|
| ||||
| ||||
|
— 53
tudy především svolení nejdůstojnějšího episkopátu a stanovy zadány jsou ku schválení ordinariátnímu. V době té byl právě biskupský stolec v Litoměřicích prázdný a nejdůstojnější konsistoř za doby sedisvakance vrelými slovy schválila stanovy „obecné jednoty Cyrillské”. Když pak na osiřelý trůn biskupský dosedl zase náměstek apoštolský, zajásala diecése. Cesty visitační staly se průvody vítězoslavnými. Slovo Boží z výmluvných úst apoštolského biskupa rozněcovalo věřící až k nadšení. Nadšením plodí se nadšenost. Kázaval na visitacích i čtyrykrát denně. Ta apoštolská horlivost přímo rozněcovala nebeský žár v tisícerých srdcích. Tím visitační cesty staly se cestami vítězoslavnými. Když pak zimní počasí přitrž učinilo namahavému apoštolování po diecési, v residenci biskupské činnost nepřestala. První chrám diecése nemá věže. A proto první myšlenkou biskupa - rodáka bylo zbudování věže kathedrálního chrámu, vévodícímu městu a diecési. Nad městem vévodí chrám biskupský, pyšnou věží opatřený vévoditi má diecési. Promluvil o této záležitosti pastýř k ovcím ; minulo sotva několik neděl a snesla láska oddaná tolik, co rozpočteno jest na velkolepé dílo. Kdo tak miluje zevní okrasu domu Božího, jest zvelebovatelem též vnitřní iclealní okrasy stánků Páně. Neodolatelně táhlo to předsedu „obecné jednoty Cyrillské” k mecenáši umění křestanského, aby vyprosil si ochranu a po-žehnání pro stavbu idealní budovy, jakou má býti jednota pro pěstování hudby posvátné. Zvolil si k tomu letos první dny pašijového týhoclne, který propůjčuje několik klidnějších okamžiků. Byl přijat s dobrotivostí skutečně otcovskou a věčně nezapomenutelným zůstane inu pobyt pod hostinnou střechou biskupské residence. Jaký pán, takový dům. Ve vsem obráží se bytost ducha vládnoucího. V knihovně vzorně spořádané, v komnatách vy-zdobených galerií obrazů pečlivě restaurovaných, od jisté záhuby uchovaných a dle škol spořádaných, v domácí kapli důstojně upravené, v patriarchální pohostinnosti a srdečné blahosklonnosti hostitelově, v utěšených i poučných rozpravkách bud ve společenství s duchovenstvem anebo v rozmluvách soukromých, v přívětivé úslušnosti čeledě láskou spravované, v domácím řádu od rána až clo společné večerní modlitby, ku které kolem otce-biskupa v kapličce 'domácí shromažduje se celý dům od prvního až do posledního i s příchozími pod hostinnou střechou dlícími, — ve všem spatřuješ vzor dojemně a výmluvně k srdci mluvící. V takovém domě míru jest dobře býti a hodiny zde ztrávené bývají nezapomenutelnými. Kde_ s očí čteš vy- slyšení prosby dříve, než si počal žádati, tu netřeba slov. Se schválením jeho Milosti vy-našel se výtečný jednatel v osobě dp. Dra. Františka Schindlera, professora bohosloví, s nímž dohodnutí bylo snadné a určité. Štasten vracel se vypravovatel nazpět do Karlína přesvědčen jsa, že energický vrchní pastýř brzy v život uvede, co pro rozpučet krásného umění, hudby církevní za dobré uzná. Naděje nesklamala. List jednatele oznamuje, že stanovy ,diecésní cdnoty Cyrillske' r, Litonu~-ricích" zadány budou k zeměpanskému schválení v druhé polovici tohoto měsíce, hned po návratu jeho Milosti Biskupské z cest visitačních, což se stane dne 1.5. července. Po schválení stanov zahájí pak zvolený výbor pravidelnou činnost svou. Jako v ostatních diecésích bude diecésní jednotě předsedati jeden z vysoce důstojných pánů kanovníků kathedrální kapitoly, jenž nápotom bude pro-středníkem jednot farních s duchovní vrchností. Až po jeho zvolení bude od jeho Milosti Biskupské v úřadu potvrzen, račtež pak P. T. pp. předsedové farních jednot jeho prostřednictvím zadávati stanovy farních jednot ku církevnímu schválení a napotom dle ustanovení stanuv „obecné jednoty Cyrillské” ~. 27. b. u něho za potvrzení žádati. Pro diecésní jednotu jest nejdůležitějším místem seminář. Pisatel litoval toho velice, 'e za pobytu jeho větší část pp. alumnů byla již na prázdninách a nebylo lze poslechnouti si, o čem tolik chvalného tolikráte mu bylo vypravováno. V jakém duchu se pěstujr. hudba posvátná v semináři, věrný obraz poskytuje následující utěšená zpráva. Lehracy. Litoměřice, dne 1. července 18t31. „Ctěný p. redaktore ! Biskupský seminář klerikální v Litoměřicích nedal vlastně ještě nikdy o sobě známky života církevně-hudebního tím způsobem, že by o tom bylo bývalo cos znamenati v listech odborných. 7_a mlčenlivost tuto dostalo se dosavadnímu řiditeli kůru seminářského již několikráte důtky z místa rozhodujícího; že však polepšiti se míní, důkaz podává první tato zpráva, kterou zasýlám našemu vlasteneckému církevně-hudebnímu časopisu ,Cy--rillovi.” — Mluví-li se o pěstování přesně církevní hudby, nám v litoměřickém semináři kněžském lze bez chlouby vyznati: „Nejsme od včerejška!” Počátkové reformy dosahují až k roku šedesátému. Již tehcláž odstraněny | ||||
|