|
| ||||
| ||||
|
- 2? —
i k tomu se hledělo, zdaž v tritonu f jest kadencí, či jen průchodem ku kadenci e, d atd. Šíře bylo o tom pojeclnáno v Cyrillu r. 188o str. 26. Já jsem posud toho mínění, že nejprotivnější jsou tritony, kde na tónu f, nebo h jest kadence. Též by snad neškodilo poznamenat, jak 1»ní p. spisovatel zacházet s kvintou zmenšenou (semidiapente) ? 2. Dalšího zkoumání bude zajisté třeba, má-li dostatečné býti dokázáno, že v české posvátné písni nalézti ]ze slopy řecké Iaudby a řecky litur~ ie. Co se na důkaz toho po-sud uvádělo, nikterak tuším nedostačí. Dá se na př. o některém textu dokázat, že jistě pochází z řecké liturgie? Po-ukazuje se obyčejně na píseň „Hospodine, pomiluj ny” ; p. spisovatel aspoň některé částky jějí hotov jest přiřknouti sv. apoštolům slovanským a řecké církvi. Však verš „Jezu Kr. pomiluj nyc1 nemůže pocházeti z řecké církve, poněvadž řecká liturgie ho neměla a posud tuším nemá. (Srv. 3, čís. letošního Cyrilla poznámky o písni sv. Vojtěcha.) Jestliže pak „Jezu Kriste pomiluj ny” pochází z liturgie latinské, který zákon nutí nás, abychom verš „Hospodine, pomiluj ny” církvi řecké přiřknouti museli? Zkrácenina „krleš” sotva dá se uhájit pro církev řeckou, protože podobné zkráceniny také na západu myly domovem, na př. v Němcích ,kirleis”. Nevím také, smíme-li celou živou píseň vivisekci podrobovati a dle smyslu svého jednotlivé rozřezané údy do rozličných koutů rozmetati. V Hymnologii Jirečkově čteme (na str. r.) o písni sv. Vojtěcha: „Naproti tomu veškeren sklad písně té se zpěvy církve východní se shoduje”. Tomu výroku nelze potud za pravdu dát, pokud nebude dokázáno nezvratně, že církev východní vedle troparií měla také kratší tropy (jakých na západě bylo hojnost), že měla ve své liturgii verš ,Christe eleison" a že ,Kyrie eleison" v liturgii její vždy jen třikrát se opakovalo. P. spisovatel domnívá se (str. 48), že snad itlíchátaí řeckj clt slon do latinských textů jest zbytkem řecké liturgie sv. apoštolů slovanských.2) Však „Sanctus”, jež za příklad se uvádí, obsahuje též hebrejské slovo „Adonay11, ,Sabbaoth”. Snad i slovo „hon” jest hebrejské, ana za rým k němu vzata veskrz slova hebrejská: Sion, Hermon, He- Jest už kde dokázáno, ž e Sanctus na str. 47 vytištěné 7, Čechách poz,stalu ? Neznám posud na to důkazu; víme jen, že se v Čechách zpívalo. sebon. To pak bylo v některé době modou. že se do modliteb míchala slova hebrejská i řecká. V rukopise univ. VII, G. 17. c (ze 14. století), jenž obsahuje latinské modlitby nějaké paní (snad Kunhuty abatyše u sv. Jiří, nalezáme na listu 72. a násl. rýmovanou modlitbu protkanou slovy hebrejskými a j. Na listu 74. čteme tam slova „pater on”, jež nalezáme i v Sanctus od p, spisovatele uvedeném. Podobného cosi shledáváme v rukopise univ. XII. D. 12 (latinské modlitby Kunhuty abatyše z počátku 14, stol.. Na listu 163, a. čte se: "nomen sanctum tuum, quod dicitur otz". Pak jest tam liojný počet jmen Božích z hebrejštiny vzatých, ale písmem latinským psaných. Smíme pro tato hebrejská slova tvrditi, že se předkové naši přidržovali kdysi liturgie židovských synagog? Toho snad se nikdo neodváží. Jestliže pak Adonay, Llyon, Sabbaoth atd, nedostačí, aby stará liturgie naší vlasti odvozovala se přímo ze synagogy, neznám dostatečné příčiny, proč by slova kirios, athanatos etc. musela býti odvozována přímo z liturgie řecké; chovalaE i latinská liturgie od pradávných dob některá slova jak hebrejská, tak řecká. Z rukopisů universitních výše uvedených zdá se pak na jevo vycházet, že v některých dobách (asi v 13. a 14, stol.) u nás a snad i jinde zvláštní moc a působnost přikládala se jmenům božím, z cizích řečí vzatým. Tot jest asi příčina, proč do textů latinských jiná slova hebrejská i řecká se míchávala.3) Zhola nejisté zdají se býti též stoy59, řecké hudby v našich písních. Zdaž antická hudba beků vyznamenávala se vznešenou, velebnou jednoduchostí, jak p. spisovatel praví (str. 30, 35), o tom nedostává se mi potřebných dokladů. Hudební theorie řecká jednoduchou zajisté nebyla ; hudby jejich praktické však pramálo zbytků se zachovalo. Pro dějiny české písně posvátné nemá pak tuším antická hudba řecká zvláštní důležitosti; nám se o to jen může jednati, dají-li se v písni naší nalézti a dokázati stopy litur; ickifio a~~ ta círk~,e řeeké de- s dl lto stolelí P I&. Posud nepodařilo se nikomu, aby ony stopy nezvratně u nás do- kázal, Třeba-li velebné jednoduchosti, má :`) Ve spisech Raymunda Lulla (žil 1235—1315) nalezá se též spisek o Kabbale jednající a jiný, jenž jedná „cle Zoo nnminibus Dei”; tof dokladem směru, jakým doby tehdejší někdy se řídily. Ve formulích zaklínacích užívalo se kdysi božských jmen hebrejských i řeckých pohromadě. (Viz na př. ve spisku „Elementa Magica Petri de Ahano Philosophi” některé formule tahové.) | ||||
|