| ||||
| ||||
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsíce. přijímají se. ,TE Rukopisy redakci za- ~C)~ slané nevracejí se. , jež činí 1612E ® Dopisy, týkající se Předplatné s poštovní zásilkou < as<:) 3 S sílánredakce,y f budtež ranco za- na celý rok r. m. zl. 2, napúlleta I, pro katolickou hudbu posvátnou ~vKa•i~ě,`~ 234 °i přijímá pouze na je- v l`eeháeh ua Moravě a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob ' Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: budtež do expedice v Praze, růžová ulice v Karlíně, číslo 234. E R D I N A N D E H N E R. č. 5, IT. Gisio 2. V Draze, dne 5. února 1874. Ročník I. Chorál. Podává I+'d. T, e h u e r. Co jest chorál'? — Chorál se odvozuje od choru, místa to zpěvákům od Církva v chrámu Páně vykázaného k oslavování služeb Božích zpěvem. Chorálem se nazývají jednohlasné zpěvy v katakombách zrozené, v prvních křestanských věcích vypěstované, Rehořem Velkým sebrané a pro bohoslužbu upravené, až po dnešní den od Církve za pravou liturgickou hudbu. chrámovou předepsané. Chorál povstal bez harmonie a na-zývá se zpěvem gregorianským (cantus gregorianus, firmus, planus). Skladby Palestrinovy, přecíchůdcúv, současníkův a vrstevníkův jeho nejsou chorálem, nýbrž vokáluí hudbou polyfonní (vícehlasnou) starší, naproti níž jest hudba instrumentální. Vokální a instrumentální hudba souhrnem nazývá se hudbou figurální. Chorál jest zpěvem Církve, sloh Palestrinův jest zpěvem v Církvi. Chorál vzal původ v nejkrásnějších pradobách náboženského života. Mysl vírou nadpřirozenou ozářená jej zplodila, srdce čistou láskou ku Spasiteli roznícené -jej zrodilo. Matkou chorálu jest Církev krví mučenickou zbarvená, kolébkou jeho jsou posvátné katakomby, ve kterých se odrážela ozvěna klidných zpěvů jeho, nádherné basiliky pak otřásaly se plesáním jeho. Chorál věčně kvete a věčně žije, v něm spočívá kouzlo nestárnoucí krásy; násilím toliko potlačován bývá. Nebeská melodie jeho vyniká velikolepou jednoduchostí a dojemnou molrutnostf. Tak veliká jest. životní sila jeho, že i beze vši harmonie zjednává si platnosti, která k dopinění ničeho vice zapotřebí nemá; ba zřídlem byl, z něhož nejnmělejší hudba harmonická po staletí se napájela. Při nejdojtmavější jednoduchosti jest však přece sourodným bratrem skladby nejuměleji harmonisované. Po andělském Kyrie Palestrinově, v němž rozmanitá barvitost hlasů tak uměle se proplítá, dojirná zcela jednoduché „Gloria in excelsis Deo” z úst kněze velebnou vznešenosti, přelcypujícírn jásotem, zvěstujícím věru důstojně chválu Nejvyššího. Jednoduchý tón orace, skalopevná víra z intonace ,Credo in unum Deum" zaznívající, vznešený spůsob modlitby ve_, „praefací” a „Pater noster” se objevující, posvátným plesem vynikající hymna ,Magnificat" a „Te Deum”, dojemné nápěvy lamentac, pašijí a litanii, —vše tak jednoduché, že je i knězi hudebně velmi málo nadanému zapěti lze, možno-li lepšími nahraditi? Krátké lyrické nápěvy vyznačují se tak vznešeným vzletem, že středověk v nich spatřoval díla Božského vnuknuti. V chorálu tún vedle tónu se staví pevně, přísně, stejňoměrně jako žulový sloup vedle sloupu v síních basiliky, všechno duchem přísné jednoty soustavné provanuto jest až k nejjermiějšíui arabeskám l:oloratarním v slavnostní intonaci Jte Missa est" a , Alleluja". Duch víry ki'•estauské jednak radostí plesající, jednak kajicností proniknutý v chorálu vtělil se spůsobem podivuhodným, dokonalým a důstojným. Slovo a zpěv, melodie a text jedním jsou tělem, celkem nerozlučií,elným. A při tom všem jest chorál tak naivně nevinným, tak panensky cudným, jako byli svatí křestané prvních křestanských věků, z jichž duše se zrodil. Porovnejte nejznamenitější arii moderní s ně-kterou praefací, věnujte přednášce zpěvu chorálního tolik píle, kolik vynakládáte na zpěvy světské, a užasnete nad uměleckou, prostou krásou jeho! Ctihodný jest chorál stářím, ctihodnější vnitřní uměleckou cenou. | ||||
|