Hudební příloha
Ročník: 1882; strana: 78,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
78

žádného rnsunuac'110 za něco zbytečného. Pryč tedy s copem novověkým, cizáckým! Af vrátí se doba Karlova, kde vše se jen jen rozléhalo posvátným zpěvem doma i v kostele, v stodolách i na loukách i na polích. Perel máme dosti. Hledejme jich a nalezneme. Ano až rozezvučí se Moravěnka naše, jak to bývalo za časů věrověstů našich, SS. Cycilla a Methoda, pak vzlcřísen bude i dobrý mrav u mladých i mezi starými. Potom nebudou se hulákati písně

necudné, nestoudné, oplzlé, škaredé, světácké, ]cdyž budeme míti zásobu nemalou popěvktir dobrých, krásných, velebných, zbožných.

Okres náš může býti a jest zajisté hrd na to, že má P. Surmu. Takových jest tuším nehojně v diecési naší, myslím že kromě mistra Křížlcovslcého jenom ještě jeden P. Holain v Kroměříži. P. Křížkovský, Surma, Holain af žijou!

Filip Martžnák, koop. v Oseku.

Hudební příloha.

Litanie Laaretúnské.

Ke dvěma dřívějším litaniím „o Všech Svatých” a k „Nejsvětějšímu jménu Ježíš”, přidávám tuto třetí; Litanie Lauretánské. Blahoslavená Panna a milostná Rodička Boží opěvována bývá od svých dítek nejčastěji. Litanie Lauretánské jsou holdem, kterým lid Pannč neposkvrněné, Matce Boží, Královnč nebeštanů a pozemčanů, vyslovuje úctivost a lásku svou nejraději. Litanie lauretánské jsou zamilovanou pobožností rodiny křesfanské. Proto nedalo mi spokojiti se pro celé litanie s jediným nápěvem, jak to obyčejně bývá. Chtěl jsem vždy skupeninu v sobě uzavřenou vyznačiti zvláštním nápěvem, ale tak, aby rozmanitostí jednota újmy netrpěla. Mám za to, že takové uspořádání ani včřfcím na škodu nebude. Novým nápěvem mysl vždy k novým myšlénkám poukazována hude. Pozornost ochabující zmčněnou melodií vždy zase upomenuta a obnovována bude. A tak myšlénky k sobě patřící hudební páskou spojené účinlivčji srdce se dotknou. Jednotlivé invokace vyjadřovati snad dramaticky a malovati hudebně ani možnost, ani slušnost nedopouští. Dětskou řečí mluví dítě s matkou. Pros6nky7ii nápěvem něžněji lze vyjádřiti ten poměr nás dítek k té Požehnané mezi ženami. Při vší jednoduchosti a dětinné prostotě stupňuje se však předce ta řada nápěvů, pokud zpčv obecný toho do-pouští. Pro lid jsou litanie tyto psány a lid ve zbožné prostotě své dovede již hlubokým citem a vírou oživiti je. Lid bude litanie tyto modliti se s tím toliko rozdílem, že na místo pouhé recitace povznese hlasu svého k jednoduchému zpěvu, pohybujícím se v nejpřirozenějších intervallech a nepřesahujícím objem oktávy. I kněz nezpěvák podle sluchu snadně přiučí se zpívati těch sedmero skupenin invokae, v nichž šetřeno všudy správné deklamace české. Slova „Matko”, „Panno”, ,Královno-' litanie lauretánské charakterisující vyznamenána trojím pevným tvarem hudebním, aby ty tři myšlénky nejvíce v mysli utkvěly a různoslabičné jejich přídatky vyrovnány jsou nápěvem bud jednoduchým, bud rozšířeným. Noty pro text rozšířenější udávají se pouze v závorce a odpovídají bud jedné nebo dvěma slabikám textu delšího. Tímto uspořádáním každé slabice dostalo se noty vlastní a mám za to že takovým způsobem docíleno žádoucí shody slova s nápěvem. Dovtípí-li se kdo pomůcky jiné, bude vděčně přijata. — Zde pomocnými notami docílena správná deklamace, aniž by tím v podstatč nápěv skupeniny byl újrny utrpčl. Při ,Phd-

nášení invokae budte tedy v,5áy zpívány jen ty noty, jak slabiky pod nirnt tištěné udávají; ostatní noty se vypustí. Nápěv i harmonisace tak jsou uspořádány, že jich užíti lze bud ve formě kratší neb delší, jak právě slova toho vyžadují.

Neobmýšlel-li by kněz sám zpívati invokace, necht je zpívají dva hoši zpčváci, kteří mu mohou ministrovati, aneb dva hlasy na kruchtě.

Harmonisace pohybuje se v mezích toniny mixolydické na d transponované. Zvolil jsem pro litanie lauretánské tuto církevní toninu nikoli bezdůvodně.

Po litaniích lauretánských odříkává lid: „Pod ochranu Tvou”. Velebnčji dojista zníti bude zpívané : „Pod ochranu Tvou.` Dopídil jsem se chorálního nápěvu první části této antifony, již jsem pro text český upravil, druhou pak část složil jsem v témž duchu. Bud správně deklamována podle pravidel přízvučnosti jazyku našeho. Lid zpěvu tomu snadno se přiučí. Chorální tento zpčv zníti bude slavně z úst lidu českého.

Na dopiněnou celku bylo posléze třeba všech čtvero ant fo7t tnariánskych. Použil jsem případných nápěvů chorálních na jednoduchou formu uvedených. Účastníci lořiských exercicii cyrillských přáli si míti ,Salve Regina”, které v Lmausích tak se jim líbilo. Zde s ním poskytují se jim též ostatní tři antifony mariánské pro ostatní doby roku církevního, aby i lid zveleboval Bohorodičku těmi chválami, jakými knčz v hodinkách církevních v roz-
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ