|
| ||||
| ||||
|
- 74 --
mohla by rozehřáti srdce ledové. "Zpěv ze sterých úst se řinoucí uchvacuje Bezděčně dere se až clo hlubin srdce. Jako dech jarního vánku rozhřívá ledovou kůru a ze spánku zimního k novému životu budí přírodu, tak líbezný vánek písně s tolikerých úst jednomyslně zaznívající roztavuje ledovou kůru srdce mrazem lhostejnosti náboženské spoutaného. Zpěvem vše se probouzí ze zimního spánku. Příval citů ze srdce se proudících otvírá bránu úst prozpěvujících píseň chvály nejprve tiše, napotom hlasitěji a mocněji, pak s nadšením a s plesáním. Chladný křesťan do chrámu přišel, oživený a láskou rozechvěný domů se vrací. Tu píseň, která ospalé, chladné, lhostejné, hluboce dřímající k novému životu budí, chceme k novému životu vzkřísiti. Té písní věnován první den exercicií cyrillských. Na vyprošenou pomoci s hůry mší svatou se započalo, při které pouze dětské hlasy školy cyrillské zpívaly starou literátskou mši: „Hospodine, všech věcí Pane”, aby se ukázalo, jak za pomoci i pouhé školní mládeže možno pozvolna zvelebovati zpěv obecný. Od dítek pak přiučí se osada zpěvu. Budtež tudy počátečníci z prvního oddělení škol pěveckých při farních jednotách cyrillských všudy hned při-držováni ku zpěvu obecnému. Budeš jim to jednak dobrým cvičením, jednak i osadě užitečnou školou. Z kostela účastníci šli do dvorany sv.-Václavské ku cvičení. Na programu byly dvě mše z kancionálu : I. obecná „Hospodine, v.ecli věcí Pane,” která se právě v kostele byla zpívala a II, obecná Hospodine vše mohoucí", Litanie o sae/ v. fjnc`nu e~íš, Zvěstuj těla, Otěe náš a Zdrávas, což redaktor v posledních přílohách Cyrilla" právě vydal. Když zpravodaj tento program tak bohatý sestavoval, sám nevěřil, že by bylo lze yšechna čísla prozpívati. A hle! čeho se nenadál, stalo se skutkem. Sotva zazněly první zvuky písnč, lined bylo znáti, že se tentokráte dostavili do Prahy hotoví pěvci, kteří nad to již doma svědomitě prošli veškerá čísla programu. Vypravovatel s radostí se přiznává, že co živ jest, ještě nikdy nebyl uchvácen duchovní písní českou tou měrou a neslyšel ji zpívati tak dokonale, jako při tomto cvičení. Ku krásným hlasům družila se správná vokalisace a výtečná accentuace. S takovými školáky bylo snadno zpívati. Stačila krátká poznámka, jedno předzpívání, a již ten mohútný sbor to opakoval tak správně, tak nadšeně, tak velebně, že srdce jásalo nad tou krásou zpěvu českého. Zde patrně se ukázalo, jakého rozkvětu schopen jest zpěv obecný ve vlasti naší. S těží bylo by lze nalézti národ druhý, který bez přílišné práce dovedl by zpívati píseň obecnou taklahodně a tak mohútně. Nebyl-]i kdo až dosud přesvědčen o té důležitosti, jakou zpěv obecný u nás má, nyní to vniklo až do hlubin duše. Otcové naši zůstavili nám bohatý poklad duchovních zpěvů a Pán Bůh k tomu pokladu přidal hrdla slavíků. S hřívnou svěřenou dlužno hospodařiti. Jen služebník líný a nevěrný za-kopává ji do země. Ti, co zde byli a tak krásně zpívali, náleželi do počtu oněch služebníků v evangelium, které Pán za dobré a věrné prohlásil Zpívalo se s takovou jednomyslností, jako by jedno, ovšem obrovské hrdlo si prozpěvovalo, a s takovou horlivostí, že ani přestati se nechtělo. Když již pinou hodinu bez přestávky cvičení trvalo, tázal se vypravující cvičitel účastníkův, má-li již skon-čiti a okamžitě ozvala se hlučná a jednohlasná odpověd: ,Nikoliv! Všechno vyzpíváme, jak to program určuje!" `I'a odpověd se mi líbila, jako ten zpěv. A tak se zpívalo dále až do ppslední noty. Celkem zpívalo se dosti po hyblivě a to vesměs hlasem příjemně zmírněným a zušlechtěným, zpěvy z gregorianského chorálu vzniklé deklamovány jsou živě nu způsob chorálu s náležitým ale nepřeháněným vyjadřováním přízvučných slabik, písně rhytmické přednášeny jsou tak, aby ani textu ani melodii násilí se nečinilo. Vyžadovala-li toho gradace, tempo dle potřeby bud se zrychlilo, anebo zmírnilo. Tak n. p. v Sanctus „II, mše obecné” (Mešní kancionál str. 42•, 43•) slá- vy, chvá-ly, zpíváno „Largo”, následující pak Je-ho všecko hlásá zřejmě zpíváno ,accellerando", že jest sva- tý ritardando, konec pak Bůh Otec Syn i Duch Sva-tý molto ritardando. A tak při každé písni snaženo se vniknouti clo ducha, aby se ukázal způsob přednášky. V čí prsou sídlí přirozený cit pro krásu hudební, maně to pozná. A který Čech by postrádal toho citu ? Vůbec „II. mše obecná” ještě mocněji nad první monumentálností vy-nikala a jsem radou, aby všudy cvičena byla hned po „I. obecné.” Až jednou tyto a po- | ||||
|