|
| ||||
| ||||
|
K vůli rozmanitosti a k vůli kráse možno též zpěv jednohlasý střídati se čtverhlasýln sborem smía`enýrrt v ten spůsob, že jeden verš zpívá lid unisono s průvodem varhan, sloku pak druhou sbor cvičenějších zpěváků na kruchtě bez průvodu varhan. Sboru literátskému při cyrillských jednotách a škole pěvecké dostane se takto krásné příležitosti, cvičiti se snadně a pozvolna ve zpěvu vícelilasém. Nebudiž toho nikde opomenuto. Zýská tím i píseň obecná i jechiota cyrillská. Písni dostane se tím větší rozmanitosti a bohatosti; sboru pak literátskému hojnějšího účastenství a více přítažlivosti. Zároveň bude to pak výtečnou školou pro pěstování vícehlasého zpěvu sborového. Mohou-li nápěvy písní při vyučování zpěvu s prospěchem sloužiti za cvičení ve čtení not s listu, budou písně ve čtverohlasu prvním a nejjednodušším cvičením sboru smíšeného. Službám Božím pak dostane se tím více lesku a nádhery. Takovým způsobem vábiti se budou do jednoty cyrillské živlové dosud lhostejnější a popularita jednot našich bude všeobecnější. Píseň pak kostelní čím dál tím utěšeněji bude se vyvinovati; dojde obliby všeobecné ; bude vážena a ceněna, jak toho zasluhuje. Jednotám cyrillským na menších osadách, zejmena, kde zpěv obecný převládá a více se pěstuje, než-li zpěv liturgický, dostane se takto vděčné látky ku stálé pilnosti a k nepřetržitému zdokonalování se. A tak jednou ranou mnoho věcí dosaženo bude.
Aby tento způsob zpěvu možným se stal, bude ~,Hlas varhan" mého ~,kancionálumešního" tak harmonisován, aby ho i smíšený sbor ku zpívání použíti mohl. Průvod varhan musí s písní jedno býti a s nápěvem nerozlučný celek tvořiti, Harmonisace musí býti tak prostá a jc~lrtoduchá, jak toho píseň p~irozenč vy:~adr~je. Nutno voliti nejjednodušší postup harmonií. Jest-li jednoduchostí vůbec plodí se dojmy nejmohútnější a nejvelebnější, při písni ta pravda nejvíce se osvědčuje. Složité a hledané harmonické postupy naprosto se vylučují; nota proti notě dle pravidel jednoduchého kontrapunktu se klade. Staré písně vyžadují harmonisace přísně diatonieké s pouhým užitím tónů, které v této tonině se vyskytují. V písních pak, v jejichž nápěvech bud nápodobují sc1, bud pietvařují se nápěvy starší, jakož i v písních složených v clobě vyvinuté harmonie, dlužno přidržeti se moderní harmonisace, jaké se jim dostalo hned při vzniku, za jejíhož vlivu povstávaly. Těmito poznámkami končím pojednání o zpěvu za dopolední pobožnosti při tiché mši svaté. Příště promluvím o pobožjaostecd~ odpoledních. Souhlasíte-li, důstojný pane faráři, se zásadami těmito, račtež vedle nich na své osadě obecný zpěv lne. ní uspořádati. Bude z toho) Pánu Bohu sláva, Vám pak i osadě Vaší mnoho duchovní potěchy a radosti, kterou za odměnu příkladné horlivosti z upřímnéh,, srdce pastýři i ovečkám přeje Váš přítel 1”. -7. I_ehncr. Dva biskupské výnosy. Též v Rakousku záčíná se rozednívati v oboru hudby posvátné. „Jednotám pro re-formu zpěvu chrámového” kyne šfastná budoucnost, když biskupové pozvedají hlasu svého vyzývajíce kněží a věřících svých diecésí, aby úsilovně chopili se díla jak bohu-milého, tak v době přítomné velenutného. „Obecné jednotě Cyrillské« vzniklé za vřelé úchvaly nejdůstojnějšího episkopátu v zemích koruny české, dostává se novými výnosy biskupskými z jiných krajin říše rakouské mocné opory. Biskup zajisté nejlépe ví, čeho cliecési jeho třeba jest. Slovo apoštolské platí. Co náměstek apoštolský káže, platí. Promluvil bi kup linecký a arcibiskup vídeňský. Nejdůstojnější biskup Rudigier praví v Io, čísle svého lineckého listu diecésního takto:„Představenstvo cecilské jednoty hornorakouské vydalo provolání vybízejíc ku vstoupení do jednoty a zaslalo mi několik výtisků za účelem odporučení a rozšíření. Zdá se mi prospěšnějším býti, jestli že provolání přijato bude do listu diecésního, než aby do jednotlivých listů rozesýláno bylo. Uvádí se tedy v piném znění, jak následuje: Ve všech odvětvích života církevního jeví se dnešního dne potěšitelný obrat k lepšímu. Všudy spatřujeme květy jarního života znovu probuzeného) Tak počíná — aby jen o jednom zmínka učiněna byla — stavitelství církevní, které ve stoletích právě minulých, pachtíc se po stkvělém rouchu, oloupeno jest o vnitřní jádro, nyní všudy opětně pochopovati původní úkol svůj, a spatřujeme, kterak zde a onde ve- | ||||
|