|
| ||||
| ||||
|
-- 71 -
od J. Foerstra, F. Witta a 1~, tihnhcrského. Mimo advent a půst pak většinou zpívány graduale a offertorium chorálně pouze mužskýmí hlasy. Iutroitus a Communio taktéž v chorálu se zpívají aneb, kde toho krítkosf dominikánskčlto ritu nedovoluje, aspoň recitují. Te Deum od 1'oerstert zpíváme střídaví s '1'e Deum od P. Křižkuvského. Litanie 4ltlasé od Křížkovského provedeny jsou dvakráte. O velký pátek loňského roku provedeny byly večer v G. hodin následující skladby: „O vos omnes” od G. Croce, šestihlasé „Crucitisus” od Lotti-ho a „StaUat t/ater” od Fr. Witta. O letošním vzkříšení zpívány byly žalmy in falso bordone od C. de Zacharii a Cimi. Před tím Invitatorium dle ritu duminilcánskélto se sedmerým opakováním slavného ,Alleluja" celým sborem v unisonu předneseným. Vúbec lze letošní slavnosf Vzkříšeni Páně lc nejzdařilejšim funkcím školy počitati. Pange lingua zpíváme troje: chorální, od J. Foerstera (Gdur) a od J. Traumihlera (D-dur). O loňských slavnostech sv, Dominika a sv. Jiljí zpiv; ny byly nešpory (dle ritu dominikánského) s falsi bordoni od 13ernabei, Zacharii, Cimy a Viadana (pětihlasé). O letošních slavnostech se budou opakovat. K letošni slavnosti Cyrillsleé připravena mše „Aeterna Christi munera” od Palestrini-ho. Následovati budou pak téhož mistra „Iste Confessor” a „ \Iissa brevis”. O koncertech za spolupůsobeni mistra J. Foerstera a o výletech školy do Ouřiňovsi a na Sv. Horu u Příbrami prominvím v příštím čísle. Diecése Budějovická. Z venkova. Byl jsem pozván na pout v městě sousedním, u musím Vám sděliti, jak se mi tam líbilo, totiž v kostele. Hudba byla hezká, přicházelo mi to, jako bych se nalezal v městysi Llt., odkud jsem se před několika lety sem přestěhoval. Ale pří vší dovednosti té hudby, musím předce jen vyznali, že zpěvy ve slohu Gregorianslcém, jak je po delší dobu již v našem chrámu Páně každou neděli slýchám, jsou mnohem krasší, mnohem dojemnější. Nejsem hudby nepřítelem, ano i já dost často na patněf si uvádím slova Lalmisty: „Chvalte (Hospodina) zvukem trouby, chvalte jej na buben a na citcru, chvalte jej na buben a v společném zpívání, chvalte jej na struny a na varhany, chvalte jej na cimbály dobře znčjíci” ; však proto jen předce musim říci, že všecko hudení daleko, daleko jest za zpěvem; ano mně přichází skorem poměr mezi zpěvem a hudbou jako mezi hudl,on nástrojnou a hudbou na kolovrátku. Než dosti o tom! Co méně se mi „na pouti” líbilo, byla responsoria. Onomu pánovi, jehož ostatně si velice vážím, ]sterý hájil jich, že „to tak při liguralní mši” obyčejem, chtěl bych jen tolik dáti na uváženou. „Figury” jsou rozličné, však ne všecky ušlechtilé, i karikatura jest „ligurou” ba mnohdy dosti dovednou podobiznou; do kostela se ale nehodí. Neupírám, že tu i tam i v kostele karikatury nalezáme ; nebo nebývali všickni umělci, kteří pro kostel pracovali; na nás ale jest, abychom podobné sochy, obrazy ueltezlcé odstraňovali. A nyní podívejme se i na ona „tigurílní responsoria''. NáUčh (intonace : I:t cnm ; Gloria ; Habemus ; Dignum ; Sed liUera) jest slavný, velebný, pak následuje náhle přelomení a titěrné zakončení. Já řku, není to hlava vznešená sedící takořka bez laku na těle trpasličím? Nechci ale haněti; Bůh uchovej ! jen věci dobré chci posloužili. V městě tom mají výborné síly, o čemž přesvědčili jsme se při odpolední akademii: což nemohli by se ti páni polcusiti o Cyrillskou jednotu? — Le, velectění pánové, kdyby jenom opravdu jste začali, líbilo by se Vám, ano troufám, že mnohem více, než ta nejříznější hudba i s intratami ! Nevim, jak vypadá to ve zminěuém městysi Lh., jest to trochu daleko odtud, ale tam by také mohli míti jechtotu Cyrillskou. Arcidiecése Olomúeká. Z okresu Hranického Dávno, toužebně a tak jaksi už netrpělivě a nevrle očekávaná a slíbená schůze učitelstva našeho konečně přece tyto dni 3o. před. m. odbývána v sídle bývalého vysoce vzdělaného ředitele kůru na domě v Olomouci, statečného pana faráře Černotínského P. Konráda Surmy. Ač den před tim se jen lilo, dostavilo se nicméně na určité místo asi zo učitelů, aby ne-mohouce clo matičky Prahy jít se pobaviti, aspoň tu v Karlíně Moravském si pohovořili o hndUě posvátně. Pan řečník mluvil o muzice chrámové, jaká má býti a která se nehodí do domu Božího a kladl pánům učitelům na srdce, by postarali se o to, aby, když už musí býti ta fignrállca, lcrle jsou dostatečné k tomu sily (na to zpěcúlni dvoje housle nástroje dobře naladU nv byly a ty ncmntnrné intrády abydocela z kůrů, na kterých posud straší, se odstranily a ta krásná responsoria gregorianská zavedena byla místo toho krkolomného kokrhání, a z kancionálu Bečákova by se vybíraly jen ty písně, které jsou víc vážné a správné, kancionálu však Svatojanského by užívalo se hodně a často. Potom jim pan farář přednesl začátky o chorálu a konečně je ještě po-prosil, by pěstovali s dítkami zpěv dvojhlasný, že se tím nemálo zavděči Pánu Bohu i lidem, když to uslyši v kostele provozovati. itcč páně farářova s pochvalou byla přijata a slíbeno, že se zase brzy sejdou. Učitelitm tedy dobrá vále neschází, ale ta hanba, ta hanba prý, nechati toho, co tak dlouho trvalo. Co puhoršlicčho 'a takovými jsou namnoze kiny moderní) to odstraniti, rrikJr ncpoccíicnu od | ||||
|