|
| ||||
| ||||
|
- 71 -
se v ni mile s krásnou fakturou hudebni. Ostatek jako v loni. Na den sv. Petra a Pavla zpívali jsme dlouho očekávanou a přepravovanou mši Paleslrinovu „papae Marcelli” (^hl.). Le byla návštěva zkoušek tu dobu mdlejší a nestejná, trvala příprava její dlouho, avšak tím chutnější bylo její ovoce. Neznám originalu šestihlasného; však poznal jsem, že i o čtyřhlasné platí slova Dra. Ambrosa (Gesch. d. Dlus. IV.) : „Es war derLauber des Wohlklanges, das Dlysterium reiner Schiinheit, was hier so unwiderstehlich wirkte” (t. na komissi, za příčinou reformy kosteln. zpěvu od papeže ustanovenou). Jestli tedy tato slavná komisse, jíž pi edsedal sv. Karel Borom., byla jí dojata, jestli sám Pius IV. dychtiv byl ji slyšeti a přirovnal zvuky její zpěvům andělským v nebi; zdaž my tim dychtivěji nemuseli toužiti po jejích zvucich tím vice, že máme v ni nehynonci vzor přesného slohu kostelního. Zdaž mohli jsme tedy lépe slaviti památku svého velikého patrona sv. Cyrilla, nežli opakováním této historicky památné a vzorné mše, jež byla korunou letošní činnosti cyrillské? Dokládám o ní, že vedle pravdy napsal o ní Dr. Ambros (l. c.): ,Charakteristisch ist an ihr ein eigenthůmlicher Zng schlichter Iloheit." A přece ku podivu osvědčila se o ní, zvláště v bohatém Credo i dalši jeho slova: „Der Tonsatz ist in der Verwebung hiichsl meisterhaft, lebendig u. von idealer Schi;nheit.” Plno ideálné zbožnosti jeví se zvláště Be~ie~fictzis". Co souditi máme pak o nepochopitelném úsudku, jako: Sloh Palestrinův vy-konal již úlohu svou?" — Nebožtík Rokytanský, lcdyž pytval těla, také říkával, že v nich duše nenalezá — proto — že jí není. Druhý sbor opakoval ještě třilcráte mši Halle-rovu VIIIva., jež čím dále objevila se býtí krásnější a vděčnější. Gradualia zpivali chorálně, offertoria člyřhlasně. Na řádné nastudováni introitů a communio nezbývalo času; proto viděl jsem se nucena raději je nyní ještě vynec':ati. 13. června bylo studujicim bohužel zpívati též rekviem za vlastuiho nezapomenutelného řiditele V. Křížka. Zpívali Hallerovo známé čtyřhlasné. Zakončili také rok svůj školni čtyřhlasným Te Deum" Hallerovým s průvodem varhan. Pro přišti rok připravena byla ještě Pielova mše Stella matutina" pro A. T. a 2 B. Kdežto v loni lépe dal se obsadit sbor bez sopranu, vynikal letos celý smíšený sbor nad onen. Na žádost od cyrillské jednoty podanou městské radě o podporu stalo se usnešení obecního výboru, aby ročně vyplácelo se 200 zl. osmi zpěvákiim (S. A. T. B. á 2) a po případě osmi hudebníkům. Litovati jest nám opět ztráty dp. Y. Mrštíka, jenž byv prve již třikráte povolán na administraturu farní, nyni na dobro nás opustil, jmenován byv farářem v Klášteře u Bystřice. Ve prospěch obecné jednoty přejeme mu, aby reformačních vědomostí a zkušeností svých požehnaně využitkoval přidružením nové dcery-jednoty k matce. K. Z Deštné, due 6. Mí 1881. (Svěceni praporu farní Jednoty Cyrillské.) Letošní ruch slavnosti Cyrillo-Methodějské za-nechal i u nás blahodárné stopy po sobě. Snahou a přičiněnim dp. faráře zdejšího Bedř. Kamarýta založena zde Cyrillská jednota farni", jakožto od-větví Obecné jednoty Cyrillské" v Praze. Jako každý začátek mivá své obtíže, nescházelo jich i tuto. Musila podniknouti se boj proti zastaralému zvyku libujícímu si v nezbedné hudbě chrámové, kteroužto srdce lidské ke všemu více pohnuto bývá než k pobožnosti, a na mistě ní zaváděti hudbu a zpěvy přiměřené duchu církevnímu. Avšak vůli pevné, tužbě ušlechlilé, rádo dává nebe dojit vile." Začátkem června sestoupilo se komité sestávající z dp. faráře, vp. kaplana P. Jana Komoráda a ředitele kůru říd. učitele p. Fr. Rataje. Na vyzvání jich přihlásilo se přes 40 členů činných a as 30 přispívajícich. Stanovy předložené c. k. mistodržitelství došly dne i. srpna b. r. číslo 45225 schváleni, načež předsevzata volba výboru. Oba sbory, jak pěvecká škola, tak i sbor literátský čini pod vedením neunavného a přičinlivého ředitele kůru značné pokroky. Slavnost sv. andělů strážných dne ^. t. m. pak zůstane pro jednotu cínem památným. Posvěcen toliž slavnostně překrásný prapor jednoty okrášlený zdařilými obrazy, — na jedné straně sv. Cecilie, na druhé pak naši sv. apoštolové Cyrill a Alothod — prací to nevšedního umělce samého p. faráře B. Kamarýta, jehož chvalně známé obrazy zdoUi nesčetné chrámy po celých jižních Čechách. Slavnost dála se spůsobem následujícím : O lo. hod. ubíral se vp. Komorád za četné asistence s jednotou Cyrillskou včele z chrámu Páně do farniho domu, odlcudž pak v průvodu nesen byl prapor do kostela za hlaholu zvonů a zvuků dojemného sboru, kterýž přednesli členové jednoty. V kostele očekával průvod důst. p. farář, jenž v překrásné a tklivé řeči poukázal k důležitosti jednoty a k vznešenému účelu její. Na to přikročil k obřadům svěceni, po nichž sloužil za četné asistence mši sv. Slavným „Te Deum” pak slavnost zakončena. Zprávu tuto končíce vyslovujeme přáni, aby Cyrillská jednota zdejší dosáhla hojných následovníků v osadách jiných. „Čech”. Z Horčic. (Zřízení farni jednoty Cyrillské.) Co namnoze bílou vránou, tomu lid osady naši již tak uvykl, že by snad ani bez toho se obejíti, ani nábožně v chrámu Páne se pomodliti nemohl. Jest to nazvíce čtverhlasný zpěv slohu čistě cirkevního, jenž lc oslavě Nejvyššího se klenbou kostelíčka sv. Matěje ve vísce Horčické tak často rozléhá a ve věřících city sladkobolné, zbožné vzbuzuje. Již od r. 1876 beze všeho hluku cvičím mimo již dříve každodenně ditky školní 17 mužů třikrát za týden po třech hodinách ve dnech všedních, v neděli a ve svátek po ranní mši sv. celé dopoledne. Zprvu brousili si mnozí na počinání mém a zpěvácích těch své | ||||
|