|
| ||||
| ||||
|
ním: zřízením jdnoty Cyrilské. Bez ní věnec není dovitý, bez ní život spolkový není zakončený.
Na malých však osadách, kde vůbec není spolku žádného, jediný tam předce býti může, — jednota Cyrillská. Každá osada má svůj kostel Každý kostel má míti svůj sbor pěvecký, — jednotu Cyrillskou. Jednoty Cyrillské mají a mohou býti zřizovány všudy, — v lidnatých městech i na malých vesničkách. Lid zpěvumilovný tam i zde přebývá. V iněsteclz a na vclkj cIa osadríclz vůbec, kde jest několik duchovních a času neclělního a svátečního tudy služby boží slavné a tiché, bude jednota Cyrillská míti větších rozměrů, než na osadách malých, kde toliko jeden duchovní působí a tudy v den svá-teční jen jedny služby boží se konají. .l ikwd ku zřizování jednot Cyrillských říditi se bude vedle těchto rozličných poměrů osad menších a větších. Pojednám tedy nejprvé o jednotách Cyrillskych v kraja, na-potom o jednotách Cyr771sk.~ch v rnéstech a osadách větších vůbec. Jednoty Cyrillské v kraji. Vedle kostela stojí škola. Duchovní a učitel k součinnosti jsou odkázáni. Má-li kde jednota Cyrillská povstati, obou činitelů k za-početí a vykonání díla nutně jest třeba. Kde oba ctihodné stavy ruce si podají k společné práci, jednota jest pojištěna. Kdekolivěk tedy ten neb onen zamýšlí obdařiti osadu krásným věnem jednoty Cyrillské, dojde k druhému s návrliem tímto: „Spojme se k dílu! Jsme jedno tělo. Jsme vůdci jedné osady. Společný dům otcovský máme, — kostel Jeden u olšáře, druhý na kruchtě má své čestné místo. Oltář od kruchty odděliti nelze. Tam korá se drama, zde k činohře přednáší se průvod. Jak vznešené to drama! jak velkolepá ta ,musica sacra ! u Spojme se k dílu ! Jsme jedno tělo. Jsme vůdci jedné osady.” Podají-li si oba šlechetní muži v obapolném souhlasu na potvrzenou přijatého návrliu pravice přátelské, — jeelnota Cyrillská se zrodila. Zadíval se jeden druhému do oči. Zadíval se jeden druhému do hloubí duše. (,etl jeden druhému na dně srdce to písmo tajemné, která tam vepsal Stvořitel vlastní svou rukou. Setkaly se zraky, po-znaly se duše, zaplesala srdce, a počato jist dítko. Jest plodem obapolné lásky, obapolného nadšení, obapolného přátelství. Mastná osada ! Pokolení lidí šlechetných nevymřelo ještě. Následující neděle rozléhá se Ň kazatelny lahodné slovo Boží. Duchovní zprávice rozpovídal se o krásách zpěvu církevního. Zašel si až clo starého zákona. Odvolává se na velikána, apoštola národů, který napomínal kresfany, aby oslavovali hospodina chvalq zpěvy, žalmy a písničkami duchovními. Veda ovečky své do temných katakomb, kde v podzemních svatyních za doby hrdinů na-rození své slavil pannenský chorál, který nápotom, když slza církve pronásledované proměnila se v démant na koruně císařské, z lůna hrobového přesídlil se do světlých Uasilik piných zlata a drahokamů, v nichž zpěvem rozjásala se církev vítězná. Od té doby svět křesfanský zpívati nepřestal Křesfan modle se zpívá. "Lpívá na úsvítě se sborem ptactva svou ranní píseň. Zpívá na sklonku denním, když zapadajícímu slunci pozdrav svůj vysílá. Zpívá ve svatyni Hospodinově, když na oltáři znovu rodí se a umírá Beránek za hříchy světa. Zpívá ve velebném chrámě přírody, když vzdělává hroudu, aby mu vydala chleb vezdejší. Což se nazpívali ti předkové naší! Jakou lahodou a zbožností zní ta jejich píseň ! Jaký to poklad odkázali zbožným potomkům! Užíti toho pokladu, káže prospěch vlastní i vděčnost zrozená. V úkol slavných druhdy bratrstev literátských uvazuje se nyní jednota Cyrillská přizpůsobena duchovním potřebám veku přítomného na sklonku i g. století, aby věkům příštím dochovala píseň starou a hřívnu vlastní při-činiti do bohatého pokladu ku vzdělání písně nové. Veliké dílo vykonati ]ze jen velikou jednotou. Cyrillská jednota jest mohútnou lípou rozkládající kořeny své po veškerých končinách vlasti sv.-Václavské. Každá osada farní jest haluzí toho stromu. Necht i u nás zazelená se haluze! Necht vypučí květ a vydá ovoce! My, zahradníci osady, oba — strážce svatyně a pěstitel mládeže -- jsme ochotni pilně vzdělávati tu zahradu namnoze zarostlou a zdivočilou. Ale na vymítění třeba jest pracovníkův. Ctyry ruce nestačí. Školku snadno zařídíme. Půda její již jest připravena. Sazenice zdravé a ušlechtilé jsou pohotově. Dítky školní mají hrdélka ptáčků. Skolku pouze okopáme a plotem obroubíme. Ale také štěpnici velkou počnem pořádati, ušlech.. fovati, zvelebovati. Kdo k dílu se hlásíš, za-vítej dnes po požehnání do školní budovy. Tam se uradíme, seřadíme, dohodneme. Přijd každý, kdo jsi věrným vlasti synem. Vždyf jde o dílo právě vlastenecké. Každý Lech rád zpívá. Kdo nezpívá, půl jen srdce má. Vítán bude každý, kdo v prsou nosí srdce celé. | ||||
|