|
| ||||
| ||||
|
91
že slyšíš divné hlasy zpí - va - ti Ale dostal jsem od pana rektora! Obořil se na mě, až jsem se lrkl : „Věř mi, ospalý le - nochu a dej mi jen víry trochu, jsou, jsou jistě an-rlěl-ské, R 49. I s {~ -#L - Na to spustila Nesynka tak tenounkým diskantem, jakby hecíbávnou nit z jehle vytahovala : Yastý - řové, bratříčkové! již také slyším, to hlasem vyšším zpívat an-dě - le t i t velmi ve-se - le, jistě jest nám narozen, Spasitel světa splozen, jistě jest nám narozen. V tom ustála hudba a zazpívali jsme všickni jednohlasně : Glo - ria in-ex-celsis De - o ! Tento chvalozpěv zpívali jsme všickni jednohlasně i hudebníci, kde který, řvali s námi — právě andělský to zpěv! — Po nás zanotil vp. farář ,Gloria” dole u oltáře. Pan učitel chopil se trumpety bez klapek, tak zvaného principálu, llobeš počal tloucti do bubnd a hlučná intráda zněla chrámem, Discant řekl:div se klenutí nesbořilo. Zvláště principál páně učitelův dělal přepodivné skoky a kotrmelce a vřeštěl jako posedlý. Muzikanti si povídali, že tak, jako pan rektor, intrád nikdo nezatroubí. Po gloria umlouvali se pastýři. „Pospěšme k Betlému k dítěti malému!-' a radili sej co bv mu který přinesl. zA- A alt zase :_~- i '—•_—~- k—.—~-- „Já mu dám strakaté kuzlátko.” „A já kade-řa-vé jehňátko!-' Na to bědoval tenor : EL —%—k—5—K— —%—K—~—K— R^ r—h, Ale bas mu poradil L -r-r-V~-r-V-L-7-r-1 „Ach copak já chudý mu dám, když a-ni je - hňátka nemám a-krásné hlasy nebeské, jsou, jsou hlasy ne- be-ské. Dyt tam máš starý-ho be - ra - na, dones mu ho hned z rá-na !” | ||||
|