|
| ||||
| ||||
|
ČASOPIS
o katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zároveň rgan Obecné Jednou Cyriliské, JTLajit^C, viíc7avaC~C a z^)ařt oz ~EHNER. OBSAH: Resoluce kongresu aretinslcého. — Obecná Jed. Cyrillská: Čcchy. Arcidiec. Pražská. (Cyrillská škola.) - Diecése Litoměřická (Litoměřice.) - Diecése Královéhradecká. (Teleti.) - Diecése Budě- jovická. (Klášter.) - Morava. Arcidiec.. Olomúcká. (Příbor. Franc. ~/ Cislo ~~• Lhota. Rožnov.) - Diec. Brněnská. (Fíorni 5těpánov. Veselí Nové. 1882• Roeo IX. Třešf u Jihlavy. Klášter Tišuov.) - Slezsko. Arcidiec. Olomúcká. (Hlavnice. Kylešovice.) - Dien Vratislavská. (Frýdek.) — Cyrillská kronika. — Oznámení. Resoluce kongressu aretinského. 1?vropejský kongres, konaný v rodišti Quidona Aretinského*) v září t, r. usnesl se v závěrečném shromáždění na resoluci, jak následuje: „Evropejský kongres shromážděný v Arezzo na oslavu památky Quidona Aretinského a na zvelebení liturgického zpěvu, zahájiv bádá ní své v duchu nejoddanější po-slušnosti ku svaté stolici a práce své za ochrany požehnáníanoštolského, pokládá se za šfastna, že mu lze opětně osvědčiti bez-svrchovanou úctu k nejvyšší auktoritě církevní, jakož i dětinnou důvěru v otcovskou dobrotivost onoho, jehož Kristus Pán zvolil za svého náměstka. Kongres poukazuje především na bolestnou skutečnost, že po dlouhou dobu posvátný zpčv v různých zemích evropejských, s málo výminkami, nachází se v žalostném stavu, který povstal i. růzností a nesprávností kněh chorálních, jichž v kostelích se užívá; 2 naukami v novějších knihách učebních od sebe se odchylujícími, jakož i rozma- nitostí a nedostatcčností method učebních jak v seminářích, tak ve školách hudebních; z, zkušeností, že učitelé novověcí studiemi chorálu gregoriánského zřídka kdy se obírají, tak že, což velice dlužno kárati, *) Obšírná zpráva bude následovati. Red.i samo duchovenstvo sotva jím se obírá tou měrou, jako býti musí; 4. zapomenutím pravé tradice o způsobu přednášky zpěvu liturgického. Proto vyslovuje kongres přání následující : t. Aby knihy chorální, jichž v kostelích se užívá, nadále co možná nejvíce souhlasily s traclicemi starými. 2. Aby bádání a rozšiřování děl theoretických, které již sepsány jsou anebo teprvé sepsati se mají, bylo podporováno, na objasněnou staré tradice, na jejimž základě mohlo by pak pokračovati se. 3. Aby při vyučování dostalo se zase při měřeného místa studiu zpěvu gregorián ského, čímž by opětně ku platnosti přiveden byl a šetřilo se s větší svědomitostí předpisů církevních o něm vynošených. 4. Aby při přednášení zpěvu gregorianského, na místo zpívati jej notami těžkopádnými a jednotlivě vyráženými, užívalo se před-nesu rhytmického vedle zásad Quidona Aretinského v XV. kapitole jeho mikrologu. j. Aby za tím účelem veškeré methody zpěvu církevního přidržovaly se pravidel latinské přizvučnosti. 6 Konečně vyslovil kongres naději, aby | ||||
|