|
| ||||
| ||||
|
- 69 -
k nim tak vřelá. Levice opírá se u berlu pastýřskou a pravice na vše strany žehná těm zástupům, jimiž poseta jsou náměstí a ulice, okna a pavlány. Celé vůkolí na ně-kolik hodin cesty zaplavilo město, aby spatřilo tvář svého biskupa a účastným se stalo prvního požehnání vrchnopastýřskélio. Vystoupili jsme na Petrov. Biskup pře-stoupil práh své kathedrály. Zašel do kaple pokleknouti a pokloniti se Beránku Božímu ve svatostánku sídlícím. Objevil se před hlavním oltářem a dosedl na apoštolský stolec sv. Methoda. Varhany umlkly. Kapitolní vikář biskupa brněnského ve veleehrámě latinsky uvítal. A s trůnu svého ponejprv velepastýř své kněžstvo tak četně shromážděné oslovil, svou radostí a korunou, svou sílou a oporou je nazývaje. A pak následovalo homagium, ten dojemný a krásný okamžik, když ponejprv synové pi-ed otcem klekají, líbajíce snubní prsten, znamení nerozlučného svazku, který otce laskavého víže s poslušnými syny. Divadlo to zde popisovati nelze. Kmetové v těžké službě církevní sešedivělí a mladí pracovníci silných páží a zraků jiskrných, vysocí hodnostáři a skromní kaplánkové, jubilanté s namaliáním klekající a nováčkové k armádě duchovní jedva odvedení: všichni vystupují vzhůru ku trůnu apoštolského náměstka, výmluvně skládajíce přísahu věrnosti a posluŠ-nosti. Na tváři každého přistupujícího a od-stupujícího čteš celý životopis jeho. V mnohém oku zalesknul se diamant. Po mnohé tváři perla padala. Jen v Církvi Kristově tak se přísahá. Zázračná Církev! Také zástupcové cyrillští vcdali homagium povinnované úcty a poslušnosti ve jménu hudby posvátné, která jest poslušnou služebnicí předpisů církevních. V průvodu spolu jme šli, zpívajíce — Křížkovský a vypravovatel. Spolu vystupovali jsme k trůnu ku skládání slibu. Přijav hold věrnosti od svých synů, počal ihned konati úřad svůj velepastýřský — hlásáním slova Božího a obětováním nejsvětější oběti. Jako biskup s mitrou a berlou vystoupil na kazatelnu, pozdravil věřící a měl k nim první své kázání. Jazykem německým po-vzbuzoval věřících co pravý apoštol ku po-svěcování života. A nápotom pokračoval česky asi takto: „Když před devatenácti lety jako novo-svěcený kněz na Velehrad jsem zavítal, četl jsem na hlavním oltáři slova, která umírající sv. Cyrill svému bratru sv. Methoději na srdce kladl: ,Xeo,pouRtj; bratře, Moravany dob,—é!,' Slova ta dojala mne tak, že jsem je vzal za základ prvního kázání. Nenadál jsem se tehdy, že za devatenáct let stanu se nástupcem sv. Methoděje a že slova ta budou platiti také mně — Bůli jest mi svědkem, že jsem té hodnosti nikdy nehledal, ale když mi dána jest, považoval jsem ji za milost Boží a jsem si také povědom povinností a těžkého zodpovídání, které mi ta důstojnost ukládá. Chci kráčeti ve šlépějích sv. Cyrilla a Methoděje, kteří racllem své práce půclu moravskou zkypřili a potem svým svlažili. — Sv. Cyrill a Method posvětili celý moravský národ.” I jal se vysvětlovati, kterak sv. bratři posvětili nአrozum, — naši vůli, — stav manželský, — vyučování, vychování dítek, --poměr mezi pánem a poddaným, — náš hrob. Pak dojemně napomínal jednotlivé stavy, — představené, — rodiče, — učitele, — bohaté i chudé, a končil přáním, aby jeho napomínání uskutečněno bylo ; na ten úmysl že bude nejsvětější obét konati. Věřící lahodou slov a otcovskou upřímností okouzclleni seznali, že na osirelý stolec biskupský dosednul náměstek a učeník sv. Methoda. Stáli zde jako sochy k zemi p`rimrazené s hlavami vzhúru ku kazatelně upreně obrácenými. Oči všech radostí zářily. Biskup k nim mluvil duchem a jazykem sv. Methoda. .Zaplať Pán Bůh!" znělo to hlasitě z veškerých úst po kázání. Pak sestoupiv s kazatelny slavil první pontifikální mši svatou. Po tolikerém namahání zněl předce zpěv jeho zvučně a libě. Radostně překvapilo, že nejen apoštolsky káže, nýbrž také krásně zpívá. Bylo po slavnosti. Duchovenstvo doprovodilo svého vele-pastýře až do komnat biskupské residence, kde odevzdány mu jsou mnohé adressy skvostně upravené. Pak procházel řadami kněží, a spatřiv v pozadí vypravovatele, tázal se jich, zdaž ho znají? I jal se jich ihned povzbuzovati, aby všemožně zvelebovali služby Boží hudbou posvátnou, ve smyslu, jak toho Církev svými předpisy sama žádá. Potěšeno odešlo duchovenstvo clo semináře, kde všichni pohostěni jsou. Redaktor šel tam také — hledati jednoty cyrillské. 'Tolik kněží pohromadě tak brzy zase nebude. Prvního na dvoře spatřil, koho právě hledal, — faráře Karla Liclilera. Dobré znamení! Jednota byla hned umluvena. Veverská Bytt ,. ka. První. Pak rozestřely se sítě. „'Tamhle jest farář Tvaroženský. Kozmáku! u Vás také bude Jednota cyrillská!” — „Jak by nebyla?” — Lapsáno: Cyritlskrí fednota Tvaročné! — drulaá. | ||||
|