|
| ||||
| ||||
|
katolickou
Čechách, na D posvátnou ve Slezsku, Jednou Corillské, !a uat^ L' a c~i?a Cttoz OBSAH: Druhé cyrillské exercicie. — Obecná jednota Cyrillská: Arcid. Pražská. (Škola Cyrillskí.) - Diec. Budějovická (Z venkova.) Cislo I0. Arcidiec. Olomúcká. (Z okresu hranického.) — Hudební příloha : Litanie Lauretánské. — l+'euilleton: Upomínka cestovní. Druhé Cyrillské exercicie. (Pokračování.) 1882. ROČ. IX. V minulém čísle uvedena jsou jména účastníků cvičení třídenního aby cyrillisté věděli, kde najíti lze rádců, až i u nich osení dozraje a jednoty cyrillské počnou zřizovati se. Porovnáváním seznamu letošního s loňským laskavý čtenář pozná, kolik apoštolů cyrillských nám přibylo. V řadě uvedených shledá se též s nekterymi milými osobnostmi, jimž cyrillské hody jsou každoroční, ne-zbytnou potřebou duchovní, kde duše práhnoucí po oslavě služeb Božích okřívá, posily nové nabývá, se svatými sliby a předsevzetími domů se vrací, aby na vlastní osadě v milém chrámě domácím bez meškání v život uvedeno bylo, čím zde srdce přetékalo. Pro tyto vlastnosti mají cyrillské exercicie tolik podobnosti s duchovními hody, které kněžské exercicie poskytují na obrod duší, na posilu srdcí, na stálost víry, na rozkvět ctnosti, na oslavu Boží. V předvečer prvního dne zahájila „škola Cyrillská"rízením učitele jejího Frant. Chluma dlouhou řadu úkonů čestných ji připadajících. Zpívány dle programu skladby J. A. Starého, J. L~hmanna, F. J. Betty a josefa Foerstera. Palmu vítěznou uchvátilo věčně krásné Foerstrovo ,Regina coeli.” Ihídící ukázal, že umí cvíčiti i říditi. Přednášela se zejmena skladba posledně uvedená dokonale. Šetřeno všech znamének až do podrobnosti. Praeludium slavnosti dobře naladilo veškeré, hosty k na-stávajícímu cvičení. Majíce před sebou na podium celý pluk malých pěvkyň radostízářících, dívek dospělejších a mladistvýcli mužů za dne v dílnách prací rukou svých poctivě se živicích, pod večer pak odpočinku hledajících ve škole cyrillské při ušlechtilém a ušlechfujícím cvičení zpěvném: vůčihledně rostla důvěra přítomných hostů na vlastních osadách bud podobně již pěstujících zpěv posvátný, anebo usilujících o jeho zvelebení. Z posuňků, s tváří blažených a očí zářících mohl jsi čísti předsevzetí : „Co v Praze s dětmi, dívkami, mladíky dokázati lze, u nás doma by se dokázati nedalo? Jsou to kouzla a divy! Co kdo chce, dokáže, Vzdělám si též takovou školu; byt i méně četnou, předce nikolivěk méně nadšenou. Chci ! Dnes to slibuji! Slyš ten slib můj, ty školo cyrillské Moje příští škola Cyrillská o závod se pustí s tebou!” Večerním koncertem uvítáni jsou milí hosté a nálada patřičná tímto způsobem způsobena jest. Byla to první přípravná řeč nad slova výmluvnější -- praeludium hudebních exercicií. Den první patřil písní obecné. Píseň obecná nachází se u nás v právě takovém úpadku, jako zpěv liturgický. Velebné písnY staročeskě umlkly. A místo jejich opanovaly písně slohu copového, ne-li horšího, které po venkově všeobecně se zpívají. Ale jak ! Ve velkých městech pak zpěv obecný vymřel. Při tiché mši sv, provozují varhany „písně bere slov.” Chladně se do kostela přichází, chladně se z kostela ocichází. Píseň důstojná | ||||
|