|
| ||||
| ||||
|
Po/ntl' sobě mátli; jmenovité víry, os-děty a svobody ! Bohu díky ! krise přešla; prohlédli jsme, jakž takž politicky vyspčli, chlaclnčjší rozútn se navrátil Chladněji pozíráme na věci a chladněji uvažujeme. Starý duch křesfanský ponenáhle se probouzí a ve zralém a rozumném přemýšlení o původu a cíli člověka stará víra křesr°anská, jakožto jediná pravá, přichází zase ku platnosti a s ní i svatý zpěv po chrrímícla.
Neumlkl sice národ náš ; zpívaltě i za dob pobřeznových ; povstávalyf a zřizovaly se všude zpěvácké spolky, rostly jako houby v lese, máme jich celou řadu vlaslcneckých, se zvučnými jmeny včele ; vykonaly i úkol svůj, za doby politického probuzení budily i samy; ale za posledních let ochably, umlkly, a ze mnohého nezůstalo nic, než to zvztčtu~ ~n2csyto. To-li jest národ česlo 2 ten zpěvný, zpčvu a hudby milovný? Probudtež se, oživte, vstaňte z hrobu, jak pěvecké spolky vlastenecké, tak i literácke, a jmenovitě tyto a sice pod jmenem pěveckých spolky. ěťli jednot Cyrillských. Ejhle, naskytá se vhodná příležitost. Rok 1881 jest rok Cyrillo-Metltodě7rký. Svatý otec učinil slovanský svátek, ten svátkem veškeré církve; nedejme ujíti si příležitosti. Jiní putují do lŽíma, aby tam vhodné díky složili u nohou důstojného náměstka Kristova, milovaného sv. otce, Lva MIL! 11Iy, kdo-' zttistanente do7nct, casvěPtite parrtálny rok Tento tízn, tie zarazívrte s'dudež přť fitrnícli cltrámícla pěvecké jednoty Cyrillské; loi' bude důstojný, ano rtejdPstojněj~í poyrztzík svatýttt bratříztt! Doufáme, že se udrží, že jej nižádná doba ze srdce lidu našeho, zbožného to lidu slovanského, nevyrve. Střed budiž v Praze ; název: Ústřední pěvecká jednota Cyrťllská. Ur; áta : Lasopis ,Cyrill". My ve vikariátě hořickém učinili jsme již počátek; veledůstojný b. vikariatní úřad rozeslal ku všem úřadům farním příslušné k tomu provolání. Doufáme, že nezůstaneme poslední. Stano;q, rozeslány budou ocl redakce časopisu ,CyrillII. Jestliže „dobra pěvce milújí bozt;” tož víme i z písma svatého, že na přemnohých místech chválí se zbožný zpěv. Oslavovati budu lebe, Pane hráli a jnzeztzt lvéntzti budu zpívati: — Gpívejte Mospodinrr píseí novou, dobře pro Pévújte jcrnzr hlasem zvuc`nýn2. L. 32, 3.; a na přemnohých místech jiných! B. Hakl. Po veškerých farách vikariátu pak kolovalo pros'olán následující: Veled. a D. Pánové a bratři v Kristu! .,Rok 1881. jest velice památný pro veškeré Slovanstvo, a nejen památný, ale i radostný ; radost pak jeví se zpěvem. Známa jest slavná encyklika sv. otce: Lva XIII.; svátek sv. apoštolů Slovanských Cyrilla a Methoda konán bude po veškeré církvi, zvláště po veškerém Slovanstvu. `Ibt ti svatí apoštolové jsou, jež vsickni Slovani: ctí za svaté. Na záklaclč úcty té bude možná Slovany všecky spojiti, v jediné, samospasitelné církvi. Dejž to Bůh! Nelišít nás od pravoslaví rozdíl v učení tak, jako od ostatních vyznání křesfanských, proto spojení snáze a dříve, než s jinými. Prostředkem neposledním jest modlitba a svatý ;pěv. Zpěv je modlitba a sice ještč vroucnější a radostná. Jiní putují do lvíma ; my založme pomník trvalý na počest svatých bratří — zřizujme po cliecési pěvecké jcdnoly cyrillské. My v Hořících učinili jsme počátek, staré jednoty literácké zašly, nechf na jich hrobě vzkřísi se jednoty Cyrillské, jejichž účelem bude, nejen pěstovati zpěv chrámový, ale na zřeteli míti i spojení všech Slovanů v jedné a to pravé církvi Boží. — Kde je zpčvný národ český? kde staré jeho kancionály? kde posvátný zpěv, kterýž se ozýval nejen po chrámích, ale i po domácku. Zanikl, umlkl ; zapřeli bychom sami sebe, kdybychom pře-stali zpívati, pohrdli tím darem Božím, jímž Bůh tak hojně nadal národ náš. Pročež zakládejme „Jednoty Cyrillské° všudeš při farních chrámích ; k tomu zasýlámc stanovy z Prahy zaslané, všude najde se ně-kolik ochotných, zbožných duší, kteréž učiní začátek. Pročež s chutí, ve jménu Páně. Budet zpěv nejen ku větší cti a chvále Boží, budou zavznívati chvály na místě svatém, ale bude přispívati znamenitě k ušlechtění mravů a kn probuzení, oživení a utužení svatého, zbožného a ki-esfanského života, a proto nechf náš vikariát je v diecésí první — a volám napřed již radostné: Zdař hojně Pán Bůh!” -- Posléze byl redaktor potěšen listem vys. důst. pana -7ana Paaroztra, z něhož všiekni Cyrillisté potěšeni budou. Vdp. vikář „na své visitační cestě s pány duchodními o záležitosti cyrillské jednal a všudy nalezl ochotnou vůlí u duchovenstva, ač poměry pro rozkvět z příčin v listu udaných a všudy takmčř stejných vesměs příznivé nejsou. Ne-třeba však malomyslněti ; v našem vikariátu jsou duchovní činní a podnikaví; časem dá se předce mnoho poříditi.Lvláště hořický p. | ||||
|