|
| ||||
| ||||
|
11 — s,~ ..
osadách, kdc plat jen slcrovničký jest, nesmí býti stálým heslem „za málo peněz málo muziky”, aneb co Uych to dělal, když za to nic nemám," (ač vždy ředitel kůru přece něco za to má) — nýbrž radím k novému, čestnějšímu heslu: „Ke cti a chvále Boží a ke cti svého aí~'adu také něco zadarmo !” Leč i tu, kdy člověk něco zadarmo dělá, není přece bez od-platy, V Ústí cvičí na př. p. Kocian zpěvu ve dvou odděleních žáky a žákyně bezplatně; já opisuji a ze své kapsy obstarávám noty; v adventě a v postě odbýváme pravidelně každou neděli zkoušku, a přece nemůžeme říci, že bychom z toho nic neměli. Když se vracíme ze služeb Božích, při nichž jsme co věrní Cyrillisté s naším sborem pěli, září nám oběma ta-ková radost a, očí, jako bychom byli terno z loterie vyhráli. A proč ? Inu šlo to krásně, překrásně, děvčátka zpívala jaI Na venkově pak, kde společenský život skoro pražádný není, nemůže býti lepši a ušlechtilejší zábavy pro učitele, co ředitele kůru, nad pěstění zpěvu. čímž se též i společenský život probouzí. Nemusi se jen zpívati samé církevní skladby, ano jest to dobře, zpívají-li se i pro obveselení skladby světské, čimž odrostlá mládež navykne libovati si v ušlechtilejší zábavě a zanechá všelikých sprostých a znemravtiujicích vyražení. Spůsodem tím položen bude též základ k Cyrillské jednotě, jejíž péčí provozovati se bude v chrámu Páně ditstojná hudba církevní. Dříve všalc nechf ustoupí veškerá lhostejnost a pohodlnost Horlivosti, nedbalosf pilnosti, ziskuchtivosť ochotě a sice jak u duchovních správců, tak i u ředitelů kůrů; jen talc je možno Cyrillské jednoty v život uvésti a ve stálé činnosti udržeti. Nikdo se v okolí ústeckém neohlížej na to, že v Ústí nemáme „Jednotu Cyrillskou”. Jak již praveno, mát Ústí již od r. 1803 „Jednotu Cecilslcou” ku zvelebení hudby chrámově, a ač my Cyrillisté bychom si přáli, by se v Cyriilslcou proměnila, nelze to pře-e nyni učiniti, jelikož její členové, jmenovitě starší, váží si Cecilské jeclnoty co dědictví po otcích zděděné a nedopus ili by žádné změny, považujíce něco takového za zneu,~tc–ní svých předků. My pak myslíme, že nez;íIeží tak na jmeně jednoty, jako na tom, jakým směrem se béře, kterýž aby pravý byl, dle sil svých a možnosti vždy se o to postarati chceme. .7aie ,Mazánek, učitel. Vikariát Novobydžovský. V Chlumci n. C. 25. října 1881 (Zřizeni farní jednoty Cyrillské.) Velectěný pane redaktore! Po dvouletě reformaci naši chrámové hudby dospěli jsme tak dalelro,že můžeme u nás pomýšleti na zřízení jednoty Cyrillské. Osměluji se za touž příčinou Vaší Důstojnost uctivě prositi, byste ráčil stanovy v potřebných vý- tiscích nám zaslati. B. Klenka, ředit. Hru. Vikariát poličský. V Korouhvi. (Zřízení farní jednoty Cyrillské.) Tentokrát odesýlátn seznam všech pisní, jal: během tří let u nás zpívány byly, jimž se však nejvíce a nejprvé dítky zpívati učily, až pak se staly poznenáhla i lidu zpěvu milovného majetkem. Ihned když jsem do Korouhve co farář přišel, zamýšlel jsem dle návrhu vaší Cecilie kostelní zpěv do patřičných kolejí uvésti a to tím více, ana ta hudba na venkovských kůrech bez zkoušek prapodivně vy-padala a jak všeobecně se ví, spíše pro každé jiné místo, než pro kostel se hodila. Zároveň naleznul jsem vždy mocné a vydatné podpory ve zdejším jak ochotném tak i hudebně vzdělaném nadučiteli p. Ed. Brožovi, který velice rád zamýšlené opravy se ujal a těž horlivě nový zpěv pěstoval. Než najednou ani sebe menši město nepovstalo — a tak ani náš zpěv jedným rázem nezměněn; avšak řídíce se zlatým pravidlem : „chceš-li někomu něco vzíti, musiš dříve cos lepšího mu v náhradu dáti,” počali jsme poznenáhlu, odstraňujíce jednu věc chrámu Páně nedůstojnou po druhé a nahrazujice je pěknou pisni jak z Vašeho tak 1 kancionalu svatojanského. Ochotný p. řídící učitel — co ředitel kůru — začal ovšeut i odrostlejších mladíků ve zpěvu cvičiti — což se z počátku nejen líbilo ale i dařilo. Pro mnohé překážky malý sbor počal však slábnouti. Nabylo se přesvědčeni, že se tu nesmí říditi pořekadlem, jak starý zpívá, nauči se i mladý, ale právě naopak, že se musí staří učiti lepšímu, důstojnějšímu zpěvu od mladých — a to nejvíce školáků. Touto cestou se přišlo jedině k cíli — a mám za to, že tak musí učiniti každý, kdo chce kostelní zpěv napraviti. Školní mládež jest nejlepší, vydatný a stálý podporovatel veškeré tě opravy chrámového zpěvu; každým rokem přibírá se tu nových sil — a propouští se zase samých mladých apoštolů do světa; tak vysýlá se vždy nové a nové vojsko do boje proti písním jak obsahem tak i nápěvěm pro chrám Páně ]c bohoslužbě a oslavě neslušným. Každá nová věc — a Uyf by nebes dcerou byla — musí míti nepřátel, a tak bylo i též zde s novým zpěvem ; ale vše se překoná, kde jen trochu vytrvalosti a lásky pro dobrou věc. Jak-mile ti maličcí zpěváci — dobře a dlouho p. říd. učitelem nacvičeni — na kůru spustili a mladistvým nadšením i zbožným srdcem tu novou píseň přednášeli, tu každý napnutě i bedlivě naslouchal těm milým srozumitelným slovům a nemoha se modliti ze svých knížek, v srdci i mysli stopoval nejen unášející zpěv, ale i významný test. Vyjdouce pak z kostela vypravovali si téměř' všickni: „To bylo dne, | ||||
|