|
| ||||
| ||||
|
-- 6 8
- v první den své apoštolské hodnosti mezi těmi, které i co biskup milovati nepřestal. I~eči, které k nim měl, byly tklivé, otcovské a poučné. Požehnáním biskupským s ními se rozžehnal. Tak skončil se den Nanebevzetí Panny Marie v Olomouci. Není snad ani třeba teprve ujišfovati čtenáře Cyrilla, že za pobytu olomouckého na cyrillskou jednotu nebylo zapomenuto. Bude zajisté všudy s nadšením uvítána zpráva, že vysoce důst, p. kanovník Msgr. Vincenc rytíř z Holle postaví se včelo diecésní jed-noty eyrillské. V městě pak samém již povstala při kostele dominikánském první farní jednota cyrillská přičiněním velehorlivélio převora Y. Benedikta Kundráta, jejíž stanovy kministeriálnímu schválení již zadány jsou. Mnozí pak z duchovních při seminářském obědě shi-omáždění slíbili učiniti, k čemuž v jednom oslovení sám J. M. nejd. p. biskup tak pře-laskavě jal se jich povzbuzovati. Veškeren prázdný čas ztrávil jsem velmi šfastně v ustavičné společnosti milého mi i nám všem přítele P. Pavla Křížkovského. Kuli jsme stále plány na rychlé rozvětvování jednot cyrillských po arcidiecési olomoucké. Jak plány se osvědčí, ukáže výsledek. Spolu jsme navštěvovali památnosti města, katliedrálu s překrásnou křížovou chodbou a nově objevenými starými malbami v průvodu kompetentního znalce Msgr. Kluga, kostely, veřejné památníky církevní, starobilý orloj a j. Na rozloučenou pozval J. M. seminářské představené a P. Krížkovského k poslednímu obědu do arcibiskupské residence, kde po konsekraci se ubytoval z vůle J. Eminence, který Olomouc zase opustil. Rozloučení s milými seminaristy, jak nejdůst, p. biskup sebe i nás všechny nazval, bylo nad pomyšlení srdečné, dojemné a krásné. I veškeré služebnictvo arcibiskupské při té řeči hlasitě vzlíkalo. Povoz arcibiskupský nás v průvodu šlechetného představenstva seminárského do-pravil na nádraží a vlak unášel nás nazpět do Prahy. Byla to cesta utěšená. Vždyť tentokrát nevracel jsem se ještě samotný. Ušla jako krátký sen. Kromě všeho nadání uvítala příchozí zlatá Praha. První jednání drámatu se skončilo. Mezi prvním a druhým dějstvím byla ještě lhůta čtrnáctidenní — lhůta poslední. S P. Křížkovským v Olomouci jsme si pošeptali, že ke dni 3, zárí v Brně se sejdeme. V sobotu před svátkem sv. andělů Strážců do-stavil jsem se tedy tajně prvním vlakem do Starobrněnského kláštera a pod večer odebrali jsme se s Křížkovským a Janáčkem na nádraží,abychom uvítali nejel, p. biskupa. Na nádraži čekal již dp. farář z Hodonína, na jehož farností zřízena jest první a dosud jediná v diecési jednota cyrillská. Jak vhocíné a významné to uvítání od stoupenců cyrillských. Spatřiv nás J. M. usmíval se a zasednuv, pozval Křížkovského a vypravovatele k sobě do vlastnílio po-vozu. A tak se stalo, že cyrillskou jednotu za-vezl na Petrov, či že cyrillská ,Musica sacra" z vůle jeho byla průvodkyní na první cestě do biskupské residence vévodící městu a diecési. Z oken residence naskytuje se oku čarokrásný rozliled. Velepastýř vidí s okna své pracovny velkou část své diecése, pro kterou pracuje. A když za ní jako Mojžíš na hoře se modlí, spatřuje dole nedozírní role svých nadějí a sví radosti. Representační komnaty residence jsou důstojné, tak jak sluší na sídlo biskupské; příbyték zůstal však jednoduchý, jako jej měl rektor pražského semináře, Ze sna libého probudilo se jitro. Po dlouhé nepohodě nastal den pro slavnost zrovna vymalovaný. Slunce radostí zářilo. Nebe se odělo svátečním rouchem nejlahodnějšího blankytu. Vzclueh byl svěží. Sváteční klid se rozhostil, tak že ani větřík lístkem nepohnul. Příroda slavila veliký svátek. Biskup putoval do svého velechrámu, aby tam dosedl na apoštolský svůj stolec. Celé Brno hrne se k svatému jakubu. V hluboké pobožnosti pohroužen před hlavním oltářem klečí biskup. Světci a světice z malovaných oken jej vítají v té svatyni. Oči věřících na něho jsou obráceny. S kruchty k uším doráží zpěv za průvodu varhan. Velký chrám jest lidem přepiněn. Mše svatá se skončila. Venku průvod velkolepý se seřadil. Veškeré české spolky přišly doprovoditi svého biskupa. Od oltáře hnula se dlouhá, dlouhá řada duchovenstva. Včele kráčí celý seminář. Mladiství hlasové v piném sboru nadšeně zanotovali radostné „'1'ě Boha chválíme” a ti zástupové, co venku hlava na hlavě stáli, a ten celý dlouhý průvod jednomyslně s ními zpívá ,Tě Boha chválíme". K mohutnému chorálu s tisícerých úst přidružuje se chorál z kovových úst zvonů s vysokého Petrova a všelikých věží kostelních. Celým městem zní jeden chorál: ,'I'ě Boha chválíme'-. A ten, pro něhož město a diecése Hospodina velebí, kráčí uprostřed svých věřících. Na hlavě stkví se nádherná mitra, poslední to důkaz lásky Akademie křesfanské, která v něm svého starostu ztratila. Drahokamy, jimiž poseta jest, v lesku slunečním v měnivé kráse jako hvězdy se třpytí. Patronové Akademie, sv. Cyrill a Method, sv. Cecilie a Helena září z ní kolem té hlavy, z níž vyzařovala úcta | ||||
|