|
| ||||
| ||||
|
- 55 -
Literatura hudební. Cyrillská škola zpěvu. Sepsal Fralztlšek Cltlut/t, učitel pěvecké školy ,obecné jed- noty Cyrillské" a ieditel kůru u sv. Jiljí. — Nákladem vlastním. 'Piskem Roltlíčka a Sie- verse 1882. Cena 4o kr. Cyrillská jednota zařizuje si svou domácnost posloupně a soustavně. Přibývá nám jedno po druhém. Pilné ruce horlivých spolupracovníků, jako bedlivé včelky snášeji med do oulu společného. Po-zvolna budeme míti všeho čeho potřebujeme. Karel Konrád obdařil nás I. dílem dějin „posvátného zpěvu staročeského”, josef Foerster vydává důkladnou nauka o harmonii, četní skladatelé zásobují nás skladbami cirkevnimi. Jednoho však především bylo třeba — dobrého zpěvníku. Bez pevných pěvců není jednot Cyrillských. Ku cvičení písně třeba spolehlivého zpěvníku, a toho u nás dosud nebylo. Pře-mnozí hledali útočiště v 12ennrových taUullcách, které však bylo třeba doplňovati jiným cvičením a při tom všem ukazovaly se přece mezery. Zpravodaj vybídnul tedy k sestrojeni díla hndcUnika jak povo-]ánim, tak nadšenosti nad jiné způsobilého. Jméno František Chlum má dobrý zvuk mezi Cyrillisty po celé vlasti naši. Sborová škola „oUecné jednoty Cyrillské” snahou, dovedností i obětovností jeho urazila již pěkný kus cesty a methoda jeho se osvědčila při tolikerých příležitostech skvěle. Výsledek sám schválil methodu vyučovací. Chlum napsal zpěvník, jakého nám třeba jest. Posvětili jsme jej jménem: „Cyrillská .čkola zpěvu”. Ve jménu tom, na firmě, značí se účel. Ostatně nechf promluví skladatel „Cyrillské školy zpěvu” sám za sebe. Vyslovil se v předmluvě, jak následuje: „Utěšeně vzmáhá se ruch cyrillský po vlastech českomoravských. Již jest všeobecně uznána nutná potřeba opravy cirkevního zpěvu ; duchovenstvo a učitelstvo v posvátném nadšení přikládá rukou svých k dílu bohu-milému a vlasteneckému zároveň. A který pak vlasti-mil by z hloubi duše své nepřál, aby se po dlouhém spánku opět v piné své kráse rozezvučela piseň velebná a něžná nejen v chrámech ale i na luzích a v hájích naší krásné vlasti? Dědictví po otcích zděděné, velebná a zbožná piseň kostelní ladem leží, ano jest valně porušena během a událostmi věků. Zpěv církevní hluboko klesl. Místo posvátných zpěvů našich otcův zahnízdily se ve chrámech našich písničky ducha církevniho a českého úpině nedůstojné, obsahem i nápěvem zcela bezcenné. A řekněme to upřímně, že i tyto chatrné výlevy porušené zbožnosti nyní zejmena ve velkých městech již nikdo nezpívá! Umlkla píseň ve chrámu, na luhu i v háji, hyne poesie lidu! Není-liž tu všeobecná náprava veležádoucí? A hle již svitá, již prchá trna a jasné světlo razi sobě mocně dráhu! Již jest zaražen hojný počet „Cyrillských jednot” jak v Čechách takt na Moravě, již se učí lid op 7t zplvrzti. Již tu a onde leskne se tak mnohý drahokam staročeské pisně opět v celé kráse, hlásaje daleko, že znovu vzkřísena jest piseň v srdci lidu česlcého ! A tento lid zpěvumilovný, nad jiné národy nadaný, naučí se brzy opět zpívali jak ku oslavě Boži tak i ku potěše vlastni. Se zaražením každé „Cyrillslcé Jednoty” vzniknouti musí též pěvecká škola, ve které mimo zpěv jednohlasý (sbory literátské) též, a to se zvláštní obezřelostí zpěv vicehlasý pěstován býti musí. Těmto pěveckým školám pak ať již stávajícím nebo teprvé budoueim, má býti přítomnai „Cyrillská škola zpěvu” první pomiicicou při konáni dila velezáslužného a jim budiž také k pilnému cvičení vřele oclporučena. „Škola” tato dělí se na tři části. První část obsahuje cvičení jednohlasá s theorii, druhá cvičeni dvouhlasá. Třeti část palc obsahuje přiklady, znázorňující zpěvy chorálu gregorianského v našem notopisu a jak zpěvy ty se musí transponovati. Všecky tři části mají se během jednoho školniho roka (při denním vyučování o jedné hodině aneb třikráte v týhodnu po dvou hodinách) probrati, což se tím snadněji státi může, jelikož cvičeni tato stupmo, od lehkých ku těžším, sestavena jsou. Komu by některá čísla příliš těžkými se býti zdála, nechf je odloží na dobu pozdější a probéře se žáky části nejnutnější, ačkoliv hleděno při sepisovaní „Školy” této ]slavně k tomu, aby se žáci co možná zálcy se všemi druhy taktu a jich rhytmickými zvláštnostmi obeznámili, což se arci^ tu a onde jen složitějšími přiklady státi mohlo. Co se pak theoretické části týče, ta nikterak nesní bfli vynechána, nýbrž musí každý žák, má-li později platným členem pěveckého sboru se státi, všecko, co se ]c tonu vztahuje v paměf si dobře vštípiti. Kdo zná obtíže, s jakými jest žákům zápasiti při zpěvu s podloženými slovy, snadno pochopí, proč jsem tak záhy příklady s textem uvedl. Mnohem pak většich obtíži žákům při zpěvu dvouhlasén překonati. Tu radím, aby co nožnd záhy se zpěvem dvouhlasým začato bylo. K tomu cíli uspořádal jsem cvičení dvouhlásá tak, že prvních osin příkladů z nich lze po odbytém cvičení v sekundách vzíti. Aby pak žáci záhy též se starými klíči se se-známili, uvedl jsem aspoň to nejnutnějši a odporučuji to k pilnémn cvičení. Školy této lze též při vyučování nuržských hlasů upotřebiti, jen že basisté musí brzy, když se v čtení not v houslovém klíči utvrdili, příklady do basového lcliče si přepsati, což znamenitým cvičením pro ně bude. Co se konečně průvodu dotýče, tu nechf se pouze v nejrrutnrYj ícTz případech ušije čistě Iadyných houslí neb piana, ostatně af žáci co nožná bez vsWikefho průvodu cvičí, poněvadž jen tírrzto spůsobenz sanzostrzirzýzni a pevnými v intonaci státi se nohou. V Prase, v měsíci červnu 1882. F CTilunz,” | ||||
|