|
| ||||
| ||||
|
20
a potřebě nutné, podáváme tuto písně nazvíce z Kancionálu Svato-Janského bez patrných proměn z příčin snadno pochopitelných. Kancionál Svato-Janský valně rozšířený lze ob-jednati v ceně velmi levné. Prospěšnost a jednota káže, abychom upotřebili, co na snadě jest. Budoucnost pak napravi a zdokonalí, čeho nyní ještě se nedostává. K písním kancionálu přidána jest mše od J. L. Zvonaře, namnoze z nápěvů Štědrovečerních rorátů důmyslně složená. „Kdo píše básně Pro děv určené,' praví Frantt:řck Sudťl, „mysli sobě jistý nápěv a podle něho upravuj báseň svou, tak aby na notu dloztlaou padala slabika Přirozeně dlozthá, krátké notě slabika ;~řt= ro,eně krátlzá aby odpovídala. A to netoliko v jedné, nýbrž ve všech slohách písně, takže chod strofy prvé ve strofách následují-cích přísně se zachovávati musí.°' A otec novověké iteratury české, fosef _7ungmann, dí: „Mají-li verše zpívány býti, vyskytá se nevyhnutedlná potřebnost zachovávati přirozenou délku a krátkost syllab čili hlásek, nemá-li zpěv protiviti se přirozenému toku řeči a dobré deklamaci, které Šetřiti ve zpěvu dlužno. A to jest, co nás posud v hudební poesii české nemile ujímá. Hřeší tak i básník i hudebník, oba více k němčině nežli češtině zřetel obracejíce. Kdyby český básník užil přirozené volnosti jazyka svého a hudebný skladatel přiměřeným nápčvem básně jeho oživil, s pomyšlenou bylo by jinonárodným básníkům za nimi se pouštěti. „Beatos si sua bona norint.” (Pokračování.) O písni svatého Vojtěcha. Svatý papež &ehoř Veliký o rozdílu, jak zpívá se Kyrie eleison v církvi řecké a latinské, toto praví v listu svém k Janovi, biskupovi Syrakusanskému : „Kyrie eleison autem nos neque diximus, neque dicimus sicut a Graecis dicitur: quia in Graecis simul omnes dicunt; apud nos autem a clericis dicitur, et a populo respondetur, et totidem vicibus etiam Christe eleison dicitur, (juod apud Graecos nullo modo dicitur."*) 'L těchto slov jde patrně na jevo, že dvě věci církve latinské jsou vlastnictvím: a) Zpívání Kyrie eleison alternando. b) Veršík ,Cltriste eletšon”, jehož kekové nemají. V citovaném od nás vydání na stranč jest tato poznámka: ,Christe eleison, quod *) Sa,zcti Grefforii Pal ae primi cognomento Magni Operum Tomus secundus. Parisiis 1675. Místo dotčené jest v tomto svazku v sloupci 829 lit. D. apud Graecos nullo modo dicitur. Hoc cla-rum est ex antiquis Graecorum liturgiis.” Proto v písni sv. Vojtěcha verš: „_7ezzt Krtšte poznťluj ny” nemůže pocházeti z liturgie řecké, nýbrž pochází z liturgie latinské. To pak dosti závažným jest důvodem, abychom i tuto částku sv. Vojtčchu přiřkli; ba zdá se nám, že přes obvyklé námitky sv. Vojtěch až posud právem může býti jmín původcem celé jhísttě „Hospodine pomiluj ny”. Schvalujeme zcela, že P. Konrád v novém spisu svém „Dějiny posvátného zpěvu staročeského” str. 33 a násl. náležitě snažil se ocenit váhu svčdectví historických o původci písně té; snad se nyní k tomu od-hodlá, aby sv. Vojtčchu ještě větší část jí přiřkl, ne-li celou. Z latinské liturgie pochází snad i trojí Kyrie eleison, či KrleŠ na konci té písně. O důležitosti této číslice pro počet slok v nejstarších písních přidáváme následující poznámku. 0 počtu slok v písni Svatováclavské. Hoffmann von Fallersleben praví ve svém spisu ,Geschichte des deutschen Kirchenliedes bis auf Luthers Zeit" (dritte Ausgabe, Seite 46 folg.) : „Die Benennung letše, und noch mehr die daneben gleichzeitig vorkommende vollere Form kťrlezše, kirletš ist fúr die Geschichte der Lntwickelung des Kirchenliedes von grosser Bedeutung : sie bestátigt, dass der frůhere religi~se Volksgesang der Deutschen nur in dem Kehrverse Kyrie clet.ronbestand und dass sich mit Verwendung desselben endlich die Dreitheiligkeit des Liedes gestaltete.” Tak i v naší vlasti obecný lid v dobách nejstarších zhusta zpívával prosté Kyrie eleison. Viz Konrád „Dějiny posvátného zpěvu staročeského” I. str. 34.) Písezi sv. Václavská v nejstarších pramenech má jen třť sloky. (Srv. spis p. Kon- | ||||
|