|
| ||||
| ||||
|
— 7 —
o příštích hodech Božích Velikonočních dne it. dubna b. r. zpěvy rozličných mistrů hudby chrámové, kde při zpívané mši svaté by přednášeny byly skladby vzorné, v duchu právě cirkevním složené. Za tou příčinou osměluji se v nejhlubší úctě jménem kněžské konference vikariatu chrudimského Vás velectěné dámy a pánové v Chrudimi a okolí co nejzdvořileji prositi a zváti, aby jste se cvičení a zkoušek k zmíněné produkci dobrotivě súčastniti, ku zdaru jejímu přičiniti a tak věhlas svého proslulého města k vyššímn ještě lesku přivésti ráčili. P. T. pan ředitel kůru a na slovo vzatý skla-datel Alois Hnilička převzal z ochoty uspořádání celé věci, jenž laskavě urči misto a čas zkoušek, které říditi bude. P. T. St~-ebský, farář mikulovický. Vikariát Poděbradský. Ve Velíši, dne 23. prosince 1881 (Zfizeni farní jednoty Cyrillské.) Přičiněnim našeho důstojného p. faráře P. A. Pažouta zařizujeme zde farní jednotu Cyrillskou. Valná hromada ustavující uložila prozatimnimu výboru, aby potřebných kroků učiněno bylo ku za-dáni stanov. Co prozatímní jednatel osměluji se prositi o laskavé zasláni 5ti exemplářů stanov farní jednoty; pak 5 výtisků stanov obecné jednoty. Max Bub, proz. jednatel f. jedn. Diecése Budějovická. Na Horách Ratibořských, dne 6. ledna. O novém roce zahájili jsme farni jednotu Cyrillskou. Údů máme posud málo. Kromě 2[ činných (to m. i t ž.) čítáme přispívajici jen 3 a zakládající ale bůh dá, že jich přibyde. O božím hodě zpívána o jiLřní "Zvonařova IV. obecná mše (z Lehnerova kancionalku) vpravena 4ltlasně, a ve dne ~,Zešverova 4hlasná mše in honorem B. V. NI. Arci tu byli, kdo litovali, že neslyšeli za veselé hudby s lotru o „nebes švarnosti” a jak „měsíček plápolá” ; rovněžasi ledakomu nebylo po chuti, když na Tři Krále neslyšel troubiti napřed za dveřmi, potom varhany a na posled s Hůru na kostel (jak krásně theatrálně!) že „již jedou, již tady jsou, již dary nesou.” Ale vzdor tomu panovalo dnes hrobové ticho, když horliví naši pěvci po druhé již přednášeli Ett-ovu 4hlasnou mši s Gloria a Credo od Witta. Ticho to jest nejvýmluvnějším svědectvím, kterak působí skladba ryze církevní, a jak uchvátiti dovede zpěv zdařilý. Yak. Fr. Kocábek, farář. FEUILLETON. Pastorální mše. Výtečný „1-Ilas” moravský jest statečným obhájcem reformy hudební a vřelým přítelem Cyrillských jednot. V čís. ioo ze dne zI. prosince m. r, přinesl následující úvodní článek. „Jest mínění na mnoze rozšířeno, že o vánocích pastorální mše nutno provozovati, a že obecenstvo je slyšeti musí, jak se o tom jakýsi varhaník technicky i theoreticky vzdčlaný i zručný kdesi pronesl: ,0 vánocích musí se praeludiím přimísiti melodie dud, varhánek a hubojí, t. j. pastorální praeludia se musí hráti.” Co jsou pastýřské mše? to jsou takové komposice, v nichž dudy, roh a píštalka pastýřská hudebnč k platnosti přicházejí. Ale kde je jaký zákon nebo církevní předpis pro podivný ten náhled? Jestliže pastýři betlémští svými primitivními nástroji spasitele přivítali, učinili seč mohli. Arcit i v našich chrámech je týž Spasitel přítomen, který v jeslech leže hudbu šalmají pastýřů dobrosrdečných přijal. Než naše chrámy nejsou ani chlévem betlémským, ani pastviskem, Výtečný kritik hudební a skladatel naší doby píše o tom — hledě především k ,Et incarnatus" těchto mší — : „Když jsme s Marií a josefem k jesličkám betlémským v nejhlubší uctivosti poklekli a v uvažování tajemství velikého se ponořili, tu počne kdosi kolem nás hopsat, jako Vogler ve své mši pastorální, aneb cosi třepotat, jako Haydn líče poletování holztibzt. Jak se nám to bude as líbiti ? — Kde jest myslící umělec, který pro hrubč realistické líčení celou dramatickou situaci z mysli pustil, jenž by nejtrpčího pohanění za to si byl neutržil ? Kdo zamění g malichernou hříčkou klanění se zázračnému tajemství vtělení Syna Božího? Jenom úpiná roztržitost neb mrtvá víra našeho lidu může nčco takového nazvati nkrásným”, Když se výhradně líčí bekot dobytka, létání holubů, jak to Vogler, Haydn a všickni pastorální componisté činí (nebo tato themata jsou hlavní v ~,et incarnatus" a táhnou se celou mší : nestaví se tu voli, krávy a holubi v popředí jako hlavní předměty, svaté pak osoby do ppzadí jako včci vedlejší ? fežíš, | ||||
|