|
| ||||
| ||||
|
úpravou a polycliromií byl překvapen, o čemž příložitostně v ,Metliodu" obšírnější zprávu podá. Také studie páně architektovy o brněnské kathedrále velice poutaly zajímavostí a důmyslem. I Iiltíšlcr 1 tštzns~ neodolatelně vábil ku návštěvě. Dobrý znatel, velelaskavý p. farář starobrněnský se mnou si tam zajel. Vnitřní prostora chrámu, prebohatý portál, křížová chodba, kapitolní síti, bohatství a rozmanitost architektonické dekorace poutají tak, že člověku nelze ani s krásou sloliu přechodního se rozloučiti. A v tom kostele ctihodném pěstuje velehorlivý p. učitel Tenora vzorně zpěv cyrillský a zřídí nyní s panem farářem pravidelnou jednotu c} rillskou — č"fyřiadvaccítatr..
Byl to dvojnásobný dar, jimž nás při rozchodu dp. farár obdařil, — fotografií portálu těšňovského a jednotou eyrillskou. Na zpáteční cestě zajeli jsme si zúmyslně na Veverskou.,Bytyšku, kde na faře zastali jsme druhého Liclilera, dp. faráře Rosického, který na cestu nám přidal druhou jednotu toho dne štastnébo : farní jednotu v Rosicíclz — dmcrított Éd ott. Kolem utěšeného liradu Veveří překrásnou krajinou vrátili jsme se do Brna. Lhůta vypršela. Karlín nazpět volal. Byl jsem svědkem první ordinace. Laskavostí vysoce dp. kanovníka šuderly zbyla ještě clivílka na shlédnutí památností při kathech-ále. Staré paramenty jsou archaeologickou vzácností. Potěšil jsem se zase jednou poliledem na nejvzácnější dílo, které Akademie křestanská z oboru kovovélio náčiní dosud zhotovila, — na brněnskou monstranci. Poslední hodinka blažená odbila. Posledně utkvěl zrak s residence biskupské na požehnané krajině moravské; posledně na té milé, milé tváři, posledně na tom oku něhou zářícím. — Pra-vice velepastýřská poslední požehnání zasýlala za odjíždějícím. — Pán Bůh mne miloval, že po celé Moravě clo vozu železničního nikdo nepřisedl. ZL stal jsem sám a sám. Vracel jsem se do Prahy sám a sám. Když pak na hranicích českých vůz železniční se napinil, rozvinul jsem první pastýřský list J. M. biskupa Františka Salesia, potápěje se v jeho myšlí:nkách. Stal se mi průvodčím. Je v něm složen program celého života. Odstavec za odstavcem potěšoval srdce. O velebné oběti mši svaté praví se v něm takto : Quamvis autem et Verbi divini praedicatio et Sacramentorum administratio ad Cu]tum divinum pertineant, et sanctificationis fidelium media sint, praecipuus tamen Cultus divini actus est ,Ss. 11h:rsae Sacrificittnz, utpote in quo omnes Cultus divini fines concurrunt obtinenturque, quia cruenta illa ipsius divi Salvatoris oblatio, quam in ara Crucis semel peregit, incruento modo in co innovatur continuaturque usque in consummationem saeculorum. Iva oblatione Deo summae laudes dicuntur agunturque gratiae, ,ea placatus lleus gratiam donumque perseverantiae concendens, crimina et peccata etiam ingentia dimittit, ac licet peccatis nostris graviter offensus, ab ira ad misericordiam, a justae animadversionis severitate ad clementiam traducitur; ea temporalium poenarum reatus et obligatio dissulvitur; ea defunctorum in Christo animae nondum ad plenum purgatae sublevantur; ea obtinentur quoque temporaria bona, si tamen potioribus non officiant ; et Sanctis et imprimis Immaculatae Sanctissimaeque Dei Genitrici Virgini Mariae eximius yuidam honor cultusque conciliatur. Idcirco s. Mater Ecclesia sancto divini sui Sponsi ditata thesauro numquam destitit, omnem curam, operam diligentiamque in id conferre, ut tam tremendum mysterium a sacerclotibus, quanta maxima fieri posset, interiore cordis munditia et puritate perageretur, debitoque sacrarum caeremoniarum ac rituum apparatu cultuque colebraretur. (Epist Eucycl. S. 1). Pii PP. 11. de dic 3. Vlaji 18.58. ,Amautissimi Pedoru ptoris",) Ad hunt sane et catzttts et zrttrsťcrz sacya pertinet ex mente l celesiae, cui assistit Spiritns s., rite disposita. Traditionibus legibusque l'eclesiae, prout et castis auribus cordibusque tidelium maxime convenit cantus, qui planus, firmus seu Gregorianus dicitur, quin tamen moderatus cantus harmonici seu fiugurati usus reprobetur. lEucy cI. Benedicti XIV. „Annns, qui novic” de die 19. Febr. 1449. Ad decorem cultus divini augendum et religiosos animi affectus tum exprimendos, tum fovendos, plurimum quoque conferunt cantiones sacrae lingua vulgari conditae, si totius coetus religiosi voces uno quasi ore et corde sursum ascencIunt ad thronum gratiae et divinae misericordiae. Quo magis itayue pia quadam sollicitudine promovendae, co magis adlaborandum, ut ea tantum cantica adhibeantur, quorum argumentum et melodia vere aedificat. (Conc. Pro. Prah. 1840. Tit. III. Cap. VIL) Ort alza et reliqua z~ttstrtrztzetzía ttz2tsica momente Benedicto P. P. YIV. (Constit. cit.) adhibencla sunt solummodo, ut vim quandam verborum cantui addant, non autem ut voces cantantium opprimant ; quare instrumenta, quae tumultu et strepitu cantum opprimunt, prout et sic dictae Inlratae profanae potius auferantur ab ecclesia. (Cnnc. Prev. Prag. 1860. I. c.) Až do tak tajemné hloubky zasahují základové budovy jednoty Cyrillské. Tak vznešený jest úkol její. | ||||
|