|
| ||||
| ||||
|
— 79 --
ličných dobách roku ji uctívá. Pro nápěv chorální tří prvních antifon potřeboval jsem českého textu pro každon sloku s právě tolika slabikami, kolik jich latinské antifony čítají. Požádal jsem prof. Vladifníya ,Štastnc-'Ito za překlad, který — jak každý se přesvědčí — s nápěvem chorálním dobře se spojil. Budtež básníku našemu za ochotu a pomoc díky vysloveny. Pomoci jeho ještě často bude se dovoláváno, což tuto již napřed se ohlašuje, aby napotom nebyl překvapen, až podobné prosby budou se opakovati. Jet ovšem nebezpečno, že podal prst, proto že sáhnuto bude po celé ruce. Ostatně za hřích si toho nikdy poklá~ ati nebudu, věda ze zkušenosti, že ani odepříti nedovede, čím Církvi i národu jest poslouženo. Díky! Antifony tyto budtež přednášeny duchem jazyka českého. Chorál zníti musí jako pathetická deklamace. Přízvučnost od délky budiž pilně rozeznávána. Slovem, zpívejž se v ten způsob, jakým dobrý řečník proslovoval by antifony tyto. Tak každá doba roku církevního bude míti svou marianskou antifonu, která tak.to nuvotou svou vždy více poutati bude mysl isrdce zpívajících. Jak velemoudrá jest ta Církev, která podobnou rozmanitostí zná jímati duše věřících! Přiviňme se těsněji k srdci této svaté matky naší! Chorálu není třeba průvodu a proto i veškeré antifony tuto uvedené možno zpívati také bez průvodu varhan (na př. v době adventní a postní). Také litanie lauretánské jsou tak pracovány, že i bez průvodu obstojí. Střídáním se trojích litanií ~,o Všech Svatých", „k Nejsv. Jménu Ježíš” a „lauretánských”, lze pro počátek uvésti dost rozmanitosti při odpoledních službách Božích. Na usnadněnou při zavádění dal jsem hlasy tisknouti. První dvě litanie jsou již pohotově a dopiní se nyní třetími. Počátkem příštího měsíce celý sešit bude vydán, a možno tudy hned v adventě počíti se zaváděním litaníí lauretánských. Cenu nyní ještě udati nelze, ale dojista hude velmi mírná. Budiž pak věřícím dána rychle do rukou tato první sbírka litanií. Za pomoci sborů literátských a pěveckých škol při farních jednotách cyrillských, jakož i školní mládeže vůbec odpolední služby Boží v krátké době oživeny budou — lťtantemi s~ í ~~anýnz t: Lehner. 1`ELTiLLETON. Upominka cestovní. (Od cyrillského Čecha.) Proč by čtenářové ,Cyrilla" nesměli se jeclrou také pobaviti cestopisným náčrtkem ve svém časopise ? Do všeho se mísí a trousí v naší pávní době feuilletony, aby hravě požili čtenářové mnoho najednou. Nad to bude to feuilleton obsahu cyrillského a bratrského národa se týkající. Tedy jen chutě do něho. Bylo to krásného dne srpnového, když rychlovlak zaletěl se mnou ze Stýrského Hradce do bílé Lublaně k bratřím Slovincům, na něž již dávno jsem se těšil. Ubytovav se v slovinském, renomovaném, velkém a elegantním hotelu Europa na „dunajské” ulici, zašel jsem sis že to bylo u večer sobotní, hned do katedrály. Bylo právě požehnání; však docela jinak, než u nás konalo se. Na kůru dozpěvovaly právě dva tenké jemné hlásky (Sopr. a Alt.) slovinské „Svatý” samy, načež hned uděleno bylo po-žehnání. Vkročiv do velkého kostela nemálo byl jsem překvapen. Kostel vše piný zbožným lidem a téměř všickni, všeho druhu, všech tříd až do vojínů klečeli, zabrani jsouce do hluboké pobožnosti. Proto i hluboké ticho tu vládlo. Pohnut tak velikou a nevídanou zbožností zasténal jsem sobě, zpomínaje bezděky, jak u nás bývá často naopak, že mnozí nejennepobožně, ale i pohoršlivě sobě při boží službě počínají. Šfastní Slovinci! — Byl jsem žádostiv, co uslyším zítra při ,velké". Poslouživ v nádherném kostele Františkánů, jenž ač pře-veliký, přece též byl napiněn zbožným lidem, opět stále klečícím, chvátal jsem do katedrály. Počíná ,Asperges" chorálné, správně před-nesené. Na to rozezvučí se Stehleova ,Preismesse", dobře mi známá. Mile překvapen mohl jsem i bez partitury ji sledovati. A k ne-malé radosti své jsem seznal ve sboru katedrály krajinské příkladný sbor reformovaný. Zpěváci veskrz náležitě vyškolení zpívali precísně, jistě, elegantně beze všelikého líchocení. Toliko tempo brali někdy dle mého soudu příliš rychlé. Však přednes byl dokonalý. Gratuloval jsem ihned v duchu bratřím Slovincům, že mají ve středu svém tak trefně vyškolený a jak jsem pak poznal, již dávno veskrz zreformovaný kůr kostelní. I nemeškal jsem proto hned blíže seznámiti se s reformou hudby kostelní u Slovinců. Za tou příčinou navštivil jsem ředitele kůru p. Ant. Foerstra, bratra našeho věhlasného Foerstra, v němž tušil jsem již bez toho duši reformy. I nemýlil jsem se. Jsa všestranně vzdělaným hudebníkem zreformoval již ode dvacet let kůr katedrály, jak náleží, a že učí zpěvu i na gymnasium a reálce, sestavuje ob čas i mohutný sbor zpěváků, veskrz dobře vycvičených Horlivých podporovatelů přibylo mu hned a spojenými silami jejich založeno | ||||
|