|
| ||||
| ||||
|
-- 69
Do kathedrály dostavil se nejprvé biskupský svěcencc v průvodu dvou biskupů a četné assistence. Ostatní duchovenstvo, v jehož řadách byli zastoupeni vyslancově celé arcidiecése, očekávalo příchod kardinálův, rozestavěno jsouc od hlavního vchodu počínaje až ku přesbytéři. Kníže církevní objevil se s veškerou slávou úřadu jemu přislušící v nádlierném povozu šesti vraníky taženém a komonstvem bohatě oděným. U vchodu chrámového sestoupiv kráčel v průvodu veškerého kněžstva ku svéinu trůnu na straně evangelní, obklopeného v malebné skupenině četnou svou assistencí. Druhá krásně rozestavená skupenina obklopovala svěcence s oběma biskupy na straně epištolní, kde u boční stěny nacházel se oltář pro něho upravený. Dvě armády služebníků církevních stáli zde naproti sobě. Ostatní kněžstvo ku slavnosti zavítavší usedlo v lavicích presbyteria. Vše dohromady tvořilo obraz velebný. Když světitel i svěcenec oděny jsou skvostnými rouchy obřadními, dráma započalo. Vypravovatel lituje, že obmezenost odborného lístku jeho nedopouští, aby obraz za obrazem, výjev za výjevem obšírně líčil, kterak ty dvě duchovní armády brzy v jedno se srážely, brzy od sebe se vzdalovaly s taktickou určitostí výmluvně svědčící o důmyslném studium neviditelně řídícího ceremonáře. Velkolepý obřad vyvinoval, zauzloval a rozlušťoval se s tak krásnou precisností, že celek byl mistrným dílem obřadní krásy a dokonalosti která vždy povstává, kde se šetří rubrik se svědomitostí podrobnou. A k té svrchované nádhere velikého apparátu bohoslužebného odpovídala ,Musica sacra". V olomouckém velechrámu již od desíti let pře-možen jest bezpodstatný předsudek, jakoby k nádheře kolem oltáře slušela pouze hřmotná nádhera na kruchtě. Kruchtě zbývá vždy jen podřízený úkol; nesmí a nemá nikdy od-vraceti pozornost od oltáře, nýbrž naopak stále ku oltáři poukazovati a poutati. Oltář jest středištěm všeho. A tak k té neoby čejné nádheře zazníval s kruchty zpěv jen jako ozvěna nebeská. Prostý chorál, výtečně ovšem před-nášený, střídal se s polyfonií mírně obsazenou za průvodu harmonia. Partie chorální zpívány pouze mužskými hlasy. Jen při introitu do-puštěno větší rozmanitosti. Dva sopranisté bez všelikého průvodu započali, postoupivše pokračování mužským hlasům. V ,Gloria Patri et Filio" srazily se za slavného průvodu harmonia veškeré hlasy v mohutné unisono, které od ,sicut erat in principio" rozešlo se v bohatý vícehlas. 7_a pouze re-citovaným opakováním Introitu následovalo líbezné Kyrie Wittovy mše „F,xultet”, kterou Kříz&ovský nikoli bezúmyslně ku slavnosti zvolil, aby ukázal, že i k nejslavnější bohoslužbě dobře sluší, ba patří pokorná, klidná, prostá hudba posvátná, která neohlušuje, nýbrž povznáší vše ostatní. Po chorálním Gradualu zpíváno vícehlasé „Ave Maria” Lisztovo a po chorálním Offertorium Stehle-ho „Assumpta est”. Podotknouti dlužno, že také litanie ku Všem Svatým nebyly recitovány, nýbrž zpívány v ten způsob, že na invokace ode dvou zpěváků na kruchtě přednášených chorálně odpovídalo veškeré kněžstvo v katliedrále shromážděné, sbor na půldruhého sta hlasů silný, což přímo uchvacovalo. A tak ten milý, klidný zpěv stále k oltáři obracel mysle, doprovázeje jednotlivé veledojemné momenty velebného obřadu, v němž spatřovala se stálá gradace. Svěcenec biskupský již dávno opustil svůj poboční oltář, u něhož mši svatou sloužiti započal a pokračoval v nejsvětější oběti společně se světitelem u hlavního oltáře za assistence dvou jiných biskupů. Již snubní prsten, který biskupského ženicha spojil s nevěstou jeho, diecésí brněnskou, stkvěl se na ruce jeho, již mitra biskupská krášlila skráně jeho, již těžká berla pastýřská spočívala v levici jeho, již světitel sám i vlastní svůj stolec biskupský u prostřed oltáře jemu po-pustil, usadiv na něm svého spolubratra s blaženou zálibou pravélxo apoštola na vy-volence a posvěcence svého pohlížeje, když ústa novosvěceného biskupa v prekypující vroucnosti pějí „Te Deum Iaudamus11 a pra-vice jeho ponejprv se zvedá k žehnání biskupskému. Celý kostel jest na kolenou. S tváře uzardělé září ta dětinná zbožnost věřící duše omilostněné novými zřídly Ducha Svatého a žehnaje kráčí od oltáře- prostředkem chrámu. Tak mnohé oko při tom prvním požehnání biskupském se zarosilo. Kdož by se styděl za takovou slzu? Na-vrátiv se k oltáři třikráte kleká, třikrát z hloubí srdce zpívaje vždy povýšenějším hlasem svému světiteli s vděku volá své vroucí: „Ad multos annos !” úctivě jej objímaje. V tom okamžiku po celém okršlku dieeése brněnské zaznívá radostné volání: „11abemus episcopum 1” Ku slavnému průvodu po kostele slavně znělo s kruchty Křížkovského roztomilé he Deum laudamus11. Ku Křížkovského I'e lleum” dobře ostatně byla by slušela při slavnosti Křížkovského nMissa in festis solemnibus". Bylo po konsekraci. Novosvěcený biskup z paláce arcibiskupského brzy zavítal do milého semináře, | ||||
|