|
| ||||
| ||||
|
- 43 -
náš kancionál svatojanský, napsal: ,Das czechische Kanzional mit seinen „Hlas varhan"-B Přecházím k odpovědi na druhou otázku : jaká má býti posvátná píseň česká dle obsahu a vedle nápěvu? Vzhledem k obsaliu nebude snad třeba poukazovati k tomu, že správcům kostelů a kůrů, zpěvákům, cyrillským jednotám a vůbec všem, jichžto se týče, třeba je pilně přihlížeti k tomu, aby při ranných a odpoledních službách božích, zvláště i o poutích a j. nezpívaly se písně byt i obsahu nábožného, přece jazyka triviálného, tím více by netrpěli písní též obsahem triviálnýhh, nebo dogmaticky nesprávných. Z nesoudných pohnutek obchodních rozšířeno jest bohužel i dosti kněh a knížek s takovými písněmi. Poznati je lze snadno z té známky, že ne-mají approbace u r č i t é h o ordinariátu biskupského, nebo vůbec žádné. K takovým zajisté netřeba jest nám utíkati se o pomoc; nebot máme dobrých a schválených a vzácnýelr zpěvníků starších a novějších hojnost. Pěch pilně a jedině užívejme pamatujíce, že právě neapprobovanými zpěvníky a knížkami a písněmi naše staročeská krásná píseň co nejhůře se kazí a hubí a triviálným ustupuje. Před těmito písněmi tedy lid snažně varujme. — Také toho dbejme, by při mši sv. ne-zpívaly se jiné než m e š n í písně, což tak přirozeno jest, jako žádost, bychom při pouti Viz jeho Flieg. Blitter f. kath. Kirchenmus.” r. 1870 s. 12- 2) Concil. prag. 186o cp. VII. pg. 96.nezpívali pohřebných, při pohřbu nikoli svadebných písní. Nařizujet proto i koncil pražský:1), aby lid při mši sv. alespoň mezi kanonem neužíval jiných písní, než takových, jichžto obsah hodí se k svatému úkonu. Vizme dále, jaké mají býti n á p ě v y písně české. A tu s bolem zpomínám, jak veliký a (;echů nedůstojný úpadek nastal v našem věku právě u věci této. Kdežto našim staročeským nápěvům všecek hudebný svět se diví pro jejich krásu a velebnost, opustili moderní skladatelé písní českých půdu této bezpečné tradice předků, skládajíce a skládavše nápěvy bud jarmarečné, nebo ponejvíce v duchu moderní arie světské, jež kostelu naprosto nesvědčí a bohužel pře-mnoho zárodku pravé zbožnosti utlumila, udusila a na její místo símě lhostejnosti za-sila, že včas nebylo té koukole dbáno. Tak vznikla moderní píseň česká rytmu lehkého, hravého neb dokonce tanečního, tak že pri některých člověku spíše do skoku jest, než do modlitby, a málo jest těch, jež blíží se cenou a velebností starým, a skoro žádná, jež by v duchu staročeského chorálu byla složena. — I nejlepší z nich jsou též arie, ač důstojněji upravené. Poznáváme z toho nemilou pravdu, že moderní skladatelé bud p<,zbyli již nadobro smyslu a vnímavosti pro staročeský velebený chorá], nebo ho na škodu a záhubu naší písně zapírají. Ano až tak daleko dospěla moderní píseň česká, že skladatel vzal mnohdy bez práce nějaký triviálný nebo světský nápěv a podložil pod něj prostě text nábožný. Tak se dělo zvláště při poutních písních, jakž obecně známo, pročež netřeba mi udati dokladů. Superlativ tohoto divokého výstřelku na stromu české písně shledal jsem ve vánočním „gra(luále” : Co to má-te za mu-zi-ku ? a ta-ko-vé- p • - —• — ho hlu-ku! Chtěl jsem rád pospa-ti a od-po-či-nou-ti.” atd. Tento ušlechtilý výlev ospalé duše strašil ne na ulicích, ale v kostele, a to dokonce při slavných službách božích — za gradual ! — Pánové! takové triviálné a neliturgické a) Concil. prag. 186o cp. VII. pg. 97 | ||||
|