|
| ||||
| ||||
|
- 84 -
který zpěvem oslavovati se má a ěím rozeznává se hudba církevní od hudby světské. Neupírám, že v řadách mladšího učitelstva vy-skytují se jednotlivci, jimž dobré vůle se nedostává, jakož i jiní, jimž nedůstojno býti se zdá, aby alespoň nyní o tom dali se poučiti. Víme to všichni a litujeme toho, že pro vzdělání učitelů v hudbě vůbec a v oboru hudby církevní zvláště, příliš málo se dálo. A přišel-li již kdo na ústav s dostatečnými vědomostmi hudebními, zde mnoho se nezdokonalil. Bylo jednotlivci na vůli zůstaveno, zdmi a jalo hodlá užíti vloh svých. Kandidátům učitelským nebylo poskytováno příležitosti, aby již v době přípravné mohli se vycvičiti pro službu na kruchtě kostelní. dívalo se za dostatečné, voditi je v neděli na tichou mši svatou s žáky škol národních. Jako bohoslovcům, má všem i čekatelům učitelským poskytovati se příležitost, aby v letech přípravných při sLazvr i Leh službcícli Ložích seznamovali se s podstatou hudby posvátné a s krásami jejími Dalo-li by kde uvésti se tak v život společně, užitek z toho byl by dvojnásobný. A tak se děje v T,ifoner`řicícle. Spirituál a učitel zpěvu církevního v semináři litoměřickém, dp. František Endler, vyučuje zároveň náboženství na ústavu učitelském a podařilo se mu na ]cruchtě seminářské spojiti oba ústavu. Od velikonoc t. r. poskytnuta jest totiž schopným a snaživým čekatelům učitelským příležitost, aby z vlastni zkušenosti seznali, jakým způsobem katofieká bohoslužba času nedělního a svátečního zpěvem církevním oslavovati se má důstojně a přísně vedle předpisů církevních. Od udané doby navštěvují totiž čekatelé ústavu pro vzdělání učitelů v dni nedělní asváteční slavné sluiby Boží almnnii v kostele seminář_ slcém. Nejschopnější a nejsnaživější zpěváci z ústavu učitelského chodí na kruchtu a účinkují při provozování mší a ostatních vložek, konajíce jakožto přípravu každého týdnu dvě zkoušky v semináři společně s alumny. Takot-ým způsobem povstal imposantní sbor, který umí budili nadšení pro zpěv kostelní v kruzích nejširších. Introitus, Grndcnílc, Oflertoriam a Conununio zpívají se pravidelně z Graduale Komanum. Mše přeclmíšívají se vicchlasnč. Takto u příštích učitelů budí se vkus. Seznamují se s pravou hudbou církevní. Oba činitelé, od nichž rozkvět zpěvu církevního závislým jest, již nyní svorným působením se združují k dílu, které jednou co kuě ží a učitelé na osadách společně konati budou. — Ve Vlkarláté tUPItOVSkém vstoupila do života již třcfí farní jednota cyrillskLt, a to v Loučkách. V první valné hromadě dne 20. srpna zvolen jest za předseda místní farář, dp. Jan Yočta, který s oznámením volby své v listu mezi jiným praví toto: ,.Již od té doby, co jsem sem za faníře přišel (o(l 20. února i88i), co čtmníř Cyrilla přemýšlel jsem od mnohých let, nadchnut myšlénkou po reformě zpěvu chrámového, jak by i na malé a nepatrné osadě bylo lze zaraziti jednotu farní. Cvíčili jsme tedy s panem učitelem zdejším Vocáskem dítky ve škole, dospělé pak skoro každé neděle po požehnání v kostele. Když sborelc byl pohromadě, zadali jsme stanovy do Prahy ku potvrzení. Učiníme, co na tak malé osadě dělati se íá. Zpěv náš musí býti důstojní a pěkný." Z dopisu srdečného lze viděti, že i na nejmenších osadách možno s prospěchem zřizovati jednoty farní, je-li — lásky. Diecése Královéhradecká. V Telecím, 6. listopadu 1882 (Výroční Nýráva fari^í jcd~ioty Cyril]ské.) Podávám milému Cyrillovi účet z naší letošní činnosti. Nemůžeme se sice vykázati nějakými velikými pracemi, ale vykonali jsme, co jsme mohli. Snaha naše nesla se nejvíce k zvelebení zpěvu obecného a k naučení se potřebným zpěvům liturgickým při rozličných výkonech Uohoslužebnýcit ; zpěv vícelilasý pěstoval se méně. Poznali jsme totiž, že tento nedá se u nás nikterak s prospěchem prováděti. --Předně jsme s p. učitelem sami dva; já musím býti u oltáře, on u varhan a pak není nikolio, kdo by řídil. Za druhé vyžaduje zpěv vícehlasý zvláště se začátečníky velmi mnoho cvičení, kterého se u nás při nejlel ší vůli se strany cvičitelů i zpěváků docíliti nedá. Zpívati můžeme toliko v neděli a ve svátek po od-poledních službách Božích; všedního dne bývá zpěv s mnohými nesnázemi spojen v zimě i v letě. V letě ku př. nelze začíti před q. až '/Zio. hodinou večer; za t';t hodiny se mnoho neuclělá a potom příjdouněkteří zpěváci až o půl noci domu. Mimo to bývá tělo nemocné — ospalé — zvlášť u děti, byt by i duch byl hotov. Proto museli jsme od zpěvu všedního dne skoro úpině upustiti. Při zpěvech liturgických (o hromnicích, neděli květné, ve sv. témdni) počínali jsme si takto : Snadnější věci zpívaly se chorúbiě lle Škroupova manualu, těžší se na jednom tónu recitovaly, což činí dojem velmi pěkný. Takovým způsobem možno vy-konati všecko správně dle předpisů církevních, bez vynechávání a zkracování Ovšem že i recitování ve sboru stojí dosti práce, ale dá provésti se všudy. Podobnou cestou zavedli jsme i rorcity. "Lpívati je budeme letos již po čtvrté. První rok zpívali jsme jen snndnéjší písně z rorátů nedělních, druhý role se nedělní opakovaly s přiUr:íiúm pondčbrích a chorále i písni dříve vynechaných. Třcti role vzaly se úterní a letos středeční.La tři léta budeme tedy dá-li Pánbůh, s roráty hotovi. Antifonp a těžší chorály zpívá jen jeden hlas. Jeden den zpívá se až po gradual, druhý den od graduálu, tak že letos již na | ||||
|