|
| ||||
| ||||
|
— 18 —
sv. snahu takovou podporuje. U nás obecnou nélio umění z dob rozkvětu a slávy. Morová písní kostelní lid český slaví s církví rok r(na válek udávila skoro všechno. Jen píseň církevní. Velkolepé události, jichž dějství kostelní ušla záhubě. Vymizela sice z úst v kruhu církevního roku obraz za obrazem lidu, ale nevymizela ze srdce národa. Veliký se objevují, lid si připomíná, rozjímá, uvažuje poklad písní zůstal bezpečně uschován. Píseň --- písní. Píseň jest jeho meditací, píseň jest staročeská očekávala svého vzkríšení. jeho kázáním,' píseň jest jeho modlitbou. Iren vzkříšení se dostavil. Kajícně-Ii se připravuje na příští Páně, touhu Svatí apoštolé naší Cyrill a Method nám svou vyjadřuje písní. Plesá-li o narození Páně, ten poklad zase otevřeli. Před tisícem let s kůry andělskými zpívá. Kormoutí-li se v době naucil ~i otce naše chváliti Spasitele světa pustu nad tíží hříchů, umučení a smrt Páně lahodným jazykem mateřským. Po tisíci letech připomíná si písní. Jásá-li nad otevřeným vrátili nám ztracený po nějakou dobu a za- hrobem, veselé Alleluja zpívá. Nápěv zde jest pomenutý poklad písní duchovních — v kauci- pomocníkem citu oděného slovem. Cit vtělil OlzlíítG .Svaío- f(wsktm. se slovem, slovo přiodělo se nápěvem. A proto ic Cech rád zpívá, píseň jeho neobmezuje se Předmluva „Kancionálu Svato-Janského” na kuste(. Píse~i zbožná z kostela putuje po psaná kanovníkem Vincencem Bradáčem na domech, po polích, po lesích, po luhách. den sv. Cyrilla a Methoděje r, 1863 počma Ozvěna písně kostelní odráží se pak netoliko takto: „Slavíme v tomto roce blahou památku o klenbu chrámovou, nýbrž také o krb domácí, příchodu apoštolů slov. sv. Cyrilla a Methodějc jakož o skalnatou stěnu lesní. Atak zpěvem clo krajů Moravských, spolu děkujíce Bobu bývá ušlechtile vyjádřována nejen modlitba, za milostivý dar sv. víry, jenž přec( tisícem nýbrž zpěvem bývá posvěcována i práce. let počala blažiti a posud blaží národ náš. Píseň jest pak pokračováním kázání kněž- L a tou přít".inou ráčil jeho Eminencí, Bedřich, ského a mocnou pomůckou vychovatelskou kardinál-kněz svaté l~ímské církve a kníže života náboženského, arcibiskup Pražský naříditi, aby i Svatojanské dědictví k oslavě tak památného roku přispělo Jaký národ, taková píseň. Jaká zbožnost, kydáním kancionálu našemu věku přiměřeného, taková píseň. Jaký duch, taková píseň. dadouc údům svým a vůbec lidu zpěvumilov- V písni zrcadlí se vždy doba. Píseň jest nému clo rukou knihu, jenž by jej na mnoli;í plodem injuVeckyiiz a duch její odpovídá leta i příjemně bavila, i nábožně vzdělávala. vždy době, v níž se zrodila. Sdílí s ostatními obory uměleckými signaturu doby. Kancionál obsahuje 820 písní, poklad to věru přebohatý. Jsou ale do sbírky přijaty Když květla víra i umění velikolepě se též některé bezcenné nápěvy novověké, duchu povzneslo, jak obdivujeme na velechrámech, ~, starých zpěvů odporující, wmž jednota díla také píseň církevní stkvěla se krásou středo- poněkud porušena, nikoliv však cena celku věkého umění. Když víra ustoupila liché zmařena jest. Tolik jest jistu, že vydáním osvětě, hloubka mělkosti, krása pozlátku, kancionálu Svatojanského zahájena jest nová sesvětačila i píseň kostelní, doba zpěvu obecného ve vlasti naší. Kancioníd Vlast naše druhdy posetá velkolepými Svatojanský jest pomníkem monumentálním. chrámy, jejichž krása a cena umělecká ob- pro praktický účel však příliš rozsáhla divem naplňovala i cizince vkusu vybrouše- sbírka méně vhodnou bývá, proto že ve sku- ného, má nyní většinou chrámy copové tečnosti předec jen dosti skromná část písní s úpravou copovou. od lidu se zpívá. Ti však, kdož zpěv obecn}' Laciný cop tak zobecněl, pozlátku došlo pěstovati hodlají, tak ohromným počtem takové obliby, že dlouho potrvá, než premožen tolika set písní polekáni a v pochybnosti bude předsudek o drahotě důstojných před- uváděni bývají. Také již i k vůli ;áa'otzcí mětů uměleckých, jaké ve vlasti naší nyní j,dlzofč ve zpěvu odporoučelo se tedy vydání zase po způsobu důkladného středověku zho- zpěvníku, který by se obmezil na skromný tovuje Akademie křesfanská. Zlato přirozeně počet písní, jež by však během roku církev- výše se cení, než pozlátko. Umění církevní ního veslltés od lidu se zpívaly a při tom jiné požadavky má, než vkus obyčejných ovšem i s,ndi~1tí cenou nad ostatní vynikaly. štafírů, kteří až do nedávna u nás oltáie předzvídaje, že literátským sborům Ct-- stavěli, chrámy ozdobovali (!), obrazy opa- rillských jednot bude třeba přiměřeného a třovali, — umění (!) církevní řídili, praktického zpěvníku, vybral jsem s kanciu- Pu kostelích zobecněla také píseň — nálu Svatojanského počet písní, který pro štafírská• obyčejnou potřebu roku církevního by posta- Jakoby zázrakem zachovali se porůznu čoval. Měl jsem při tom na zřeteli dopolední ve vlasti naší spoří zbytkové památek výtvar- služby Boží a proto dal jsem zpěvníku název: | ||||
|