|
| ||||
| ||||
|
Představenstvu jednoty rád vydávám svědectví, že s velikou horlivostí koná úkol svůj, restauraci hudby církevní.
Prohlašuji tedy uvedené provolání ve všech jeho částkách za své vlastní a volám rovněž: „Vzhůru, do jednoty cecilské !” Af není kněze v diecési, jenž by apathicky, nebo přímo nepřátelsky k jednotě se choval, každý má ji dle vlastních sil podporovati a co zejmena hmotné pomoci se týče, dlužno uvážiti, že valné liromady, produkce dekanátní a p. vyžadují výloh, které mohou krýti se pouze •při velmi četném účastnění se jednoty. Dokládám ještě, že orgán jednoty příště více příloh huclebních přinášeti, a menších sborů pečlivěji všímati si bude, než dosud se dělo. Bude-li vznikající dóm početí Panny Marie vedle toho, že v první řadě má oslavovati nepoškvrněné početí Panny Marie, též vzorem církevního stavitelství, má i hudbou svoji býti vzorem hudby církevní; ba votivní kaple jeho jest nyní již takovým vzorem." Tak promluvil biskup Rudigier. ToÉ slova právě apoštolská, pina nadšení a horlivosti biskupské. „Wiener Dicciisanblattc', officielní orgán nejd, kn. arcib. ordinátu arcidiecése vídeňské, přináší v č. 13. ze dne iz. července 1882 na str. 152 pod názvem , Allgemeiner Kirchenmusik-Verein St. Ambrosius in Wien°' následující osvědčení: „Církevní poesie a hudba úzce souvisí s liturgií církevní a nutno tedy, aby veždy v ,duchu církevním pěstovány byly. Obé nesmí se říditi dle náhledů a vkusu věřících, nýbrž jsou od nich zcela nezávislá. Jludba církevní nemá v platnost uváděti snahy subjektivní, nýbrž má býti objektivní, jako liturgie, povznešená nad libovůli a choutky jednotlivců. ~_e spravedlivým požadavkům těmto naše moderní hudba kostelní neodpovídá, jest věcí všeobecně známou. K tomu sluší ještě dodati, že moderní hudba kostelní ani z polovice správně se neprovozuje. Aby nyní ono ušlechtilé, vznešené a blahodárné odvětví opětně v duchu církev-ním pěstováno bylo, zřízen jest ve Vídni pod protektorátem Jeho Eminence zvěčnělého kardinála knížete-arcibiskupa Jana Rudolfa jednota, nazvaná „obecná jednota církevně-hudební sv. Ambrože ve Vídni”, jejíž úkolem jest (§. 2. stanov úřednč schválených) katolickou hudbu církevní v městě a na venkově v duchu a vedle liturgických předpisů Církve katolické pěstovati a zvelebovati. Úkol tento snaží se jednota v život uváděti následujícími prostředky (násle(luje §'. 3. stanov). Jednota domohla se od počátku činnosti utěšených dojista výsledků. Vynikající hudebníci a profesoři schválili zásady jednoty, vysoké a nejvyšší panstvo jest nápomocno příspěvky svými, aby zásady jednoty skutkem se staly. Jednota také již i činností svou na venek osvědčila, že jest života schopnou a že lze ji vyvinovati se. Nejzřetelnřjším důkazem takového tvrzení jest curs pro diri enty kůrů, zřízení školy pro vzdělání varhaníků a řiditelů kůrů, seřadění sboru smíšenélio, uspořádání koncertů, které všeobecného uznání došly. Má-li však jednota dojíti cíle vytčeného, jest třeba, aby od velebného duchovenstva morálně a hmotně pod-porována byla. Jeho knížecí Milost nejdůst. pan kníže arcibiskup Coelestin Josef, náš vrchní pastýř, přijal milostivě protektorát této jednoty. Listem ze dne 7. května 1882 s radostí potvrdil za předsedu důst. pana praelata Dr. Bohumila Maršalla, probošta-faráře při votivním kostele ve Vídni, dne 27, dubna valnou hromadou zvoleného, uděliv mu vrchnopastýř-ské schválení. Nechať tedy všichni důstojní páni farářové a představení chrámů jsou nápomocnými v život uváděti zásady jednoty, všímajíce si při ob-sazování míst varhaníků a ředitelů kůrů chovanců uvedené školy sponkové hudebně a liturgicky řádně vycvičených. Bližší zprávy podají členové direktoria jednoty.” (Následují jejich jmena.) Tolik „Wiener lli~cesenblatt”. ~ x Veškeří Cyrillisté budou oběma zprávami potěšeni. U nás, bohudík! jsme již o hodně honů dále. „Obecná jednota cyrillská” urazila již pěkný kus cesty těšíc se z otcovské přízně nejdůstojnějšího episkopátu, který hned na počátku činnosti Cyrillskou Jednotu schválil a v ochraně apoštolské podržel. Mát jednota Cyrillská již nyní netoliko těch ústavů, jichž jinde teprv se domáhají, čítái kromě toho již přes půl sta jednot odvětvených po veškerých diecésích česko-moravských. Podobné snahy v sousedních zemích mocnářství našeho jsou nám pobůdkou, abychom i na dále zůstali prvními v řadách. Liknavostí snadno ]ze pozbýti vůdcovství. Nechat tedy každý věrný Cyrillista jest c3,rillským apoštolem celého vůkolí, aby ještě roku tohoto ztrojnásobil se počet odvětvených cyrillských jednot farních. Vytrvejme na předních strážích vojska onoho, které po celé Evropě seřaduje se na oslavu Boží, ku radosti Církve svaté. I_Plrizc,r. | ||||
|