|
| ||||
| ||||
|
2 8 --
církev latinská v psalmodii své nápěvy i jednoduché i velebné. Proto domnívám se, že třeba bude, aby p, spisovatel tuto otázku znova probral a stopy testů i nápěvů řeckých bud novými, pádnými důvody (dají-li se najít) úpině do-kázal, aneb nelze-li toho dovésti, aby vymítila se z dějin naší písně tvrzení sice už dlouho dosti obvyklá, ale nedokázaná. Přidávám poznámku o knize liturgické církve východní — Octoechats zvané. P. spisovatel udává, že obsahuje písně na o s m e r y h 1 a s y (str. 18, str. 25, pozn. 2). Tomu ne-smíme rozuměti tak, jakoby to byly skladby harmonisované pro více hlasů. Leo Allatius praví ve spisu ,De libris I;cclesiasticis Graecorum, llissertatio I."4) u knize Octoechus: ,Ordine septimus Octoeehus, quem diceres Ociotonttttt, sive octo tonos continentem librum. Cum enim Graecorum musica proprios tonos quatuor habeat, quatuor item obliquos (.~i.x j wv -coů ;cpciltou, obliquum primi, obliquum secundi etc. : Canones omnes, sive Troparia et quaecunque aliae cantiones in hoc libro contentae ita dispositae sunt, ut quae primo tuno concinuntur, omnia simul primum sibi locum occupent, quae secundo secundum, et sie de singulis, donec ad obliquum quarti perveniatur, qui inter tonos ultimus ultimum quoque sibi locum vindicat. Continet tantum Troparia et Canones, qui a primis Vesperis Dominicae ad finem usque Missae canuntur. Et octo Dominicis pro tonorum numero finitur." (1. c. Pag• 47.) Obsahuje tedy Octoechus liturgické texty spořádané podlé nápěvů v osmi to-n i n á c h, takže napřed jsou pohromadě texty, jež zpívají se v tónu prvním atd. V témže pojednání Allatiově nalezne čtenář poučení také o ostatních knihách liturgických církve řecké. Následujtež zde některé poznámky obsahu různého. Jonická tónina druhdy také jastickou zvána bývala; plagální hypojonická tedy zvána též hypojastickou. S) Pato hypojastická až posud nevymřela, žijet spolu s jastickou {) Mám po ruce vydáni Fabriciovo : ,Bibliotheca Graeca tom. V.", kdež na konci vytištěno též pojednání Leona Allatia, svrchu dotčené. Viz Glareanův Dodekachordon pag. i 15. Finalis jonické tóniny jest dle theoretikův 16, století tón C; staří theoretilcové řečtí nazývali jónickou (2aatO tóninu diatónickou G tedy: G a h c d ef; (Bellermann, Contrapunkt, z. Aufl. pag. 8o), jež později zvána mixolydickou. tóninou v nynějších tvrdých tóninách. Witt však nazývá tóninu písně : „Svatý Václave” (čís. 588 v kancionálu svatojanském) hypojastickou. Jesti to plagální tónina s konečným H. Witt zdá se jastickou nazývat authentickou tóninu H, a její plagální hypojastickou. Glarean nazývá authentickou tóninu H tónem hyperaeolským a její plagální tónem hyperphrygickým (Dodekachordon pag. 112.) i do-kládá, že obě tóniny jsou ,toni rejecti sine spurii, quod apte dividi nequeunt". Nevím, proč se Witt o(l obvyklého po-jmenování uchýlil; však slova jeho o tónině, „welche nur vor der Kenntniss der Harmonie miiglich war und seitdem verschwunden ist"s) zajisté nemohou vztahovat se k tomu, co my dle Glareana a j. nazýváme hypojastickou tcininou. Rovněž tak zhola nejasni m zústalo mi, v jakém styku s Wittuvou hypojastickou tóninou jest /uíPěv pístté s-v. TVojtécjuz? Ne-svedla p. spisovatele na str. 30 Wittova úchylka k mylnému úsudku? Píseň sv -Vojtěšskou mohli bychom hledíce k finálnímu tónu c a k tomu, že nápěv pod finálu se-stupuje, ovšem vřadovati do tóniny llypojastické Glareanovy, však ne do hypojastieké Wittovy. O písní svatováclavské dí Witt (l. C.), že je ,ein hiichst wichtiges und interessantes Stiick”, nikoliv o písni „Vstale jest této chvíle”, jak pan spisovatel mylně udává (str. 63), V téže velkonoční písni správněji se asi čte „on stášeu místo ,vstáše”. Začátek písně ,Bogorodzico" (str. 36) úpině se shoduje s počátkem nápěvu hymnu sv. Ambrože „Veni redemptor gentium” (ob-zvláště patrna jest ona shoda v „Antiphonale Ecclesiae Cathedralis Trevirensis ed. Hermesdorff” pag. 151. Však i p. spisovatel podal nápěv toho hymnu na str. 189). Tónina obou stejná jest; tonus finalis D. Též motiv v písni ,Bogorodzieo" několikrát se opakující tt g f e d c d nalezáme v hymnu „Veni re(lemptor”. Smíme snad tvrditi, že sv. Voj-těch tohoto hymnu neznal?') Fliegende B13tter fůr kath. Kirchenmusik 1 870 pag. II. Kdežto řecké slovníky určitě a krátce udávají: 'láa:co; = jonisch; iaa: = auf jonisch, in jonischer Mundart, jest Witt — polcud znám — snad jediný, jemuž jastisch něco jiného znamená, než jonisch. i) V Trevirském Antiphonale jest začátek nápěvu dotčeného hymnu následující: Veni Redemptor gentium, Ostende partum Virginis | ||||
|