|
| ||||
| ||||
|
--- 84 -
v chrámech důstoíná hudba církevní, farní jednoty Cyrilské že budou zkvétati. Leč naděje nás zklamala ! V Ústí se to pěkně poslouchalo, vzdávala se pochvala sboru, vzdávala sé pochvala pořadatelům, jich příkladu však nikde až dosud po celém okolí nenásledováno. Znám dobře příčinu toho, o níž tuto něco promluviti chci. Dříve však Icladu sobě za po-vinnost ctěným čtenářům Cyrll]a podati zprávu o nás samých, by se nezdálo, že i my jsme již ochábli a toho, co jsme tak vřele odporučovali, snad dokonce zanechali, an po celé z roky o nás „Cyrill” žádné zprávy nepřinesl. My jsme zůstali věrni svému přesvědčení a programmu Cyrillskému. Po oba roky provozovali jsme vždy v době adventní a postní ryze církevní skladby vokální, při čemž jsme stále svůj repertoir novými skladbami rozšířovali. Mše se zpívaly následující: Fbrster, in hon. Sti. Adalberti; Slcuherslcý, in hon. Sti. Ferdinandi a Missa brevis; Stehle, Salve Regina; Witt, in hon. St. Luciae a Missa Exultet; Sychra, in hon. Sti. Josephi a in Ilon. St. Cosmae et Damiani, kterážto poslední svou originelnostf, jakouž Sychra vitbec se vyznamenává, vřelého odporučeni zasluhuje. Dále provedla se ,Missa pro defunctis" od Křížkovského. Případné vložky zpívány od těchže skladatelů; mimo to pak ještě se zpívalo Wittovo ,Stabat Mater", Fiirstrovo „Te Deum” a Miserere" od Casciolini. Bychom dokázali, že reforma hudby chrámové nečeli k vypuzení hudby instrumentální, provedeny byly střídavě Missa Exultet" a „in hon. St. Luciae” od Witta o svátcích mariánských dne 8. prosince a 25. března s průvodem nástrojů. Kde jest tolik a tak dovedných hudebníků jako v ústí, tam netřeba horliti proti hudbě instrumentální, pokud i skladby, které se provozuji, nesou se v duchu církevním. Proto se v ústí mimo jmenované dvě doby provozuji skladby výhradně s průvodem orchestru, a sice v obyčejné neděle s jednoduchým obsazením (smyčcové kvartetto, 2 horny, 2 klarinety), o velkých pak svátcích s úpiným orchestrem (4 primy, 4 sekundy, 2 violy, z neb 2 cella, 2 violony, 2 liorny, 2 klarinety, flauta, fagoty, tromby a trombony). Skladby á la Schiedermayer z našeho kuru již vymizely a proto s potěšením musíme doznati, že nechybí již mnoho k dosažení žádoucího cíle. Ptá se snad mnohý, co že as přispělo v ústí ku vypěstěni tolika hudebníků ? — Odpověd jest krátká a zní: „Spolek!” To, k čemu nyní časopis „Cyrill” tak horlivě vy-bízí a v čem spatřuje jedinou možnost ku nápravě cirkevní hudby vedouci, pocítili ve zdejším městě již před 70 lety mnozi o hudbu kostelní horliví muži, jichž přičiněním založena byla v Ústi n. O. již r. 1803 „Jednota sv. Cecilie ku zvelebení hudby kostelní”, která až po dnes ze svého života se těší. Jet tedy v ústi nad Orl. nejstarší hudební spolek v Čechách, Icterýž vypěstil mnoho hudebníků, mnoho zpěváků, z nichž mnozí vyšinuli se ve světě i naveliký stupeň bodností a slávy. Krátce po založení jednoty stalo se město ústí známé co hudební město, ve kterémž se provozuje výborná hudba chrámová, což až dosud o něm plati. — Síly hudební jindy roztroušené, soustředují se nyní v jednotě v mohútný celelc ; co jindy hudebník činil z ochoty neb na prosbu ředitele kůru, to činí nyni z povinnosti co člen jednoty, ovšem že opět jen z ochoty; čemu se snad mnohý jindy vyhýbal, činí nyní rád, protože jest členem jednoty, že jest povzbuzován k činnosti příkladem členů ostatních; tak se stává každý horlivým, nabývá stále více a více lásky pro věc jedno-tou pěstovanou. Peněžitý příspěvek, který se mnohým účinkujícím členům z pohřbů dostává, není to kouzlo, kterým se spolek udržuje v činnosti, nebo^ to věru nestojí ani za řeč; jedině láska k hudbě, kterou každý člen nabyl, bratrská svornost a rovnost ve všem, co jest zájmem jednoty, to jest to kouzlo, kterým se jednota udržuje ve stálé činnosti a zdaru. Nikdy se ještě nestalo, aby z jednoty někdo vystoupil, naopak, členů stále přibývá. A k čemu toto vše vypisuji? -- Za doklad, čeho se dá založením spolku docíliti. Proto, kdy nyní založeni jednot Cyrillslcých po farních osadách reforma hudby chrámové se dovolává, neměl by hlas ten zůstati hlasem volajícího na poušti, ale veledůstojní správcové duchovní i ctění pp. ředitelé kůrů měli by se opravdově postarati o to, co zabezpečuje důstojnou hudbu chrámovou, totiž: „o farní jednoty Cyrillské”. Hudebníků, jakých máme v Ústí, s tíží na ven-kově vypěstujete, vadí v tom to i ono ; ale zpívati, zpívati s vybranou mládeži školní a odrostlými mladíky můžete v. ude. A tot právě to, k čemu reforma Cyrillslcá neustále vybízí; lépe jest řádně zpívati jednoduchou jednohlasou mši s průvodem varhan, než prováděti instrumentální mši s nedostatečným a ne-případným obsazením nástrojů, a ploditi tak jen instrumentální ostudu. Zpívati dovede každý v krátkém čase, jen když má dosti malého hudebního sluchu, hráti však každý se hned nenaučí, a naučí-li se, odejde snad clo ciziny. Zpěváků můžete cvičiti celý houf najednou, a odejde-li jeden z nich, ztráty té neucítíte, nebol máte tu ještě mnoho jiných; při hudebnícich však tomu tak není. Na venkově tedy výhradně zpívejte a zpěváky pak spojte v pevný, bratrský svazek, v jednotu Cyrillskau. Ge se tak dosud, jmenovitě v okolí ústeckém ani v jedné farní osadě nestalo, to zaviňují — dím to bez obalu -- lhostejnost a netečnost. Nebude se po venkovských farních osadách i ve městech provozovati hudba ve smyslu Cyrillslcém, nepovstanou jednoty Cyrillské dříve, dokud duchovenstvo nejprvé samo pro věc tu upřímnou vřelou láskou nezahoří, láskou tou pak liknavé, pohodlné ředitele lotrů k činu nepovzbudí, by pak společně k jednomu cíli se stejnou horlivostí pracovali. Keditelům kůrů, jmenovitě v malých farních | ||||
|