|
| ||||
| ||||
|
— J
Cyrillské exercicie. (Dokončeni.) Co ústa mluvila, srdce hluboce cítilo. Rozpovídal a rozezpíval se o krásách chorálu tak, že až tvář jeho z toho nadšení se ozářila. Oko svítilo, tvář planula, jazyk básnil. Nadšením plodí se nadšení. Účinek slov živě se objevil. Slovem a zpěvem uchvátil shromáždění, uchvátil i sbor pěvecký. "Za-tajoval se dech v prsou posluchačstva a za-leskla se rosa démantová v mnohém oku. Lahodným slovům nasloucháno s nejvyšším na-pnutím. A také škola pěvecká nezpívala ještě nikdy chorál tak, jako tehdáž ku vybídnutí řečníkově. Nadšená slova rozšiřují kolkolem stejnorodou atmosféru. Když pak ku konci mistrné přednášky řečník apostrofoval sbor dívek — pěvecký sbor po boku řečníka stojící skládal se z pouhých dívek větších a menších — dokláclaje, že posledním a nejvyšším požadavkům při zpívání chorálu jest ~říz~~7ck Ducha svatého, který v nás a s námi modle se zpívá a zpívaje se modlí, a povzbuzoval jich, aby srdce nevinné vežcíy zůstalo harfou, na jejíž strunách hraje sám Duch svatý, který duše oslavující zde na zemi v nevinnosti Hospodina pozemskou písní chvály, vřadí jednou do (sboru andělů pro-zpěvujících jemu věčnou píseň slávy : dojem způsobený slovy pinými lahody a něžnosti, lásky a nadšení, nesnadno lze vylíčiti. Řeč, která byla jednak učenou rozpravou, jednak zase perlou konsiderace v průběhu cyrillských exercicií, zůstane nezapomenutelnou veškerým účastníkům. Předsevzetí, která každý odtud si odnášel, skutky, které v zápětí toho násleclovaly a následovati budou, chorál, kterým na četnějších místech a lépe od té doby zaznívá na oslavu služeb božích, jsou ovocem poučení a povznášejícího povzbuzení. Přednášku doslovně podati nebude možno, protože okamžité blesky zachytiti nelze. Ale stručný obsah čtenářstvu snad předce příležitostně podám. Také ostatní přednášky, z nichž každá důkladně vyčerpala předmět, o kterém se jednalo, budou pokud možno v ,Cyrillu" uvedeny. Bylt každý předmět v nzkou povolaného odborníka a posluchačstvo vděčně a s uznáním přijmulo různá pokynutí. O čem vdp. převor s takovým nadšením dopoledne mluvil, bylo ]ze sledovati prakticky odpoledne v opatském chrámu Páně F?mauzském na Slovanech při nešporách, které se tam den co den slavně zpívají. Celé shromáždění cyrillistů dostavilo se ve 3 hodiny clo svatyně. Všichni účastníci divili se té jednom)'slnosti deklamace. Dva sborové si odpovídající byli jako dva zpěváci stále se střídající. Taková jest jednota hlasů a správnost zpěvu. Ba nezdálo se ani, že se zpívá, tak mocně objevoval se při zpěvu ráz modlitby-. Každý na vlastní uši slyšel, jak úzce a při-rozeně věnec antifon v jeden řetěz pojí řadu žalmů. "Zpěv hymnu podobal se skandirování. Tak správně šetřeno pravidel prosodických. „Magnifieat” pělo se volně, slavně a vážně, jak předpis stanoví. Utěšeným ,Salve Regina" zakončila se pobožnost. Po nešporách byl Jsem od veškerých účastníků žádán, abych jim ho opatřil a v hudební příloze .,Cyrilla" uveřejnil. Stane se. Benediktini emauzští zpívají chorál ustavičně doprovázený varhanami, jimiž udávají se též veškeré přechody virtuosně a předce zcela prostě. To lze býti pravidlem ovšem jen zde, kde pěvci s varhaníkem jednu jsou tělo, bratři téže řehole. Mistrní pěvci s mistrným varhaníkem snadno pak jsou ve shodě, vždyf účinkují společně den co den. Nepovstává nikde různost varhan a zpěvu; varhany nikde nejsou na ujmu volnému proudu deklamace. Deklamují spolu. Tuho jinde ovšem tak snadno docíliti nelze. Proto v jiných poměrech neodporoučí se, aby ustavičně doprovázen byl chorál gregorianský varhanami. Lst modus in rebus. Co zde jest výtečné, jinde by bylo na újmu chorálu a mohlo by jej naprosto zničiti a usmrtiti. V souhlasu se zpěvem jest rovněž veškeren liturgický apparát. Mnichové emauzští svědomitě šetří všech předpisů církevních dopodrobna. A právě v tom jest ono kouzdlo celistvosti a vábné zajímavosti, jemuž náš lid český jest tak snadno přístupný. Od té duby, co mnichové beuronští svatostan emauzský obsadili, kostel opatský i všedního dne bývá velmi četně navštěvován. Z počátku se pravilo : „Jest to novota! Proto tam lid chudí!” Nyní to již není novota a návštěvy neubývá, nýbrž přibývá. Proč? (,ím se to vysvětluje ? Lid náš jest vnímavý. Má hluboký smysl pro krásy liturgické. Sleduje je s největší pozornosti. Modlí sc při tom v duchu a ve smyslu, jaký církev svými obřady buditi chce. Ted jest ono pravé obcování veřejným a slavným službám božím. Od modlitebních knížek oči ani nepozvednouti, ne-všímati si naprosto těcli překrásných úkonů u oltáře, toho nežádá církev. Ona chce svými obrady buditi pobožnost a ji živiti. A tomu lid český dobře rozumí. Proto v kostele rád z paměti zpívá, a při tom ani na okamžik ocl oltáře očí neodvrací, Koná s knězem obět | ||||
|