|
| ||||
| ||||
|
lebné, c pravdě důstojné chrámy vzorně se opravují, anebo zcela z novu ze země povstávají. Nejkrásnějším příkladem jest v samém městě biskupském vypínající se vele-chrám Početí Panny Marie
Co jsou však i nejnádhernější mistrovská díla umění stavitelského, jestli že Éřesná Itn,,lba církevní neotiivaije virtvorc budovo a neproniká němé síně? Jen polovičním vítězstvím to jest, nenavrátíme-li se též na poli hudby církevní k zásadám bohužel opuštěným a nebude-li všudy vznešená krrílovna rtlněra clrrárrzecli ~aašich slaviti vslzří fení své. Teprv až hudba církevní — od vysoké kathedrály počínaje až dolů k nejmenšímu kostelu vesnickému sprostí se pout namnoze nedůstojných, — teprv tehdáž slaviti bude umění církevní dokonalé vítězství! Vítěztví ono ve skutek uvésti, jest úkolem jednoty cecilské! ('=ím více jednotlivců k jednotě se při-druží, čím více přátel a účastníkův bude, tím spíše úkol svůj vykoná, tím více přislibovati si jest od působení jejího. Proto přicházíme s prosbou ku veškerým pi-átelům přesné hudby církevní, zejmena však ku veškerým strážcům oltáře, aby k jednotě se přidružili a též pozornost věřícího lidu obraceli k naši jednotě a ku vznešenému cíli jejímu. Pryč se všemi malichernými výmluvami! Pryč s veškerým kultem osou a s veškerými zájmy osobními! Nechat nikdo netvrdí: „Vaše záměry, Vy Ceciliáné, jsou vesměs velmi krásné a dají se dobře poslouchati; ve skutečnosti však s ními ničeho poříditi nelze.” Ale - -uku na srdce — jest to také pravda? Nedá se alespoň něco zlepčíti? ani jediný krok do předu učiniti při poctivé vůli, při patřičném úsilí, bez něhož žádná budsi jakákolivěk věc dobrá nemívá zdaru? Máme přesvědčení: Chceli kdo, — chceli zejmena velebné duchovenstvo — půjde to. Nuže vzhůru 1 k jednotě cecilské! Jdet o slávu boží a vzdělání církve v naší diecési. Výroční příspěvek obnáší i zl., začež ,Ienové cecilské jednoty hornorakouské obdrží pro tento rok jeden výtisk partitury a hlasů I. mše od Hallera, která cenou se rovná irř íspěvku. Orgán literární hornorakouské diecésní jednoty cecilské pod názvem : ,Zeitschrift fiir kath. Kirchenmusik°G, rokem 1882 vchází do 1 i, ročníku, a obsahuje v 12 číslech výročních důkladné články odborné, recense Iudebních skladeb ch-kevních, zprávy spolkové a p., jakož i několik hudebních příloh rovnajících se cenou předplatnému. Před-platné na jeden ročník obnáší 3 zl., kterýžto obnos důstojní úřadové farní ze zádušních peněz zapraviti oprávněni jsou. Veškeří důstojní farní úřadové, jakož i všickni přátelé a podporovatelé hudby církevní zvou se tudy ku předplacení či obnovení na časopis pro kat. hudbu církevní a žádají se, aby výroční příspěvek a před-platné co nejdříve zaslali bud prostřednictvím důstojných úřadů dekanátnícli anebo přímo pokladníku spolkovému, F. Klingerovi, kooperátoru na městské faře v Linci, nebo panu Janu Haberlovi, řediteli kůru při městském farním kostele ve Gmundenu." V Linci dne 14. dubna 1882. Představevstvo hornorakouské diecésní jednoty cecilské. _7i5 Aruning-er, čestný kanovník a předseda diecésní jednoty cecilské. _7an Z mr~,,staller, Arno •t LČ115ager, tajemník. pokladník. Ku provolání dodává pak nejdůstojnější biskup linecký Rudigier toto: nNení nikomu neznámo, jak vysoko „Musica sacra” v Církvi Boží vždycky ceněna byla a kterak od drahné doby, zejmena od počátku tak zvaného osvětářství, hudba v kostelích velmi zhusta přestala býti církevní, „hudbou posvátnou”, a stala se ne-posvátnou, světskou. Restaurace hudby církevní v duchu církve stala se tedy velmi nutnou, a jest jisto, že úsilí a oběf, kterou duchovní správa ve prospěch této restaurace vynaloží, k účelům duchovní správy velrWi plodnou se stane. Bohoslužba, přesně církevní hudbou opatřená, stává se přítažlivou a hudba taková přispívá neobyčejně na osvícení a posvěcení duší. Také nelze nikterak obávati se, že hudba církevní nebude odpovídati vkusu věřících, kde dosud nasledkem necírkevní hudby zkažen jest; zkušenost učí pravý opak toho — jako vůbec ve všech oborech života přesnost vždy platnosti si zjednává. Jednotlivec s těží aneb naprosto by se nedodělal pravé restaurace hudby v kostele svém, byt by o to i všemožně usiloval Co však síle jednotlivé bud vůbec se nezdaří, anebo jen s těží dokázati lze, snadno se do-cílí „spojenými silami”. Naše „diecésní jednota cecilská” spojuje síly. Jest-li že navzdor všemu úsilí v mnohém malém kostele při nejlepší vůli duchovních správců hudba i na dále v mnohém ještě neuspokojuje, nebudiž zapomínáno, že nedokonalé vždy ještě nad špatným dalece vyniká. | ||||
|