druhý, tříbí tím vkus a slech svtitj, rozněcuje se týž a týž pro pravou krásu hudby kostelní a vzbuzuje se k vlastnímu pokroku, jakž pevně hned s počátku jsem doufal, že se stane. Bud jmeno Páně z toho všeho pochváleno. — Jen jeden nedostatek kalí tento ušlechtilý pokrok. Ntiš bývalý varhaník prof Bolech mešká v Mnichově a náhradník jeho bohu-žel nám nestačí. Proto jsem letos obmezil program na skladby ponejvice volcálni. Čím a jak ostatni čas roku cirkevniho na kůru hudcbnim se vyplňuje, o tom příště. K. »Cyrill« vychází vždy 15. každého měsíce. Předplatné, jež činí poštovní zásylkou na celý rok 2 zl.. na půl leta i zl., přijímá pouze na jednu z těchto dvou dob administraCe v Karlíně, číslo 234. Jen frankované listy se piijímají. Rukopisy redakci zaslané nevracejí se. Dopisy, týkající se redakce, buďtež zasýlány F. J. LehoeroVi franco, v Karlíně, č, 234. Reklamace zasýlány buďtež do exped, v Praze, v Karlíně, Vinohradská třída č, 144- S hudební přílohou č. 6. Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Jos. Mikuláše v Praze, v Karlíně. | ||||
|