|
| ||||
| ||||
|
46
zaslouženě opuštěné, dejte jí opčt rozezvučiti se v ústech a srdcích svých a tak ji ode dneška chovejte a pěstujte, jakž napsal vlastenecký Balbín o písni sv. Vojtěcha : „Istud cantium Boemi diligite, frequentate et una benedictionem Patris et Filii exspectate.” Zamilujte ji sobě (dechové, často zpívejte a tak spolu bezpečnč požehnání Otce a Syna očekávejte. Obecná Jednota Cyrillská. Diecése Královéhradecká. Vikariát Novo-Bydžovský Lovčice Jednota pěvecká sv. Cyrilla jest u nás již v piném životě. — Dne 7, června r, t. uděloval J. Milost dr. Josef Jan Hais, biskup Králové-Hradecký, v Lovčicich svátost sv. biřmováni. S toužebností očekávali jsme J. b. M., jelikož u nás takový hodnostář snad nikdy před tím nebyl, nebof deset let tomu jen, co založena zde přičiněním p. kanovníka Fialy nová farní osada, a sotva 2 roky, co zde postavena nová fara. — Piípravy činěny již napřed, abysme hodni byli tak vzácné návštěvy; tak na př. p. farář, P. L'. Krátký, přičinil se, aby do doby té stála fara ; sbírkami lidumilů omalován velebně chrám Páně a před tím koupena překrásná křížová cesta Maixnerem pracovaná; oltářni obraz sv. Bartoloměje přemalován; varhany, ač jest to stará rachota, ne-stály dříve ani za chmátnutí, jsou sladěny trochu; v loni zaražena jednota cyrillská: vůbec ze starého nezůstal kámen na kameni a vše, co nově staveno neb obnoveno, pravá „krása”. — O sv. biřmování zpívány tyto skladby: i. „Ejhle kněz veliký” od Fr. Witta. 2. Responsoria jednohlasná. 3. „Missa in honorem Sc. Stephani” od O. Smolika. 4, Čtvero-zpěv mužský „Svatý mír tu vůkol dlí”. S. „Te Deum” s českým textem čtyrhlasně ze svatojanského „Hlas varhan” atd. Kterak skladby předneseny byly, do krajnosti psáti nemohu; ale sděliti musím, jak posouzen byl zpěv náš. — Když přezpíváno „Ecce sacerdos”, tu již v kostele pronesla se J. b. M. našemu p. faráři : „Máte to tu krásné v chrámě a hezký líbezný kostelní zpěv na kůru.” Když pak po odbytém sv. biřmování byl sbor učitelský školy Lovčické velebným p. farářem J. b. m. na faře představen, pravil p. biskup řídícímu učiteli, co řediteli kůru: „To se mně ten zpěv váš líbil.” — Že přednes skladeb těch dobrý byl, vidno z toho, že veškeré duchovenstvo i mnohé jiné vynikající osobnosti v chrámu přítomné pochvalně se zmínili o výsledku zpěvu toho. — Neslouži to těm rolníkům, synům a dcerám ve spolku účinkujícím ku cti, chvále a zároveň ku dalšímu povzbuzení? Ale proč pak jsem se tak rozepsal ? Inu, tof to tak vypadá, jako kdybych chtěl sebe samého tím povznésti, se snad u veřejnost přivésti a sepyšniti? O nikoliv, to mne nenapadá; chci toliko vzmužiti ty pány kolegy, kteří by se báli stroje hudební z kruchty odnésti, že by snad špatné odměny došli. — Nechci dnes vylíčiti ten strašný boj, tu práci pernou; nechci psáti o té jóbské trpělivosti, kterou jsem zakusil; chci jerl milého čtenáře přivésti tam, kam jsem já dne 8. listopadu 1875 se dostal. Za pana předchůdce mého dávány na kůru následovní skladby: 1. O posvícení: „Bože před Tvou velebnosti” s průvodem varhan. 2. O pouti: „Před Tvou velebností Bože” a hrálo se na varhany. 3. O velikonoční neděli: „Velebnosti Bože Tvou před” a pan učitel moduloval; mimo uvedené skladby dávána o svatodušní neděli piseli tímto nápěvem : Nadšeně. A A _ _ —k—ram=l ~ •—~ •—~—~ v v v I za-ha - čí- hy-ná -há se-he ko-ho- A A A .~ na-hat, I ho-ho - běhef praha-vá-há. atd Snadno si lze pomysliti, že se i tento zpěv, ač se velice líbil, lidu zhnusí. Stěhuje se roku zmíněného do Lovčic, dověděl jsem se, že naříkáno, poněvadž mne málo kdo znal: Neumí-li tento hudbu, jak to potom bude u nás vy-padati? — DoUrá1 — Že mi bylo třeba opatrně za-číti, nebude se nikdo diviti. — Do adventu naučil jsem tři nové písně tam neznámé: „Zdrávas bll(P nebes Královno”, „Rosu dejte oblakové”, a po pozdvihování „Kriste Ti žiju” — dobře, trefil jsem. Pro vánoce nacvičil jsem as 12 chlapců a 12 dívek školních jednohlasně sopranem „Kurze Pastoral-Messel, do A. od R. F ihrera. Aby to dobře šlo, pozval jsem si z Chlumce Voshousta s trompetami, a flautami, šmidlátkami a krušinami, s ]clabrnetty a trombonami. Když jsme spustili, musil hrobař okna otevříti, jak nás to k pobožnosti pozdvihlo. Nic ale naplat, bylo dobře. — Že jsem však pro takové chvalozpěvy nebyl a že i pan farář na něco velebnějšího pomýšlel, sezná se z následovniho: „Až bude čas,” řekli jsme si kdysi mezi sebou, „záložíme jednotu cyrillskou” — shoda — to nám oběma za-vonělo; proto hodně pomalu, ale honem do toho. | ||||
|