|
| ||||
| ||||
|
8
Maria a _7osef snad jen na osly a voly v chrámě betlémském mysleli? Jestliže ne, proč tedy nelíčíte nám, co a s jakou vroucnosti mysleli? proč to líčíte, co by se hodilo k musikalní illustraci pastoušek ?" Kdyby malíř osly a voly do popředí po-stavil, sv. rodinu jen jako stafáži do pozadí dal, nenazvali by jste to rouháním? Když však hudebníci jako Vogler, Haydn, Kempter a jiní totéž činí, to je „dojemné” ? ! Arcit dotýká se officium vánoční i této okolnosti ve 4. responsorium .,ut animalia viderent Dominum" (zvířata viděla Pána, ne však abychom při zvířatech státi zůstali, ale v lom hlubokém snížení slova poznávali „O magnum misterium et admirabile sacramentum !” (o veliké a podivné tajemství!) Nemůže se tedy říci: ,Líčením zvířat musí duch pohnut býti k pozorování pokory božského dítěte" (což pastorálními komposicemi se též nedocílilo), nýbrž ponížení samo musí vyjádřeno býti; k tomu pak se zvířecí motivy nejméně hodí. Kdyby kazatel na mýšlénku 4, respon. ukázal, nechybil by ; kdyby však líčení bekotu zvířat hlavním předmětem své řeči učinil, o tajemství vznešeném však jen tak mimo-chodem se zmínil, vším právem frivolním nazván by býti musel. 7-ádný pak hudebník nezapře, že Vogler, Haydn atd. motivy zvířecí učinili věcí hlavní, ty do uší bijou a celou skladbou zaznívají. Uvážiti dlužno slovo sv. Bernarda : „Čím menší, to jest čím více se ponižující, tím milování hodnější je dětátko betlémské.” Slova ta obrácena na ,Et incar." znamenala by: „Čím jednodušší hudba, tím pr'iměj~enějdí jest svat. ději, textu a celé situaci.” — O hudlařích jako Wiedenhofer, Diabelli a j. ani nemluvit. Tedy církevní liturgie i rozum odporují mšem pastorálním. Než bud si tvrdohlavým : „Bez melodií dudáckých nejsou žádné vánoce” a dělej pastorální mši, v níž se dudá od A—Z t. J. od Kyrie až do pasem; světa kus vydo budeš, ale jak mnoho jsi tím Bohu na oltářipřítomnému se klaněl, direktnč i indirektně, tot otázka jiná!" Dle ,Ambr. Blatt." F. V čísle 2. ze dne 6. ledna t. r. článkem uvedeným vyvolán jest následující ohlas „Z hor žddrských”. „(Také pastoráL)í m5e.) Myslel jsem, že článek v čís. ioo „Hlasu” - „Pastorální mše” — vhodným bude pokynem pp. ředitelům kůrů, aby upustili od zde a onde ještě panujících zvyků vánočních, totiž od pastorálek. Já jsem byl o pravdivosti článku toho přesvědčen a myslel jsem, že uslyším o jitřní nějakou jednoduchou píseň třebas vánoční, která člověka povznese k výšinám nebeským. Brzy však z rozjímání vytržen jsem byl písní, která nejméně se hodí do chrámu a to zvláště v takovou dobu slavnostní. Sudte sami, zda povznésti mohou slova písně : „Franto na dudy hrej, Macku k houslím se měj, janku brzy štemuj violu, Vašku na brač dudej, Irko basu drbej, tak jsme všichni hezky pospolu” atd. A jiné místo : „Janku vezmi si večky do svoji kabelečky a ty 'Tonku vem břenici, ty pak ~imku vem žlici, vař kaši Vavruši neb nám přísluší bychom dítě uctili” atd. — A k tomu před-stavte si to stoupání vzhůru dolů asi třech trompet, jednoho klarinetu a bubnů, — vše rozličně laděno, — a máte obrázek pastorálky. Nebude mi snad nikdo zazlívati, dím-li, že by taková pastorálka spíše patřila bud koledníkům na Valašsko neb na pastvisko než do chrámu Páně. — Byla snad pastorálka tato před lety od vel, p. faráře zakázána, musela se ale tak velice někomu líbiti, že po odchodu onoho p. faráře opět na repertoir vánoční hudby přišla. Není snad vkus našeho lidu ještě tak pokažen, ačkoliv se mu všelicos líbí, aby neobešel se bez pastorální mše. Tu třeba jen trochu vůle a píle se strany varhaníkovy. Hudba chrámová má zajisté vznešenější účel než činiti pohoršení a mysl věřících od stánku Božího odváděti do chléva a na pastvisko. Tak zvané ,intrady” jsou jinde již dávno překonaným stanoviskem, u nás však jsou dosud o velkých svátcích nevyhnutelnou potřebou. Věru, trochu té reformy chrámové hudby u nás by neškodilo. Promluvil bych ještě o zpěvu našeho lidu, než bojím se, bych toho nepodal na jednou mnoho." uCyrilla vychází vždy 15. každého měsíce. Předplatné, jež činí poštovní zásylkou na celý rok z zl., na půl leta I zl., přijímá pouze na jednu z těchto dvou dob administraee v Karlíně, číslo 234. Jen frankované listy se přijímají. Rukopisy redakci zaslané nevracejí se. Dopisy, týkající se redakce, budtež zasýlány F. J. LehnerOVi franco, v Karlíně, č. 234. Reklamace zasýlány budtež do exped. v Praze, v Karlíně, Vinohradská třída č, 144. S hudební přílohou č. 1. Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Jos. Mikuláše v Praze, v Karlíně. | ||||
|