|
| ||||
| ||||
|
3
mešní a doprovází každý jiný obřad při bohošlužbě. Pochopuje krásy liturgické a libuje si v nich. Chci jen některý příklad uvésti. Radost jest v Emauzích na lid se dívati n. př. při incensaci, když celý kostel po-vstává, křížem se znamená a mile se uklání. Zpívají-li mniši litanie, již celý kostel s ními zpívaje odpovídá ,Ora pro nobis". A příště snaduo se může státi, že lid s mnichy zároveň zpívávati bude Kyrie, ,Et in terra", „Patrem« a vůbec zpěvy, které častěji se opakují. Proč by ne? Má slucli, má hlas, má lásku. A to jest, co mnichům emauzským veliké potěšení působí. Toho nikde v té míře neviděli. A proto o závod učí se česky, aby již s tím dobrým lidem úžeji mohli se družiti. Vdp. převor, co nás svou překrásnou přednáškou tak potěšil, již i česky káže. Takové divy činí láska a nadšení. Za rok osvojil si řeč naši k naučení nikolivěk snadnou. Tolik zmůže láska. S přísnou kázní `řeholní vždy spojeno jest požehnání. Život skutečného řeholníka jest — obětí lásky. Po nešporách bylo nám dovoleno, pro-hlédnouti si kapli královskou, před krátkou dobou od mnichů malbami okrášlenou a zúpina polychromovanou. Že na stěnách i chorál bez zastoupení není, kdož by o tom pochyboval? Sv. Cecilie, sv. Nehoř, benediktinští mnichové zpívající přeci nejsvětější Svátostí slavné. zastupují chorál i barvami na stěnách kaple v pěkných obrazech vyvedený. V Emauzích nyní všechno jest chorál. Také do kláštera otevřen přístup všem cyrillistům, kde po chodbách rozvěšeny jsou kartony obrazů v Monte Cassino od mnichů malovaných. Zvláštní deputace vzdala zde díky vdp. převorovi za nezapomenutelné po-učení v ranní přednášce. V kostele pak učiněno ještě zastavení u varhan, tehdáž v choru postavených. Mnich varhaník — pravý mistr na královský nástroj — s ochotou udílel po-drobná vysvětlení. Z Emaus vedl zpravodaj účastníky na Karlov, od jednoho pomníku Karla IV. k druhému a to tak velice vzácnému, po-ukázav na důležitost a krásy této budovy. A z Karlova přešlo se na protější Vyšehrad. Doba nejvyšší slávy na výslunní poledním poukazovala nazpět na jitro křesfanské vzešlé z Vyšehradu. Bohatý rozkvet gotiky ukazoval na předcházející skromné kaple románské, v nichž první křesfanství slavilo prvá vítězství u pramenů světla. Laskavým průvodčím v kapli sv. Martina byl restaurátor její, obětovný kanovník vdp. Fr. Kočí. Velebně zněl ve klenbě starokřesfanský chorál s tou kaplí snuvrký : „Hospodine, pomiluj ny l” a píseňsv. Václavská, od mohútného sboru tolika hudebně vzdělaných pěvců tuto zanotovaná. Chorálem začal a skončil se pamatný tento den — chorálem gregoriánským a dcerou jeho, písní českou. Navštívivše pěvce vyšehradskélio, vdp. probošta Václava Štulce, s proboštství, odkud čarokrásný pohled na Prahu se otvírá, vyslali jsme pozdrav zlaté Praze, jíž zapadající slunce zlatou aureolou ozařovalo. Krásně začal a krásné skončil první den exercicií, zasvěcený — cho7ál22. Doplňkem pak bila zpívaná mše sv. u sv. Jiljí dne následujícího, sloužená od upřímného milovníka zpěvu chorálního, Msgr. Františka hraběte Sch~nborna, při které zpívala pěvecká škola výhradně chorál: ,Missa in festis solemnibus” z Ordinarium Missae a veškeré ostatní částky z Graduale Romanum. Ukázalo se, že i na nejmenší osadě, kde prozatím nemožno odvážiti se na zpěv vícehlasný, předce důstojně lze oslaviti slavnou mši — prostým chorálem. Druhý den cyrillských exercicií zasvěcen byl polyfonie. Praeludiem byla důkladná přednáška arcibiskupského ceremonáře foseťa Pachty o liturgické stránce hudby církevní, v níž na základě zákonodárství církevního ukázal, jaká má býti hudba, ač chce-li nároky či-niti na název hudby církevní. Odhalil před očima posluchačstva zrcadlo předpisů Církví svatou vydaných, jimiž stanoví se ř-ád hudební, od něhož nelze se uchýliti ani v pravo, ani v levo. Církev stými předpisy mluví určitě a jasně. Bud, anebo. Kdo řídí se dle těch předpisů, jest poslušným synem svaté matky; kdo však církve neposlouchá, jeclnaje dle své hlavy a dle svého vkusu, budíž tobě jako pohan a publikán. V německém oddělení přednášel dp. Edna. Lang"er o církevní hudbě při zpívané mši svaté. Důkladnou přednášku dal vytisknouti a posílá jí darem veškerým účastníkům Cyrillských exercicií. Koho by nedošla, račiž se přihlásiti u sekretáře Akademie křesfanské. Obětovnému dárci budtež za to díky 1 Po důkladném praeludium přednášel zpravodaj o polyfonie. Polyfonie jest vícehlasný chorál, sdílejíc s ním tutéž stavbu melodie, tutéž tonalitu a tentýž poměr k liturgii. Vnitřnímu živlu, jímž polyfonie s chorálem souvisí, odpovídá i živel zevnitřní, který cestou tradice vyvinul se v kontrapunktickou imitaci. K historicko-theoretickému odůvodnění přidal zpravodaj praktická polcynutí o způsobu, jakým polyfonii provozovati dlužno, prošed | ||||
|