|
| ||||
| ||||
|
48 —
a Bpží"), tak že vždy předposlední tdn přízvučným se stává. V druhé skupenině pomohl jsem si jednak změněným slovosledem (n. př, na místo „od smrti náhlé a nenadálé” se zpívá „od smrti nenadálé a náhlé” a j.), jednak rozšířením slova ,Tvůj", „Tvé” v delší a zpěvnější „Tvoje”. Největších obtíží poskytovala však skupenina třetí, v níž přicházejí zakončující slova invokac dvou-, troj-, čtvero-, pěti-a šestislabičná. Po dlouhých pochybnostech snažil jsem docíliti jakéhos takéhos souhlasu slov rozšířením závěrku dvěma notami, Na místo: napsal jsem: čímž různoslabičným slovům dostalo se sice hudebního tvaru, ale tak, že přízvuk nepři-padá vždy na tutéž notu. Budiž tudy při zpívání případná slabika přízvučná vždy náležitě vyznačena (za tou příčinou jsou slabiky přízvučné tučně tištěny, ostatní pak slabiky slova zakončujícího lehčeji pronešeny, jak toho lahoda řeči české vyžaduje. Rozšířením nápěvu dostalo se ně-kterým slabikám po dvou notách, což v textu poznamenáno jest obloučkem pod touže slabikou (—) ; jinde pak dle zákonů deklamace na jeden ton dvě slabiky se vyslovují, což naznačenu jest sponou (--) dvě takové slabiky svrchu spojující. Ucho české ostatně nejsnáze a nejbezpečněji ukáže, kterak místa taková přednášeti dlužno. Invokace budtež zpívány od dvou neb tří zpěváků s jemným průvodem varhan, ne-zpívá-li je duchovní u oltáře sám, což ovšem nejkrásněji sluší (i kněz nezpěvák podle sluchu litaniím těm snadno se přiučí); R. R. pak zpívá veškeren lid s průvodem varhan přiměřeně sesíleným, Abych zpívání litanií umožnil všem, transposice nepřesahuje obyčejný objem hlasu. I-Iannonisace zůstává v zákonitých mezích případné staré toniny církevní, v niž litanie se pohybuje. Necht tedy varhaníci nedají se mýliti zdánlivou příkrostí a tvrdostí harmonisace, modernímu sluchu nápadné, nedopouštějíce měniti ráz toninycírkevní ani dosazováním jiných akordů, ani libovolným zvýšováním neb snižováním ně-kterých užitých tuto akordů. Však ucho si brzy zvykne na zvláštnosti této harmonisace a pozná krásu její. Galm 69. po litaniích následující budiž zpíván dvěma sbory se střídajícími, tak aby verše t. 3. 5. 7, zpíval sbor jeden (třeba mužové, neb sbor na kruchtě), verš pak 2, 4. 6. 8. (třeba pouze hlasy ženské nebo veškeren lid dole). Při zpívání žalmu budiž šetřeno správné deklamace a jednomyslnosti, která se docílí stejným oddychováním na místech (1) vyznačených, Aby VV. a RR. následující správně se zpívala, uvedl jsem je všechny v notách. Při víceslabičném zakončování hlas o malou tercii padá, při jednoslabičném na původní ton se vrací. Na verš odpoví lid tímže spůsobem, jako zpívá kněz. Uvedl jsem zde všechna responsoria v notách proto, aby již jednou za své vzalo to ohavné, nesmyslné a nehezké odkokrhávání jejich. Budiž ihned na dobro vyhostěn dosavádní nezpůsob, kterým se responsoria dosud skoro všudy zpívají, a to nejen při mši svaté, nýbrž vesměs při službách Božích a jakýchkoliv pobožnostech. Jest již na čase odklíditi alespoň to nejohavnější. Práci to nedá žádnou. Jen krátkého cviku a návodu jest třeba. Také v responsoriích budiž na docílení jednomyslnosti šetřeno oddychů (I). Aby pak i lid zpívající nebyl bez not, ttšknou se _/iž hlasy zpěvné a možno je objednati v redakci „Cyrilla”. Mám jen jediné přání, aby zpívané litanie všeobecně zavedeny byly. Jsou snadné. Pomocí dítek školních dají se zavésti bezoclklaclně. Chrámy naše budou pak i při od-poledních službách Božích piny. Směrem tím hodlám pokračovati a snášeti tak látku ku ,kancionálu pro odpolední služby Boží." Proto vznáším k veškerým Cyrillistům následující prosby: 1. fsou-li někde uvedeny pěkné h= tanie české, budteti mi laskavě sděleny. 2. Kdo zná v kataciotaálech rukoptšných neb tištěných pěkné Litanie, račtež mi o totn zprávy podatL: 3. Skladatelrim našim Hudebním po-skytuje se tuto text k no;YiIi komposicím upravený. Nechat obohatí nás novými lita- nLCIlit. Lehne)-. S hudební přílohou č. S. a 6. Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Jos. Mikuláše a spol. v Praze, v Karlině. | ||||
|