|
| ||||
| ||||
|
- 19 --
„!Mešní kaztcinnál•`, maje v úmyslu dopiniti jej později aYtth)'tzt zpěvníkem pro odpo-Iední služby Boží. „Mešní kancionál” má dvoje oddělení: c°eské a latinské. První obsaluje písně české ku tiché mši svaté, drzthé zpěvy latinské (chorální mše gregoriánské) pro zpívanou mši svatou. Vyšlo hned na počátku dvoje ,g,dríní ; jedno s notami, druhé bež not. Oddělení české obsahuje: i) písně mešní, 2) písně k nejsvětější Svátosti, 3) písně před kázáním a po něm, 4) písně před službami Božími a po nich. Ad i) Písně mešní. Při tiché mši sv. nesmí se zpívati než píseň mešní. Přijaty jsou tedy adventní dvě, vánočníjeclna, postní dvě, velikonoční jedna, obecných osm, na svátky mariánské jedna, na den svatého Cyrilla a Methoděje jedna, na den sv. Václava jedna. Pro obyčejnou potřebu těchto 17 mešních zpěvů úpině stačí. A kdyby se jen obecně zavedly, panovati bude v průběhu roku církevního dosti hojná rozmanitost. Každá Tuše má nejméně dva nápěvy, jeden před pozdvihováním a druhý po něm; naše vrínočttí má nápěvy tři ; crtveyo pak raší obecných (I.—IV.) majíl ku každé částce mše svaté nápěvy zvláštní a odporoučí se zpívání jich na neděle a svátky při tiché mši svaté. Jest tedy úlirnem ku mši svaté užito zde nápěvů 64. Počet to věru pro lid do-statečný. Kdyby tytéž všady a dobře se zpívaly, docílena byla by ve zpěvu rozmanitost i jednota tak veležádoucí. Jelikož Cyrillské jednoty kdekolivěk se zřizují, dle .,mešního kancionálu" sbory literátské, dítky školní a lid vyučují, jest bezpečně se naclíti, že takovým způsobem té jednoty ve zpěvu obecném, pokud ji třeba jest, se do(lěláme. Přidány jsou dvě písně ku mším zádusnínt se čtvero nápěvy. Ad 2) O pozdvihování vítá křesfan Beránka Božího s nebe na oltář sestupujícího a klaní se jemu v nejhlubší pokoře. Jakolivěk při každé z uvedených písní mešních nalezá se sloka „po pozdvihování” přiměřená obsahem tomu posvátnému okamžiku, přidal jsem předce po písních ku mši sv, kratinké písně k nejsv. Svátosti. Jsou piny vroucnosti a pokory. Bylo by přáti si, aby střídavě zpívány byly hned Po pozdvihování. Horlí se k tomu především prvních osm. Devátou a desátou ]ze pak zpívati při výstavu nejsv. Svátosti před požehnáním. *) Mešní kancionál s notami prodává se nevázaný za 25 kr., vázaný za 35 kr. Výdání bez not ne-vázané za io kr., vázané za 14 kr. Jest na skladě v lcnělikupcctví Knapp-ovo v Karlíně. Ad 3) Ped kríz(Pnínt připravuje se lid na poslouchání slova Božího — písní; po kázání děkuje za poučenou a potěchu — písní. Jsou v „mešním kancionálu” nvedeny čtyry písně: po dvou před kázáním, po dvou po kázání. Jsou slavné a velebné. Ad 4) Panuje skoro všudy v krajinách českých chvalitebný obyčej, že před službamť Božími, když lid v chrámu Páně se shromažďuje, píseň se zpívá, jakožto příprava na bohoslužbu. A po skončení pobožzzOstt neodchází se bez jiné písně, která jest takořka ozvěnou i zakončením předcházející bohoslužby. V písních těchto mile obráží se ráz slavnosti či doba roku církevnílio. Z veliké hojnosti zvolil jsem za tím účelem vždy po dvou písních pro dobu adventní, vánoční, slavnost obřezání Páně, dobu postní, velikonoční a svátky mariánské. Jedna budiž zpívána před službami Božími a druhá po nich. Pro svátky Svatodušní a nejsv. Trojice prijato do kancionálu mešního po jedné písni. Ku konci pak uvedeny jdou písně sv. Vojtěšská a sv. Václavská, které lid tak rád a často po službách Božích zpívá a posléze dvě písně „na poděkování Bohu” při radostných událostech. Jsou to vesměs písně přeutěšené a dobám, v nichž se zpívají, zcela přiměřené. Celkem uvedeno v „mešním kancionálu” ioo nápěvů, počet to pro lid věru dostatečný. Osvojí-li si lid, byt i průběhem několika roků, k dopoledním službám ioo těchto nápěvů, dosti jest. Kdyby na každé osadě aspoň tolik se dokázalo, v chrámu vždy bylo by živo. Slastná osado 1 Jest-li že však sborům literátským ani tento počet by nestačil, budiž repertoire do-piněn kancionálem Svatojanským, bez něhož žádný sbor literátský Jednot Cyrillských býti nesmí. Účel, za kterým jsem vydal „mešní kancionál”, vysloven jest v předmluvě. Nerlif mluví sama za sebe. Zní takto: „Duchovní píseň jest nejvzácnější památkou po praotcích zděděnou. Jest-li že památné chrámy, proslulé malby, důmyslné řezby, pomníky slavné dávnominulosti, ne-přízní krutých věků nazvíce za oběf padly, píseň duchovní, starý skvost ceny neobyčejné, až na nás se dochovala. Úkolem naším bude, abychom perlu očistili, abychom poklad v temnostech skrytý na světlo denní vynesli. Dá-li Pán Bůh zdraví a síly, kritickým po-rovnáváním starých kancionálů objeví se krása písně české v lesku původním Ne-snadná práce bude ovšem vyžadovati mnolio let a sil spojených. Prozatím jsouce po vůli obecnému ptání | ||||
|